NESEHNUTÍ bojují s byrokratickou a ideologickou mašinérií

Nezávislé sociálně ekologické hnutí NESEHNUTÍ působí na scéně neziskovek již dvanáct let. Zabývá se aktivitami v oblasti ekologie, lidských, ženských a zvířecích práv a témat souvisejících, a to v souladu s „přesvědčením, že ekologické problémy je třeba vnímat spolu s jejich sociálními příčinami a důsledky a s ohledem na ně je třeba je také řešit.“  Činnost vyvíjí  „nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky“ a zdůrazňuje důležitost „dobrovolné proměny hodnot - přesunu důrazu na kvalitní životní prostředí a dobré mezilidské vztahy.“ (cit. z internetových stránek hnutí).

 V rámci konkrétních projektů se hnutí soustředí především na následující problematiku: negativní jevy spojené s globální expanzí hypermarketů a jejich výstavby na úkor životního a sociálního prostředí v dané lokalitě („Zaostřeno na hypermarkety“),  uprchlíky v ČR a jejich složitou situaci („Bezpečí pro uprchlíky“), porušování práv zvířat („Za práva zvířat“) a problematiku obchodu se zbraněmi („Zbraně, nebo lidská práva?“).  Hnutí provozuje knihovnu, ekoporadnu, organizuje happeningy, výstavy, přednášky a workshopy i na objednávku například do škol. Za celou dobu působení vydalo a stále vydává množství zpravodajů, publikací a letáků.

V rámci projektu „Ženská práva jsou lidská práva“ se NESEHNUTÍ  snaží působit proti genderovým stereotypům a s nimi souvisejícím společenským nešvarům, a to hlavně osvětovými aktivitami. Happeningová kampaň „Stop sexismu v ulicích“ upozornila na stereotypní zobrazování žen a mužů v reklamě, především laciné zobrazování těla bez souvislosti s inzerovaným výrobkem. Hnutí oslovilo jednotlivé zadavatele/-ky problematických urážlivých reklam a žádalo je o  vyjádření, respektive stažení upoutávky z veřejného prostoru. Kampaň momentálně pokračuje soutěží o „Sexistické prasátečko“, v rámci které NESEHNUTÍ přijímají návrhy na nejvíce sexistickou reklamu.

Jak je vidět, NESEHNUTÍ jsou organizací, která využívá mnoho forem protestů a aktivit. Zároveň se nebojí v mezích zákonných prostředků občanské společnosti jít do soudního sporu se státem,  institucí či jednotlivcem. A slaví i úspěchy, byť někdy jen dílčí. Například v dubnu letošního roku vyhověl Krajský soud v Brně jejich žalobě proti spornému rozhodnutí brněnského magistrátu o vykácení borového háje v zájmu výstavby ubytoven. Háj tak zůstal zachován až do počátku července t.r., kdy padl definitivně.  Dílčích výsledků dosáhli i v různých správních řízeních, například při plánování výstavby hypermarketů.

Za výrazný úspěch nejen pro NESEHNUTÉ, ale de facto pro celý neziskový sektor, se dá považovat vítězství ve sporu s Ministerstvem vnitra z roku 2006, díky němuž se na základě rozhodnutí Vrchního soudu dočkala organizace omluvy za následující pochybení ministerstva. To zahrnulo NESEHNUTÉ do Zprávy o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999 do sekce „Levicově extremistická scéna“ . Konkrétně se NESEHNUTÍ údajně zúčastňovali akcí Československé anarchistické federace, která je ve zprávě uvedena ve stejné sekci. Pojem extremismus je zde  definován jako „krajně vyhrocené, demokratickému systému nepřátelské postoje, přecházející v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem antagonistickým (totalitním režimem, diktaturou, anarchií).“ Hnutí se ohradilo  s tím, že dané charakteristiky nesplňuje, naopak, že jeho činnost demokratické svobody podporuje. Poté, co neuspělo u MV ČR s žádostí o písemnou omluvu za nespravedlivé uvedení ve zprávě a ministerstvo odmítlo vyřešit spor smírem, navíc se obhajovalo tím, že NESEHNUTÍ  jsou organizací, „u níž mají příslušné státní orgány zcela legitimní obavy, že by se mohla extremistickou organizací stát“, se obrátilo na soud.  Tento zcela šokující přístup státu (navíc uplatňujícího presumpci viny), který je schopný stejně oklasifikovat  neonacistické organizace s organizacemi, podporujícími lidská práva a menšiny, ukazuje, jak vágní může být pojem  „demokratický systém“  a „demokratický politicko-ekonomický systém“, dostane-li se do rukou lidem, kteří nejsou ochotni naslouchat kritice a nejsou připraveni neustále spoluvytvářet podobu občanské společnosti. Bohužel, často je totiž pojem „demokratický systém“, do něhož by mělo být ideálně možné (beztrestně!) zahrnout všechny (tedy i protestní) aktivity občanské společnosti, využívající nenásilných prostředků v mezích zákona, mylně ztotožňován s konkrétní stávající situací, legislativou a mocenskými strukturami, které samozřejmě mohou vykazovat nedostatky typu diskriminace apod. (Pro tuto chvíli pomlčme o eventuelních nedostatcích demokratického systému jako takového..)  „Stávající demokratický politicko-ekonomický systém“ dle daného chápání samozřejmě narušují i například ženskoprávní organizace tím, že jej „nabourávají“ v jeho nerovném zacházení s muži a ženami…

Pro to, že ženskoprávní a genderová tematika je v současné době často také trnem v oku různým sekcím státní správy, svědčí i přibývající kauzy netransparentních grantových řízení, kdy jsou ve výsledku vyřazeny organizace, které na základě svých projektů nejprve obdrží pro získání dotace dostatečné množství bodů.

Podobnou čerstvou zkušenost mají i NESEHNUTÍ, kteří podávali  žádost na MPSV o dotaci na projekt „Jsem tátou rád“, podporující aktivní otcovství.  Projekt byl bez udání důvodu v březnu t.r. vyřazen. Dle dotačních pravidel  (viz) měl být podpořen, protože získal dostatečné množství bodů (85 ze sta možných). V procesu schvalování dotací zde ovšem existuje možnost, kdy dotační komise ministerstva bez udání důvodu projekt (i takto bodově úspěšný) zamítne. Jak uvádí pracovnice hnutí Kristýna Pešáková, v tomto konkrétním případě existuje  podezření na politické a ideologické důvody  a konkrétní osobní antipatie ze strany tehdejšího poradce ministra a člena dotační komise Richarda Duřpekta (člena ODS), na jehož návrh byl projekt zamítnut. Marně se poškozená organizace dále  dovolávala obhajitelného vysvětlení pro daný postup jak ze strany Duřpekta, tak ze strany  různých instancí ministerstva. Také snaha gitY získat k nahlédnutí jednací řád dané dotační komise, což by snad mohlo zamlžený rozhodovací proces trochu projasnit, byla marná. Dle informací poskytnutých Mgr. Marianem Dobiášem z MPSV je jednací řád dotační komise interní záležitostí ministerstva a není poskytován k nahlédnutí veřejnosti. Toto tvrzení se jeví ve světle zákona č. 106 z roku 1999 o svobodném přístupu k informacím jako přinejmenším odvážné. Dle § 11 odst. 1 tohoto zákona   „povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud: a)   se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu.“ Oldřich Kužílek poskytl gitĚ následující posudek: „Toto ustanovení lze použít jen tehdy, pokud požadovaná informace nemá žádný dopad navenek, na osoby mimo povinný subjekt. Zde (bez znalosti jeho obsahu a situace) předpokládám, že postupy, stanovené v jednacím řádu, mají dopad navenek tím, že podle nich se rozhodne o přidělení či zamítnutí dotace.“

Je nabíledni, že takový přístup ministerstva pochyby o korektnosti řízení ještě umocňuje.

NESEHNUTÍ jsou si vědomi toho, že situace neziskových organizací zabývajících se ženskoprávní a genderovou tematikou je kritická a že se jedná o plošný a systémový problém, a proto momentálně žádají o dvě (nestátní) dotace, s nimiž by mohli zahájit širokou debatu o problému napříč organizacemi, stmelit jejich síly a rozvířit společenské povědomí o zoufalé situaci. Podobně jako jiné (nejen ženskoprávní) neziskové organizace se i NESEHNUTÍ potýkají s materiálními nedostatky, de facto fungují v současné době v nouzovém režimu, s pracovníky/-icemi na nízké nebo dobrovolnické úvazky a jsou ohroženy jejich kritické a nezávislé aktivity. Jako problematické z hlediska postoje institucí a státu vidí Kristýna Pešáková nejen samotné téma ženských práv, ale i aktivismus, kritický přístup organizace a její politickou nezávislost. 

Šanci na změnu spatřuje Pešáková v první fázi v silném mediálním tlaku s cílem poukázat na netransparentnost rozhodovacích procesů v dotačních řízeních a analýzu jejich společných rysů. Pokud jde o materiální zázemí, nezbytnou nutností je podle ní rozšíření grantových možností pro neziskové projekty.  Pro podporu dárcovství ze soukromé sféry by pak bylo nutné zvýšit prestiž neziskového sektoru jako takového v očích veřejnosti. Soukromé dary pro NESEHNUTÉ znamenají velmi ceněnou nezávislost na v současné době často problematických státních dotacích.

Potud NESEHNUTÍ – organizace doposud silná v šíři svého záběru a dlouhé historii. Budou se i oni muset sehnout, a to nadobro?

Zdroje:

www.nesehnuti.cz 

http://zpravodajstvi.ecn.cz/index.stm?x=1926557 

http://www.czlobby.cz/tiskove-zpravy/35-7/ 

www.mvcr.cz 

http://www.mpsv.cz/files/clanky/6206/Vysledky_dotacniho_rizeni_2009.pdf 

http://www.osnoviny.cz/

http://www.czech-properties.cz/

http://www.regiony24.cz/

http://www.sever.cz/

http://www.otevrete.cz/forum 

www.sagit.cz