Nová totalita

Systémová likvidace genderového sektoru

Proč se genderové organizace potýkají s nejistotou? Protože v Čechách není dělaná taková politika, která by byla nakloněná prosazování rovnoprávnosti žen a mužů a podporovala by subjekty, které na tom aktivně pracují. Naopak, řešení tohoto problému je aktivně znemožňováno, což nejlépe ilustruje zákaz ex-ministra Nečase udílet granty organizacím, které jsou pro-feministické, tedy vycházejí z myšlenky, že ženy a muži mají mít rovná práva a příležitosti. Přitom právě tyto nevládní organizace si − jako skoro nikdo jiný v Čechách −  všímají, že ženy a muži u nás stále rovná práva nemají.

Zacyklené stereotypy

Existuje v naší společnosti nějaká oblast, v níž by existovala genderová rovnost? Těžko říci... Kam se podíváme, tam najdeme genderové stereotypy. Například ve vzdělávacím systému, kde jsou dívky a chlapci směřovány/i k jiným oborům. To má za následek genderovou segregaci na pracovním trhu, která je navíc umocněná platovou diskriminací žen a existencí skleněných stropů, které jim brání v kariérním postupu do vyšších pozic.

Stále dokola také slýcháme, že ženy se v první řadě mají věnovat rodině, zatímco muži se realizují v práci. Tento tradiční pohled na svět již dávno neodpovídá realitě. Model muž-živitel, žena-pečovatelka naráží na skutečnost, že naprostá většina českých rodin je závislá na dvou příjmech. Stereotypní dělba rolí dále nereflektuje fakt, že v Čechách momentálně absolvuje vysokou školu více žen než mužů, a jejich návrat k plotně je velkým mrháním myšlenkovým a kvalifikačním potenciálem.

Představy o primární zodpovědnosti žen za domácnost, a mužů za přísun peněz, jsou hybným mechanismem genderové diskriminace. Právě v jejich důsledku ženy chybí v politice a muži v rodině, nemají totiž rovné příležitosti k tomu, aby se uplatňovaly/i v genderově “netradičních“ rolích. 

Výčet zmíněných problémů v žádném případě není úplný, vedle nich v naší společnosti existuje problém genderově specifických forem násilí, které postihují převážně ženy. Je to domácí násilí, znásilňování, nebo obchod s lidmi.

Vláda nerealizovaných slibů

Existují nějaké vládní strategie, které usilují o rovnoprávnost žen a mužů a cíleně odstraňují diskriminaci? Neexistují. Existují jen fráze na papíře. Koneckonců, přečtěme si jednu z nich:

„Jedním ze základních principů každé demokratické společnosti je rovnost občanů bez ohledu na pohlaví. V současnosti je tento princip základním pilířem politiky všech rozvinutých demokratických zemí i Evropské unie a OSN. Česká vláda, v souvislosti se vstupem do EU a zároveň v souvislosti s tím, že je signatářkou Konvence OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, se aktivně zabývá otázkami rovných příležitostí mužů a žen ve všech sférách a na všech úrovních společnosti.“

Tak praví např. webové stránky MŠMT, a odkazují na programový dokument pro prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy - "Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen", jež vláda přijala roku 1998 a jež byl znovu revidován roku 2006.

Způsob navržení priorit byl ale velmi kritizován (například ve Stínové zprávě v oblasti rovného zacházení a rovných příležitostí žen a mužů pro rok 2006) pro svou nekoncepčnost, neboť text dával dohromady mnoho různých cílů na různých úrovních politiky, přičemž chyběly konkrétní indikátory a kritéria, dle kterých by se hodnotil pokrok v jejich dosahování.

Výsledek? Když se nic neděje, tak se nic neděje...  Zůstanou jen proklamace a nikoho ve vládě to zřejmě netrápí.

Ne rovnosti

Říci však, že se neděje nic, je zavádějící. Neděje se nic pro genderovou rovnost, ovšem děje se leccos proti ní. A to už je skutečně alarmující.

To, co se děje, je tichá likvidace organizací, které by realizovaly progresivní genderové projekty narušující tradiční řád věcí. Neziskové organizace byly dosud jedinými nositelkami agendy rovných příležitostí, které se skutečně o něco snažily. Vznikaly po revoluci a byla jich řada – ovšem začátkem roku 2010 jich zbude jen pár.

Ostatní skončí vinou grantové politiky, která je nastavená tak, že projekty zabývající se prosazováním rovnosti žen a mužů nejsou podporovány. Organizace, které se profilují na netradiční genderovou politiku, nemají možnost získat peníze, pokud své projekty nebudou roubovat na jiná témata, např. z evropských peněz podporovanou problematiku rovnosti na pracovním trhu, jakmile však chtějí dělat něco víc, například projekty narušující genderové stereotypy ve společnosti, nemají kde získat podporu. Naše vláda se totiž „otázkami rovných příležitostí mužů a žen ve všech sférách a na všech úrovních společnosti“ zabývá jen na papíře.

Takže zatímco teorie je malována v růžových barvách, neziskovky, které by ji rády realizovaly, bojují o holou existenci, a mnohé již nemají jak. V Čechách tak mizí infrastruktura pro prosazování genderové rovnosti, a to nejen za naprostého nezájmu politické reprezentace, ale ještě s její pomocí.

Zametání stop

Zajímavou ilustrací toho, jak poslední pravicová vláda brala téma rovných příležitostí “za své“, je organizace portálu MPSV. Chcete najít text Priorit vlády na webu MPSV tam, kde býval? Vyhledávač vám ho ale nenajde, zato nabídne patnáct jiných výsledků, z nichž první se týkají priorit českého předsednictví EU. Rovné příležitosti žen a mužů byly “vymazány“. Už ani není možné najít kolonku “rovnost žen a mužů“ v hlavní nabídce webu. Kam se ztratila? Někam pod kolonku “Evropská unie“.

Je to příznačné, rovné příležitosti jsou vládní ODS konstruovány jako něco, k čemu nás proti naší vůli nutí bruselští byrokrati, a to se pak, mimo jiné, odráží i ve způsobu, jak jsou investovány evropské granty. Jak upozorňuje Tomáš Pavlas ze Žáby na prameni: „Z evropských peněz čeští politici a úředníci často podporují projekty udržující konzervativní modely − přitom smyslem vyhlašovaných grantů je právě tyto modely měnit.“

Nová totalita?

Co je to za systém, který se na povrchu tváří, že se zabývá lidskými právy, zatímco v realitě jejich prosazování potlačuje? Takové charakteristiky platí pro totalitní systémy.

Zdá se, že krize českého genderového sektoru vypovídá mnoho o stavu české společnosti, a protože jsme jednou z organizací, kterých se to týká, a fungujeme jako informační agentura, řekly jsme si, že chceme zjistit podrobnosti a zmapovat zkušenosti lidí z dalších neziskových organizací.

Mezi oslovenými byly neziskové organizace Žába na prameni, proFem, Persefona, Gaia, Gender Studies, Nesehnutí a Síť mateřských center.

Odpovědi, které jsme dosud získaly, vypovídají o kritických podmínkách, za nichž u nás funguje občanská společnost, a jsou vesměs velmi kritické k vládní politice. Často navíc upozorňují na netransparentní způsob hodnocení žádostí o granty, a prostor, který tato nekonkrétnost ponechává vyřazování projektů, které se někomu nehodí, ne pro jejich nízkou kvalitu nebo důležitost, ale dost pravděpodobně z ideových důvodů.

Tyto skutečnosti jsou alarmujícím poselstvím pro všechny, kdo chtějí žít ve svobodné a demokratické společnosti. Sledujte proto gitU, začínáme rozhovorem s Tomášem Pavlasem s dnes již neexistující neziskovky Žába na prameni.