Obraz genderové rovnosti v českých médiích: falické hydry a potrefené husy

Riebauerová, Martina (2009). „Se smrtí mám přátelský vztah (rozhovor s Jiřím Hromadou)“. Magazín Dnes 13. 8. 2009: 22-25

Otázky Martiny Riebauerové jsou z diskurzivního hlediska výživné a u Jiřího Hromady navíc padly na úrodnou půdu. Na straně 24 se redaktorka neuvěřitelně ptá: “Říká se, že gayů přibývá s postupující emancipací žen, jichž se někteří muži začali bát. Jeden kolega-­novinář označil takové ženy za falické hydry.“  Podle Slovníku cizích slov z roku 2006 je „emancipace“ označením pro zrovnoprávnění nebo získání společenské nezávislosti. Martina Riebauerová si při popisu takových žen pomáhá slovy svého mužského kolegy a nijak se od nich nedistancuje. Podporuje tím myšlenku, že muži se takových (emancipovaných) žen bojí a raději se chovají homosexuálně. Za takovou interpretaci by se nestyděl ani Freud se svou kastrační úzkostí.

Sugestivně se pak po jedné otázce vrací k tomuto tématu otázkou: „Zpět k ženám, co přestávají být ženami.“ Její implicitní sdělení, že emancipovanost není součástí ženskosti, je Jiřím Hromadou vyslyšeno. I podle něj ubývá ženskosti – už tím, jak u žen ubývá sukní, šatů a dlouhých vlasů.

Hromada sám vyjadřuje svou obavu, že „svět se sune do oboupohlavních bytostí“. Jeho vysvětlení naznačuje, že ta dvě pohlaví, která by si přál, jsou na jedné straně „ženy“ a „gayové“ a na druhé „heterosexuální chlapi“. „[…] chlapi přestávají být chlapama a já se až divím, jak se ti heterosexuální přibližují gayům. Jak jim nevadí náušnice, přelivy, jak se oblékají. […] Nám [gayům] se vždycky líbili právě chlapi. Kdyby to tak nebylo, mohli bychom si brát ženy.“ Sdělení je v podstatě paradoxní. Na jedné straně Hromada implicitně říká, že „heterosexuální chlapi“ se „gayům“ přibližují v tom, že (jako oni) nosí náušnice, přelivy a specificky se oblékají. Naznačuje heterosexuálního muže a homosexuálního jako dva jasně odlišné typy se specifickým chováním, což ale heterosexuální údajně porušují a přestávají být „chlapama“ tím, že nejsou homofobní nebo se nebojí „zženštilosti“. Na druhou stranu jakoby gaye heterosexualizoval. Gayům se totiž líbí „právě chlapi“. Gayům se tedy líbí „chlapi“ a „ženy“, ale posun k genderové rovnosti a emancipaci tento obrázek kazí – Hromada v podstatě svou obavu s genderové rovnosti vystihuje zmiňovanými slovy „svět oboupohlavních bytostí“.

Nicméně nejde zde o Jiřího Hromadu, jeho názory a postoje vyjádřené v rozhovoru, byť vzhledem k jeho snaze kandidovat do parlamentu nabývají politického rozměru. (Mimochodem rozhovor uvozují slova: „Nejvlivnější gay v zemi…“, jak to „vyplynulo z jedné z anket“.) Nejde ani o to, zda Hromada reprezentuje mužskou lásku k ženám – na dvou místech magazínu (v editorialu Martina Moravce a v komentáři ke článku) je zdůrazňováno, jak se Jiří Hromada s redaktorkou galantně loučil zdvořilým polibkem, což u komentáře ilustruje fotografie. (Sám Hromada v rozhovoru zmiňuje, že „i Eduard Cupák, gay, byl symbolem mužské lásky k ženě“.)

Jde o to, že v polovině roku 2009, po nedávném předsednictví České republiky EU, je český feminismus považován za „trochu militantnější“ (Hromada, s. 25) a novinářky k označení emancipovaných žen používají nevybíravá slova svých mužských kolegů a sami popírají ženskost takových žen. Já osobně za militantnější u nás považuji český sexismus, a pokud se někteří muži bojí emancipovaných žen (viz definice ve slovníku), mají k tomu asi důvod. Možná dědictví, kdy to byly a stále ještě jsou ženy, kdo jsou systematicky a institucionálně fyzicky, psychicky nebo sociálně odrazovány a zastrašovány.

Stejně jako slova „falická hydra“ jsou výpovědí spíše o daném novináři než o oněch hydrách, popírání ženskosti u emancipovaných žen - implicitně naznačující, že správná (tedy ženská) žena je pokorná a závislá - je výpovědí o dané redaktorce. A výpovědí možná poněkud pokryteckou, která mě vedla k nápadu o „potrefených husách“.

Slova novinářky mají totiž nakonec v podstatě povzbudivý odkaz. Svědčí o její vlastní emancipaci. I když to nemohu tvrdit se stoprocentní jistotou, pochybuji, že by na fotografii u článku měla na sobě sukni – spíše typuji na černé kalhoty. Ani bílá upnutá blůzka s krátkými rukávy by v minulých dobách nebyla přípustná. A jen novinářka, která vystudovala Fakultu žurnalistiky a je nyní zástupkyní šéfredaktora MF DNES (má na starosti např. magazín ONA DNES) si může dovolit takto veřejně o (emancipovaných) ženách mluvit.

A ještě jeden pozitivní odkaz můžeme implicitně v článku najít v souvislosti s oním strachem z hyder a přibýváním gayů. Jestliže dříve genderově rozdělený svět ovládaný muži podporoval tzv. romantická přátelství žen, důsledkem dnešní emancipace žen mohou zřejmě být zase naopak přátelství mužská. Já sám „svět oboupohlavních bytostí“ považuji za kulturu umožňující mužům přijmout i jiné mužské hodnoty než je agrese, dominance, síla a moc – třeba aktivní otcovství.

Mgr. Jiří Procházka

Poradna pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy Praha západ-východ