rovné příležitosti,
Evropa a my
Evropa a my
genderový infoservis
diverzita identit a médií
29.05.2009 13:59 | Miluš Kotišová
Rozhovor s Neelou Winkelmannovou-Heyrovskou, která je lídryní kandidátky politického hnutí Zelení. Kandiduje jako nezávislá.
Jak dlouho existuje politické hnutí Zelení?
Existuje od roku 2005.
Myslíte, že je oprávněné, aby na české politické scéně vedle sebe působily tři malé zelené strany?
Oprávněné to určitě je, tady může být stran, kolik člověk chce… Mohou si říkat zelené, otázka je ale, která z těch stran skutečně zelená je a která prezentuje základy zelené politiky, jak je chápána ve světě. Odvažuji si tvrdit, že Hnutí Zelení je jediný subjekt, který je bezvýhradně evropský a zelený v tom západním slova smyslu.
Zkuste říct na příkladech, kde se odlišujete vůči zbylým stranám. Můžete asi také zhodnotit práci Strany zelených v parlamentu.
Začněme od energetiky, protože zelené strany ve světě mají velmi vyhraněnou zelenou energetickou politiku, která je v první řadě bezjaderná. Zelené hnutí vzniklo na dvou pilířích - bylo to mírové, tedy hlavně protijaderné, a ekologické hnutí. Přidala se k tomu práva žen a menšin a několik dalších témat, jako například ochrana spotřebitele. K působení Strany zelených v parlamentu: Strana zelených si dala do koaliční smlouvy s ODS a KDU-ČSL, že se nebude rozšiřovat jaderná energetika. Opak je pravdou. Ministerstvo životního prostředí začalo povolovací proces na dalších až 3400 MW jaderných reaktorů u nás. Za vlády se Stranou zelených se rozběhl rozsáhlý program obnovy a rekonstrukcí uhelných elektráren v hodnotě 100 miliard korun, který zákonitě prolomí územní limity těžby, protože to znamená, že ty elektrárny tady budou o 30 nebo 40 let déle. Většina z nich je stará a dožívá, přitom by bylo bývalo možné je nahradit alternativními zdroji. Proto si myslím, že je licoměrné, matoucí, neli přímo lživé, když předseda Bursík tvrdí, že uhájil územní limity. On naopak podpořil jejich budoucí prolomení. Za další, za jeho vlády se stalo takřka nemožným dostat stavební povolení na větrnou elektrárnu. Vůbec se nestavěly elektrárny na biomasu, protože veškerá biomasa je skupována na trhu ČEZem a je přihazována do kotlů uhelných elektráren, s čímž nemůže soupeřit žádný začínající výrobce energie z obnovitelných zdrojů. Martin Bursík také tvrdí, ale to už se dostáváme do oblasti zacházení s odpady, že se mu podařilo zabránit dovozu odpadů do České republiky. Vzpomínáte asi na zprávy na titulních stránkách, že zlí Němci nám sem vozí kamiony s odpadem a teď tady bloudí kolem Liberce apod. Pan Ambrozek se tím ještě zabýval, když byl ministrem. Ale opak je pravdou, odpady se sem smí dovážet, pokud se budou využívat energeticky. My máme v českém energetickém zákoně dopsaný nenápadný příplateček za výrobu energie z odpadů. Takže ty kamiony sem budou moct jezdit! A skutečně pražská malešická spalovna odpadu tento měsíc zavedla turbínu na výrobu elektřiny. Ten proces už je začatý. Martin Bursík dokonce zavedl, že bude možné financovat výstavbu nových spaloven s podporou operačního programu Životní prostředí.
Martin Bursík uvádí jako úspěch, že dosáhl schválení novely zákona o ochraně ovzduší. Podle této novely mohou krajské úřady velkým znečišťovatelům ovzduší, kteří vypouštějí víc než 30 tun tuhých emisí do vzduchu za rok, nastavit emisní stropy, to znamená snižovat jejich maximální povolené emise. Když ale tu novelu otevřete, zjistíte, že je zřejmě napsána kvůli poslednímu paragrafu, který říká, že z tohoto předpisu jsou vyňata všechna zařízení, která dostala stavební povolení po roce
A další bonbonek: je neuvěřitelné, že česká vláda spolu se Zelenými zažalovala Evropskou komisi za to, že prokoukla podvod v české žádosti o alokaci povolenek na emise skleníkových plynů na období 2008 až 2012. Česká strana svou žádost nadhodnotila o 15 milionů tun ročně, čili zhruba o pětinu. Evropská komise to zanalyzovala a řekla, že výpočty jsou špatné, že by to číslo podle správných modelů mělo být o 15 milionů nižší. Česká vláda zažalovala Komisi a ta žaloba tam dodnes je.
Jedno z dalších významných témat v kontextu světové zelené politiky je mírová politika. Minulá vláda hájila jako jeden z nejstěžejnějších bodů výstavbu radaru v Brdech. Jak se k této otázce staví vaše strana?
Předesílám, že nejsem členka tohoto hnutí, jsem postavená na kandidátku do voleb. Politické hnutí Zelených nesouhlasí s umístěním radaru v České republice. Já osobně si nemyslím, že je vůbec potřebný. Nemyslím si, že je třeba píchat do vosích hnízd a citlivých míst. Chtěla bych poukázat na jeden paradox, který jsem objevila v souvislosti s radarem, jelikož pracuji jako konzultantka v oblasti obnovitelných zdrojů. Radila jsem skupině drobných podnikatelů z Brd, z nichž každý chce stavět jednu větrnou elektrárnu v okruhu asi
Řekněte něco o kandidátech a kandidátkách, v čem jsou silní/é, co přinášejí…
Začnu od konce… My máme na kandidátce lidi z občanské společnosti. Lidi, kteří mají něco za sebou, kteří vědí, o čem hovoří, kteří jsou zelení svým přístupem k životu, prioritami, svou prací v každodenním životě. Náš kandidát číslo 6 je Mojmír Koščo, ekologický zemědělec, který pěstuje ovoce a chová ovce, od mládí je zemědělec a hospodaří ekologicky. Vlastní sady, pastviny, podrobně se zabývá evropskou zemědělskou politikou. To je náš odborník na zemědělství. Dalším kandidátem je Marek Elexa. To je drobný podnikatel, člověk, který se dovede uživit vlastníma rukama, má síť prodejen s výtvarnými potřebami. Je úspěšný, na to, že je relativně mladý. Ví, s čím se potýkají podnikatelé v našem prostředí, a ví, že to není jednoduché, když tady máme na trhu velké koncerny. Sám pochází z hornické rodiny, má blízko k energetice a ví, že rozhodně uhlí nechce, protože pro své malé děti chce zdravé životní prostředí. Na dalším místě je Alois Mach, ekologický odborník. Býval členem Strany zelených a před pár lety vystoupil. Ten je z Plzeňského kraje. Na třetím místě je Martin Mejstřík, který kandiduje jako známý bojovník za občanská a lidská práva. Je vnitřně velmi zelený, i když se to o něm moc neví a nepíše, protože se všichni soustřeďují na jeho protikomunistické aktivity. Martin Mejstřík má od mládí blízký vztah k přírodě a k trvalé udržitelnosti a prokázal to i svou prací v Senátu. Pomáhal například výrazně občanským iniciativám za zastavení kácení alejí a připravil a ministru Bursíkovi předal návrh novely zákona, která má aleje chránit jako významný krajinný prvek. Na druhém místě je Milan Smrž, předseda české sekce sdružení Eurosolar. To je nevládní organizace, která prosazuje důsledný přechod energetiky na obnovitelné zdroje a na úspory. Milan je zároveň viceprezidentem celoevropské organizace Eurosolar, zastává tedy významnou pozici. Milan Smrž má renomé v Evropě i ve světě, staví zařízení na obnovitelné zdroje v Africe, natáčí filmy o energetické soběstačnosti. Na prvním místě kandidátky jsem pak já. Mým hlavním zájmem jsou obnovitelné zdroje energie. Jsem konzultantka v této oblasti. Mým největším úspěchem bylo, že jsem před pěti lety donutila českou vládu, aby stáhla svůj návrh zákona o obnovitelných zdrojích, který byl projednáván v Parlamentu, a nahradila ho verzí, kterou jsem požadovala já, která je alespoň z jedné části transparentnější, to znamená, že umožňuje podnikání nových nezávislých výrobců energie, jinými slovy umožňuje vznik konkurence ČEZu. Za to jsem dostala českou a potom evropskou sluneční cenu.To je asi můj největší úspěch. Jinak se zabývám pedagogickou činností, popularizací obnovitelných zdrojů. Od mládí jsem se angažovala v zeleném hnutí. Velmi aktivní jsem byla hlavě kolem a po převratu, když se otevřely hranice. Pracovala jsem například pro ministra životního prostředí Josefa Vavrouška. Byla jsem jedinou zástupkyní českého ekologického nevládního hnutí v přípravných jednáních na Summit Země, který se konal v roce 1992 v Rio de Janeiro, to byla konference OSN o životním prostředí a rozvoji. V této souvislosti mě posílali na mezinárodní jednání v zahraničí, do Ženevy apod. To všechno přerušil můj odchod do Spojených států, kam jsem si odjela dělat doktorát. To mne trochu „vykolejilo“ ze zelené dráhy, ale po několika letech práce v laboratoři se mi podařilo vrátit k tomu zelenému, co mám ráda od malička, a začít s obnovitelnými zdroji. To už jsem žila v Německu. Kruh se nakonec uzavřel a já jsem se vrátila do České republiky.
Jak mohou malé strany napomáhat proměně politické scény?
Tím myslíte zlepšování politické kultury…? Je to velká práce. My bojujeme s tím, že společnost není transparentní, že není tak demokratická, jak by měla být. Ona je demokratická formou, ale ne obsahem. Úplně tady třeba chybí nezávislá a kvalitní média. Pro malé strany je velmi těžké oslovit voliče, protože ty blokády jsou ohromné, až to někdy vypadá jako schválnost. Je to těžký a nerovný boj, naštěstí v době elektronizace přece jen přes ta více demokratická - elektronická – média máme možnost na určitý okruh lidí dosáhnout. Kdyby nebylo internetu, šance by byly mnohem horší. V tom českém korupčním prostředí si velké strany velmi bedlivě hlídají, aby se nikdo nezkorumpovaný nedostal nahoru. My tady jsme, fungujeme a doufáme, že se nám podaří oslovit voliče, že voliči konečně pochopí, že je potřeba nevěřit velkým stranám a jejich slibům, ale jít skutečně po podstatě věci a tak dlouho a vytrvale podporovat nezkorumpované a poctivé strany, až ty velké natolik oslabí, že dnešní malé strany nahoru prorazí. Věřím, že to je v demokracii možné. Samozřejmě to není jediné řešení, řešením je v první řadě bojovat s korupcí a vytvořit kvalitní a profesionální média. Ale musíme věřit. Já jsem optimistka, věřím, že se to zlepší, že nám pomůže i členství v Evropské unii. Pomalinku sem ty věci docházejí, dlouho to tady takto vypadat nemůže.
Čím se zabývá strana, politicé hnutí Zelení, mimo volby?
My jsme momentálně ve fázi, kdy zakládáme organizace v krajích s cílem dostat se do komunální politiky. To je náš cíl. My jsme grassroots hnutí, vznikáme odspodu. Přesvědčujeme lidi ve svém okolí, aby se stali sympatizanty nebo členy strany. Snažíme se postavit kandidátky do komunálních voleb. Tam to začíná. To je strašně důležité. Naším cílem je totiž decentralizace a soběstačnost a přítomnost na místní úrovni. Dělat věci pro občany na místě.
Stíháte také sledovat veškeré zákonné úpravy a návrhy týkající se ekologie?
Já sleduji energetiku, to stíhám. Když jsem pracovala pro Martina Mejstříka, snažili jsme se, kdykoli přišlo něco z oblasti energetiky do Senátu, do těchto věcí zasáhnout, podávat pozměňovací návrhy nebo alespoň upozorňovat na chyby a nedostatky v těchto zákonech. Je to strašná práce, protože samozřejmě energetika je u nás obrovská lobby, která je srostlá se státem. Je to stát. Stát si píše zákony pro ČEZ. Dosáhnout toho úspěchu, kterého jsem dosáhla před pěti lety, mě stálo strašné úsilí, ale zjistila jsem, že to jde. Byla jsem velmi překvapená, že jedinec může spustit pohyb, který něco změní. A tak věřím, že když se zase na něco zaměřím, že se to povede.
V jedné diskusi jste zmínila, že vaše hnutí podporuje paritní kandidátky a rovné zastoupení žen a mužů.
To je jedna z mých velkých priorit. My jsme se před chvíli bavily o korupci a já jsem přesvědčená, že tohle je nejsnazší a nejrychlejší lék na korupci, který nestojí žádné peníze. Všechna ostatní opatření vás budou stát peníze, buď v tvorbě nějakých kontrolních orgánů nebo za stíhání trestných činů apod. Tohle je úplně jednoduchoučké. Je to krásně elegantní model – pustit polovinu žen do politiky. Máme-li mít politiku spravedlivou a takovou, která skutečně zohledňuje potřeby lidí ve společnosti, potřebujeme zohlednit pohled ženské poloviny populace na svět. V České republice zvláště proto, že ženy nebyly nikdy součástí mocenských struktur. Muži u nás vládnou už od dob kněžny Libuše. Muži, kteří jsou dnes u moci, vytvořili za desetiletí, kdy byli „nahoře“, korupční struktury, které je neustále nahoře v politice udržují. Nepouštějí nikoho jiného mezi sebe, kdo by nebyl zkorumpovaný, protože by nebyl vydíratelný. Ti lidé se tam nahoře drží, protože všichni na všechny něco vědí, každý má někde někoho přichyceného za slabé místo, a tím se celá korupční mocenská struktura drží. Kdybychom tuto strukturu naředili polovinou žen, žilo by se nám všem mnohem lépe. Ta korupce by se snížila neříkám o polovinu, ale určitě výrazně…. Překvapivé je, že toto téma zatím ještě nikdo neuchopil, moc se o tom nemluví, ale lepší řešení neznám. Nehledě na to, že je naprosto spravedlivé a důležité. Když to vezmeme z poněkud filosofického hlediska, tak problémy, ve kterých dneska vězíme, v ekonomice, s globálním klimatem apod., jsou způsobeny rozvojem, který diktovali muži. Ženy nemají ten dravý, drancovací pohled na přírodní zdroje, jsou ohleduplnější, mají jiné modely řešení problémů a věcí ve společnosti. Je nutné, aby byl zohledněn jejich pohled na věc, konec konců zajišťují přežití rodu. Když ženám není dobře, nebudeme mít děti.
Proč hnutí Zelení nevyužilo příležitost a nesestavilo kandidátku do Evropského parlamentu rovnou vzorově paritní?
Vím, kam směřujete. Mezi našimi blízkými přáteli máme řadu vynikajících žen, které jsme chtěli postavit na kandidátku; oslovovali jsme je. Má to podle mě dvě příčiny. Za prvé, v české společnosti převládá pohled na ženy, který od nich očekává, že budou v první řadě pečovat o rodinu a svůj zevnějšek, pak možná o svou práci, ale nikoliv mluvit do politiky. Zadruhé, hnutí Zelení není ještě tak známé a tyto naše ideální kandidátky mají mnoho práce a aktivit ve svém profesionálním životě. Jako zatím malá strana jim nemůžeme zaručit úspěch ve volbách, nemůžeme jim zaručit, jako malá strana bez významných sponzorů, že by se jim jejich volební boj vyplatil. My jsme to vyřešili jinak, pět mužů u nás podpořilo mě na prvním místě kandidátky, snažíme se prorazit, udělat stopu, tak aby to ty významné ženy, které s námi spolupracují a podporují nás, měly snazší.
Vy jste někde zmínila, že na ministerstvu vnitra leží návrh na zrušení některých politických stran. Hrozí toto i vaší straně?
Tohle je úžasná věc. Neleží to na ministerstvu vnitra, ale na kontrolním výboru poslanecké sněmovny, který přišel se seznamem stran, které jsou navrženy na zrušení, protože mají nějaké nesrovnalosti v účetnictví za minulý rok. Je tam celá řada subjektů, které by mohly být potenciálně nepříjemné, které kritizují současný politický establishment nebo by mohly mít nějaký voličský potenciál. Nejsme to jenom my, je tam strana Jany Hybáškové, je to Cibulkova strana, ale i Věci veřejné, které jsou opoziční stranou proti ODS na Praze 1. Kupodivu účetní zprávy za loňský rok byly v pořádku u všech parlamentních stran. Pikantní je, že po tomto bodě jednání kontrolního výboru se projednávaly všechny doplněné, pozdně dodané a zpětně doplněné účetní zprávy za posledních několik let . Byly dodány za posledních třeba pět let a byly přijaty. Pouze letos se najednou nasadila vysoká laťka, kdo nedodal za poslední rok úplné zprávy, bude rovnou navržen na zrušení. To považujeme za jednu z typických metod neférového politického boje, způsob, jak zrušit konkurenci zkorumpovaným velkým stranám. Ptáte se, jak to vypadá - my na tom pracujeme. Je možné, že v nejbližších dnech vystoupíme s ostatními postiženými stranami s nějakým veřejným prohlášením. Vycházíme ale z toho, že nadcházející volby tímto nebudou dotčeny.
Výbor vám tedy dal nějakou lhůtu…
Legrační je, že jsme se to dozvěděli z médii. My jsme ty podklady neviděli, ale zjistili jsme, že Kateřina Jacques komentovala v médiích, že politické hnutí Zelení je navrženo na zrušení. Při dotazu na sněmovním výboru nám řekli, že to ještě nevydávali, že to musel nějaký poslanec vynést na veřejnost, že oni žádné písemné stanovisko žádné straně neposílali. Takže to byl možná takový drobný předvolební tah ze Strany zelených, která se snažila nám lehce ublížit. My se pokoušíme dostat vyjádření od sněmovního výboru. Je to zvláštní, náš předseda s nimi jedná, a oni nám dodnes nedodali vyjádření, jestli budeme nebo nebudeme navrženi na zrušení.
Pracovala jste jako asistentka pro senátora Martina Mejstříka, ten je znám silně protikomunistickým postojem, který snad už většina společnosti už chápe, řada feministek ale nechápe jeho názor, že MDŽ by měl ztratit status významného státního dne.
Ráda bych vyzvala aktivistky ženského hnutí jako žena, která má veřejné ambice, abychom začaly diskuzi o tom, jaké to tady bylo za totality, jak zacházel komunistický režim se ženami, ale to nejen u nás, ale v celém komunistickém bloku. To byly stamiliony žen, které žily pod diktaturou po dobu minimálně 40 let. Během této diktatury se zacházelo strašným způsobem s politickými odpůrci a odpůrkyněmi. Asi si uvědomujete, že když se komunisti chopili moci, šli nejprve po inteligenci. Bohužel šli také po ženské inteligenci, která nám dodnes velmi chybí. Oni cílevědomě zatýkali a dlouhodobě věznili v 50.letech naše nejkrásnější ženy, myslím tím duchem nejkrásnější. Mučili je, týrali, dopouštěli se na nich zločinů, které nemůžu nazvat jinak než jako zločiny proti lidskosti. Docházelo běžně k zabití, ne-li vraždám nenarozených a novorozených dětí ve vězení. Šlo o politické vězeňkyně, nebyly to ženy, které se dopustily běžných kriminálních činů. Ony byly cílevědomě lámány na těle i na duchu v lágrech a věznicích. Jsou to strašné příběhy, které dodnes nebyly vyprávěny. Je to obdobné, jako když se podíváte na ženské oběti z oblasti válečných konfliktů, třeba z bývalé Jugoslávie. Ty ženy o svém utrpení mlčí, ony se stydí, pro ně je to hanba, co se jim dělo ve válečných situacích nebo v situacích, kdy byla pošlapávána jejich lidská práva. Tyto ženy mezi námi ještě žijí. Potřebujeme jejich příběhy ještě zachytit a vyprávět je, abychom se poučili a uvědomili si, o co tady šlo za komunistického režimu. Jeden z velmi významných svátků komunistů bylo MDŽ, kdy se soudruhům a soudružkám nalévalo. Rozdávaly se karafiáty a popíjelo se na soudružky, ale ve stejné době byly v žalářích ženy mučeny. Začínalo to drobnými věcmi. Tam se nedávaly základní hygienické potřeby, ženy nedostávaly hřebeny, mýdlo, vložky, a končilo to fyzickým mučením, bitím, svlékáním do naha, týráním, zřejmě docházelo i k horším činům, o kterém ty ženy nemluví. Docházelo k mučení těhotných žen, až potrácely. Dokud si nevypovíme tuto historii, nepodíváme se na ni s odstupem padesáti let a neohodnotíme historicky, jak prolhané to slavení MDŽ bylo, tak nemáme nárok si tento svátek připomínat. My musíme vědět, co ten svátek měl v dějinách za podtext, že byl bohužel komunisty ideologicky zneužit. Je potřísněný ženskou krví, a proto ho nemůžeme s čistým svědomím slavit. Já vím, že má historii i jinou, že má historii spravedlivou, boje žen za rovné podmínky, v továrnách v USA, to je zcela korektní. Ale my musíme napřed sklonit hlavu před těmi týranými, mučenými ženami za komunismu. A pak se podívat ještě jednou, jestli nám stojí za to mít tento den mezi významnými dny v zákoně. Myslím si, že státy bývalého komunistického bloku by ho tam mít neměly. Ženské hnutí by si asi mělo najít jiný den, který není zkažený nedemokratickou ideologií z minulosti. Já osobně jsem poznala několik žen s takto pohnutým životem.
Není možné spojit obojí, zachovat tento den a připomínat při něm právě všechny tyto oběti, a tím oslavit a očistit tento svátek, který ostatně komunisti sami nezaložili?
Dobře, beru to jako kompromis. Určitě by to byla příležitost, kdyby to byl den tryzny a den připomínky všech mučených a trýzněných žen za komunismu. Oni komunisti hovořili o rovnoprávných ženách a pracujících ženách, ale všechny silné, velké osobnosti zničili. Co zbylo, byla žena u běžícího pásu a v holínkách. To není ženství. My jsme tady měli profesorky, političky, my jsme měli vysoce vzdělané ženy z inteligence, které potom zmizely z veřejného života.
Vrátím se ještě k té vaší kandidátce, mezi řádky jsem pochopila, že jste se snažili získat více žen… Co myslíte, že je ještě potřeba, aby ženy chtěly do politiky? Ženy, které už něčeho dosáhly, mají buď své firmy nebo mají někde významné postavení, ale nechtějí prozatím riskovat neúspěch na nějaké kandidátce při malé možnosti úspěchu ve volbách. Ale když pominu tenhle faktor, osobně si nemyslím, že to není tak, že ženy o politiku nemají zájem. Co je podle vás ještě jiného odrazuje od politiky a stranického organizování?
Všichni pořád říkají, že máme česká specifika. Například: proč v energetice nemůžeme mít nové výrobce energie z obnovitelných zdrojů? Protože máme v České republice specifickou situaci. To je nesmysl, přírodní poměry a fyzikální zákonitosti samozřejmě neznají hranice. U žen ta specifičnost ale asi platí. Když se podíváte do Německa nebo do Švédska nebo jinam, tam ženy do stran chodí, zaujímají řekněme třetinu míst a dostávají se na dobrá místa na kandidátkách. U nás za to může sociálně kulturní role žen ve společnosti. U nás výrazná mužská dominance v politice i kultuře způsobila to, že ženy mají mají ve společnosti plnit prostou roli - být co nejdéle atraktivní a co nejdéle sloužit mužům. Je to stereotyp, ale bohužel je to pravda. České ženy jsou nápadně často vyzdvihovány za svou krásu, nápadně často vidíte v médiích pouze ženy, které si vydělávají svým vzhledem, nápadně často nevidíte ve sdělovacích prostředích příklady a vzory žen, které by dělaly něco hlavou. Chybí nám tady role models. Ony tady jsou, ale jsou v soukromém sektoru. Česká kultura nepřeje výrazným ženským osobnostem. Je to věc dědičná, je to věc kultury. A i to je zřejmě věc, která odrazuje ženy od toho, aby se snažily překonat tuto bariéru. Když se někde objeví žena, musí především hezky vypadat. Nejdříve se na ni hledí, jak vypadá, a teprve v druhé řadě se poslouchá, co říká. To jsou psychologické bariéry. Hlavní důvod bude ale ten, že česká politika je tak zkorumpovaná, je natolik v rukou velmi zkorumpovaných mužů, že ženy jsou přece jen racionálnější a rozumnější - mají totiž nejen kariéru, ale i rodinu, musí si čas velmi pozorně naplánovat a rozdělit – že tedy většina žen si pragmaticky uvědomí, že na české politické scéně nemají šanci, a rovnou raději dělá „smysluplnější“ věci. Myslím si, že zákonem daná kvóta padesáti procent žen by rovnou tyto překážky, které teď líčím, odbourala. Jednak onu psychologickou bariéru, jednak i tu bariéru korupce, které ženy citlivěji vnímají, protože v politice nejsou, protože v ní nejsou zabředlé.
Když říkáte kvótu, myslíte tvrdou, nebo měkkou kvótu?
Myslím měkkou. Dala bych do zákona, že kandidátní listiny musejí mít polovinu žen, a to ve střídavém pořadí. Nemůžeme nutit lidi, aby volili ženy. Ony musejí být nabídnuty k volbě, ale nemůžeme nařídit žádným předpisem, že když se holt nepodařilo zvolit padesát procen žen, ale jen třicet, tak se těch dvacet najmenuje. To nejde, jsme v demokracii.
Jaký by byl postih pro strany, kdyby neměly zipové kandidátky?
Nejjednodušší a nejúčinnější by byly finanční sankce, ale musely by být citelné. K čemu by se pak tyto prostředky použily? Mohly by plynout do nějakého fondu na medializaci nebo prosazování žen ve sdělovacích prostředcích, političek třeba.
Pan Smrž, váš kandidát číslo dvě, je známý mimo jiné i tím, že překládal knihy německého ekologického sociologa a ekonoma Hermana Scheera. Jedna z jeho knih pojednává o tom, že i nakládání s energií, existence rozsáhlé distribuční sítě, se odráží v demokratické struktuře. Když to hodně zjednoduším, je to možný demokracii korumpující prvek ve státě . Podle délky vzdáleností rozvodu energie se zvyšuje nebo snižuje závislost lidí, kromě toho, že dochází k velkým únikům energie a společnost na tom celkově tratí.
Zejména v české společnosti je to vidět. My jsme všichni napojeni na dráty ČEZ, případně Eonu. Samozřejmě, že tím všichni trpíme. Tratíme na tom fyzicky, protože při přenosu energie ztrácíme 8 procent. Čili ztrácíme fyzicky elektřinu. U nás je to obzvlášť kruté, český monopolní výrobce energie vlastní rozvodné sítě, a ještě nám tu energii prodává. A ČEZ je stát. Stát na nás má tím pádem další rýžovací mašinku ve formě svého monopolu. Na tom tratíme všichni. Každý rok nám zdražují elektřinu, zatímco energetický gigant zvyšuje své zisky o deset miliard Kč čistého zisku ročně, což jsou naprosto astronomické částky. K tomu, abychom měli skutečně soběstačnou demokracii a lidi, kteří jsou rovní a schopní se o sebe postarat, je samozřejmě také důležité, abychom si energii vyráběli sami, z obnovitelných zdrojů, které jsou dostupné na místě. Když to budeme dělat, nebudeme potřebovat hodně z těch sítí. Energie se má vyrábět v regionu, z těch zdrojů, které jsou přístupné, a pro lidi, kteří v regionu žijí. Přírodní zdroje tu jsou. Vždy to musí být kombinace toho, co je dostupné: slunce, vítr, voda, biomasa, bioplyn, geotermie. To vše se dá krásně nakombinovat s úsporami - a vzniknou energeticky soběstačné regiony. Ony vznikají v Rakousku, v Německu, ale v České republice se o tom vůbec neví, ze zcela pochopitelných důvodů. Tohle je možná cesta, musíme energetiku decentralizovat, vybudovat soběstačné regiony, protože jedině toto je trvale udržitelné. Čím větší ty struktury budou, tím náchylnější budou k výpadkům a problémům. Čím decentralizovanější, tím menší riziko, že nastanou velkoplošné výpadky atp. Je to otázka jiného přístupu k energetice, ale to je bohužel věc, kterou velké koncerny pocházející z dob studené války neuznávají a nevidí. Skutečnost je ale, že právě tyto koncerny mají na svědomí ničení klimatu. My od nich musíme pryč, musíme tuhle filozofii překonat a mířit k decentralizovanému zásobování. Občané musí vlastnit rozvodné sítě, nejen elektřiny, ale i plynu – a do plynových potrubí pouštět i bioplyn. Modely na to jsou. V Německu například mají strategii, jak do plynovodů napájet bioplyn, strategii přechodu ze zemního plynu na bioplyn za využití současných sítí. Tu vypracovali němečtí Zelení asi před dvěma roky. Je to cesta, po níž se musíme vydat, protože my to klima musíme nějakým způsobem zachránit, jinak je na konci století možná po nás.
Někdy kritici vznášejí námitku vůči zeleným stranám, že si uzurpují zelenou politiku, ale kromě toho nenabízejí nic jiného, že jsou v tomto dost omezené. Jelikož kandidujete do Evropského parlamentu, je na místě otázka, jak se vůbec stavíte k Evropské unii, k jejímu dalšímu rozvoji, k Lisabonské smlouvě, co dalšího nabízíte?
My nahlížíme všechna témata ze zelené perspektivy, nevyhýbáme se žádnému politickému tématu. Všechno se snažíme nahlížet z perspektivy trvalé udržitelnosti. Trvalá udržitelnost znamená, že jde o způsob chování a jednání, který je ohleduplný k životnímu prostředí a k ostatním lidem, k jiným kulturám a společnostem. Tento princip je strašně důležitý pro to, abychom tady přežili a vyvázli z jakékoli krize. Vždycky musíme být ohleduplní a respektovat nejenom přírodní prostředí, které nás drží při životě, ale i jiné lidi na této planetě. Z tohoto hlediska pojímáme jakoukoli politickou problematiku. Když jsme u toho, jak vidíme Evropskou unii: my jsme přesvědčeni o tom, že to je jediná cesta pro nás. Řeknu-li to lidově, Unii máme nesmírně rádi, jsme šťastní, že v ní jsme. Evropská unie má zásadní význam, protože v Evropském parlamentu máme jediný nadnárodní demokraticky volený orgán na světě. Je to naše jediná odpověď na nadnárodní koncerny a nadnárodní ekonomiku, která je v současnosti natolik mocná, že může válcovat jednotlivé státy, zejména v mimoevropských oblastech, a diktovat globální rozvoj. To nemůžeme připustit. My musíme mít pořád demokratickou možnost tyto velké firmy kontrolovat. Není možné, aby mohly rozhodovat o bytí a nebytí národních ekonomik. Význam Evropského parlamentu je u nás málo doceňován. Připadá mi, že v České republice se věnuje velmi málo prostředků na to, aby se Evropský parlament popularizoval, aby se lidem vysvětlovala jeho důležitost a jeho naprosto zásadní důležitost pro náš příští život. To se také odráží v tom, že málo lidí chodí k evropským volbám. Ale myslím si, že i těm běžným lidem to bude pomalu docházet v době dnešní krize. Že řešení nepřijdou z hradu, od Václava Klause, že nepřijdou z českého parlamentu, ale že řešení budou přicházet z Evropského parlamentu. Čím více tam bude chytrých lidí, oddaných evropské myšlence, tím lépe pro nás všechny. Potřebujeme tam poslat ty nejlepší, co máme, protože dnešní svět už se bude řídit nadnárodními zákony, nadnárodními principy, které budou vycházet z Evropské unie. Jedině tak budeme schopni zachránit klima, když budeme spolupracovat jako jedno těleso, a když navíc budeme spojovat své aktivity a americkými, aijskými. Jeden členský stát tady mnoho nezmůže.
Není trochu naivní předpokládat, že nadnárodní orgán, který je zase o něco dál od českých občanů, by mohl konkurovat a vyvažovat nadnárodní korporace, které samozřejmě lobují i u Evropské unie?
Musíme sázet na osvícené vedení – leadership. Vidíte, nám chybí i slovník pro tato slova. Musíme posílat do evropských institucí kvalitní lidi, kteří budou etičtí, nezkorumpovaní. Musíme mít mechanismy na kontrolu korupce. A musíme se také bavit o tom, co s lobbyingem. Jaký lobbying je přípustný, jaký už ne. My nemůžeme zakázat lobbying, my ho potřebujeme, lobbying je totiž i to, že napíšu svému poslanci, že ten a ten zákon mi ubližuje, a takový lobbying potřebujeme. Evropská komise lobbying uznává, ale my v Česku se o této problematice příliš nedozvídáme. Když se v EU připravuje legislativa, vypíše se konzultační proces, na internetu se po dobu několika měsíců návrh zveřejní a kdokoli může Komisi poslat své návrhy a připomínky na připravovanou legislativu. Umíte si to představit třeba v České republice? To je hrozně zásadní princip, je to velmi důležité pro participativní demokracii. My musíme pouze vyvinout mechanismy, jak správně vyvážit zájmy jednotlivých zájmových skupin. Nesmí se stát, že by občané nemohli komunikovat s Komisí nebo s Parlamentem. Naopak se to musí posilovat, ale je potřeba ukázat a ztransparentnit zájmové skupiny. Udělala bych to tak, že všechny subjekty, které lobbují a mají za sebou ekonomické zájmy, musely by to zveřejnit. Advokátní kanceláře by musely zveřejnit, kdo je jejich klient, jaký má obrat, jaké má zájmy. V případě občanů by to mělo být naopak, občané by měli lobbovat co nejvíc, protože zákony mají být psány pro občany, nikoli pro nějaký nedefinovaný kapitál, který obíhá po světě a způsobuje krize. Lobbying je citlivé místo.
Jak vedete kampaň? Jaké máte výdaje?
My stavíme kampaň na přátelské výpomoci. V občanské společnosti si lidé také vypomáhají zadarmo. To dnes není tak obvyklé. Nám se daří dávat dohromady tisk plakátů apod. mezi přáteli. Nemáme žádné velké firemní sponzory. Snažíme se pochopitelně, aby nám lidé přispívali. Máme transparentní účet na internetu. Tam je možné sledovat, kdo nám co posílá. Kolik plánujeme do kampaně dát? Bude to v řádu deseti tisíců, možná stopadesát tisíc korun, víc se nám asi nepodaří shromáždit. Ale my spoléháme na to, že máme své sítě, které jsme si vytvořili prací v občanské společnosti, máme mailingové listy a cílíme na lidi, o nichž víme, že jsou oslovitelní. Máme svou cílovou skupinu. Nesnažíme se oslovit úplně všechny, nevedeme kampaň se širokým záběrem, s bilbordy na silnicích… To je momentálně pro nás utopie.
A chtěli byste billboardy na silnicích?
(smích) Já vám nevím, jestli je tohle nejchytřejší metoda, jak se dostat k lidem. Myslím, že jsou chytřejší metody. Za ty peníze se dají dělat jiné věci, i přes média. Nevím, jestli tohle mám konkurenci prozrazovat. Billboardy jsou podle mne nešikovné... Stává se z toho válka billboardů, kdo má víc peněz, kdo má víc billboardů na D1, ten vítězí. To nemůže být smyslem voleb. Peníze musíme využívat chytřeji. Přes média je možné oslovovat voliče.
Děláte mítinky v krajích?
Vzhledem k tomu, že máme ve straně asi 30 členů, děláme to zprvu tak, že v těch krajích, kde jsme, což je v Praze a ve Středočeském, Ústeckém a Plzeňském kraji, se pohybujeme mezi známými lidmi, mítink jsme zatím žádný nezorganizovali, ale uvidíme, ještě zbývá nějaký čas.
Teď máte prostor říct něco, na co jsem se vás nezeptala.
Chtěla bych apelovat na české ženy, aby se nebály vyjít na veřejnost a konkurovat mužům. Žila jsem v několika zemích ve světě a můžu říct, že české ženy jsou velmi schopné, nebo lépe řečeno jsou neuvěřitelně schopné, jsou schopné multi-taskingu, který se na Západě nevidí. Zvládají tři role zároveň, a ani při tom neremcají, berou to jako samozřejmou věc. Hrají roli profesionální ženy, matky a manželky a hospodyňky. Ženy mají často dva kompletní džoby, které zvládají bez problémů. Jejich schopnost snést zátěž je neuvěřitelná. Z toho by měly udělat svou přednost, a proto by měly do politiky jít, protože toho zvládnou více než muži, zejména ti čeští. Nemají se co schovávat za českými muži, ti nejsou nic moc. Oni nám komunisti zničili elitu, a to i tu mužskou. Tím pádem kvalitních mužů je u nás relativně málo. Ženy se nemají za co stydět, měly by jít směle do soutěže s muži. Můžeme jedině získat, když ženy do politiky půjdou, bude nám tady mnohem líp. Apelovala bych na ženy, aby takříkajíc vystoupily na světlo, vyšly ze svých firem, nabídly se stranám a šly na kandidátky. Samotným chlapům už to nemůžeme přenechávat.
Děkuji za rozhovor.
Profil Neely Winkelmannové-Heyrovské naleznete ZDE.
design by Barbora Mottlová | programing by AQ-WEB s.r.o. | 