11.09.2009 10:15 | Anna Kotková
Jihoafrické atletce Caster Semenya, mistryni světa v běhu na 800 metrů z Berlína, byly nařízeny testy pohlaví, které možná právě v těchto dnech podstupuje. Podezření o tom, že není ženou, vzbudily kromě jejích výborných výsledků také „mužské rysy“ v obličeji a výrazná muskulatura. Jak se zdá, média, veřejnost, vrcholová světová atletika a její výkonné instituce si stále neumí poradit s rozmanitostí genderových identit.
Mezinárodní atletická organizace (IAAF) má pro případy zpochybnění pohlaví a jeho následné otestování (gender verification) manuál, který vymezuje, jaké formální kroky je nutné učinit. Na vyšetření se dle této směrnice podílí odborníci/-ice z oborů gynekologie, endokrinologie, psychologie, interny a experti/-ky na genderovou a transgenderovou problematiku. Podnět k prošetření „nejednoznačnosti“ pohlaví může podat konkurenční soutěžící atlet/-ka nebo tým, dotyčný jedinec sám či může podnět být podán na základě výsledků dopingových testů. Manuál sice zahrnuje i tematiku oboustranné změny pohlaví a definuje s tím související pravidla, ale největší nebezpečí pro „spravedlivé soutěžení“ je spatřováno v transsexuálních ženách. Především hormonální profil je sledován, protože může zvýhodnit transsexuální sportovkyně například při budování svalstva. Celkový postup ukazuje, že osobnost a genderová identita jedince je zde nepodstatnou marginálií. Ten je zde vystaven tlaku okolí, veřejnosti a médií, a podstupuje ponižující proceduru testování, které se z velké části zabývá fyzickou stránkou a měřitelnými výsledky. Genderovou identitu nelze změřit a vrcholová atletika disponuje pouze dvěma kategoriemi, kam je možné patřit, žena-muž. Problémem můžou být i fyzické „odchylky“, například v případě hybridně vyvinutých pohlavních orgánů. Samotné testování bylo kritizováno ze strany některých lékařů. Například v Journal of the American Medical Association považuje několik autorů testování za „složité, drahé a potenciálně nepřesné“. Sport byl a je hustě protkán mnoha genderovými stereotypy. Jako takový je považován za spíše mužskou doménu, přičemž jednotlivá odvětví jsou chápána jako pro ženy méně či více vhodná, v souvislosti s koncepty maskulinity a femininity a charakterem daného sportu. První moderní atletky musely čelit předsudkům o lesbické orientaci, o sportem zapříčiněné „maskulinizaci“ a podobně. Zcela v souladu s obecně panujícími stereotypy v české společnosti pojala téma testování Caster Semenya většina předních médií. Výrazy typu „test ženskosti, mužské rysy, přirozenost“ létaly mediálním prostorem. Co se přesně pod těmito pojmy skrývá, těžko říci, analýza opět bohužel většinou chybí. Důvod je jasný - zabila by klišé, se kterým se tak jednoduše pracuje. Z úst těch, již si takovýmito klišé usnadňují práci, pak ovšem zní výzvy, aby bylo se sportovkyní zacházeno s větším taktem, směšně. Mnohem důležitějším tématem zůstává, jak moc vrcholový sport některými svými striktními pravidly poškozuje jedince, kteří se vymykají tabulkám, a jestli si taková zábava zaslouží naši pozornost, či spíše kritiku.
Vrcholová atletika je jak vidno založena na tělesném inženýrství, uniformitě, v jejímž rámci paradoxně soupeří o vítězství individuální převaha a dispozice. Méně šancí prosadit se má individuální identita.