Tomáš Pavlas: „Když dáte ministrovi anti-cenu, tak nedostanete grant“

Tomáš Pavlas pracoval v občanském sdružení Žába na prameni jako koordinátor projektu Ženy pro občanskou společnost a Muži pro rodinu. Vystudoval kybernetiku na FEL ČVUT a nedávno dokončil magisterské studium genderových studií na FHS UK.

Žába na prameni byla organizací, která se zabývala rozvojem občanské společnosti a narušováním genderových stereotypů. Založily ji Dana Radová a Hana Květová, a jejich projekty vycházely např. z myšlenky, že je třeba, aby se muži více věnovali rodině, a ženy se zase více angažovaly v občanské společnosti. Žába na prameni byla také matkou známého projektu udělování cen Kyselá a Zlatá žába veřejným osobnostem, pro jejich genderově nekorektní, nebo naopak progresivní výroky a aktivity. Tato neziskovka byla bohužel první genderovou organizací, která byla z důvodu finanční tísně nucena ukončit v červnu 2008 svoji činnost.

O tom, proč se tak stalo, a jak tomu napomohl systémový rámec udělování dotací a ultra-konzervativní politika poslední vlády, si gitA povídala s Tomášem Pavlasem, z časových důvodů se našeho rozhovoru nemohla zůčastnit bývalá ředitelka Žáby, Dana Radová.

V čem je hlavní problém s genderovými organizacemi? Proč najednou tolika z nich hrozí zánik?

Obecně vidím jádro problému v tom, že se genderové organizace viditelně pletou do politiky. Tady je pořád tendence oddělovat politiku a nepolitiku a občanská společnost musí z principu předkládat témata, která jsou politicky závažná. Občanskou společnost netvoří zahrádkáři, myslivci a rekreační sportovci, jak nám mnozí čeští politici, v čele s prezidentem, stále namlouvají. České genderové organizace musí za těchto nepříznivých podmínek neustále dokola obhajovat svoji činnost − podobným procesem si prošly i organizace ekologické, které musely o svou legitimitu v devadesátých letech podobně bojovat, ale nyní jsou na tom líp. Spousta politiků si myslí, že genderové organizace nejsou třeba, a jsou hákliví na to, když občanská společnost do politiky genderové téma vnáší.

Já si myslím, že tady skutečně existuje systémová snaha o to, tlak občanské společnosti eliminovat. Naštěstí jsme ale v Evropské unii, takže to naši politici nemají tak jednoduché, protože EU environmentální a genderové otázky chápe jako součást politiky. Ne náhodou se čeští antifeministé značně kryjí s českými eurofoby, sjednocuje je strach o vlastní moc. Načrtnutá situace ústí do prazvláštní podpory genderových projektů. Z evropských peněz čeští politici a úředníci často podporují projekty udržující konzervativní modely −přitom smyslem vyhlašovaných grantů je právě tyto modely měnit.

Bojí se tu někdo vyloženě genderu? Protože v krizi je nápadně hodně genderových organizací.

Já si myslím, že ano. Popsaná obava z občanské společnosti je obecná, a navíc se čeští politici specificky bojí genderu jako genderu. Přijetí genderové perspektivy by totiž znamenalo naprosto zásadní reflexi naší společnosti, a to vyvolává strach. Politici by se museli začít ptát sami sebe, zda jsou dobrými politiky a především, zda jejich představy o mužství ostatní nediskriminují. Znamenalo by to spoustu otázek, i otázek směrem k minulosti, k vyrovnávání se s totalitním režimem, jejichž otevírání u nás není zrovna obvyklé.

Já mám problém, když slyším Vojtěcha Filipa, jak o sobě prohlašuje, že je feminista. To mi běhá mráz po zádech, nezaznamenal jsem jeho omluvu Miladě Horákové. To dostatečně ilustruje absurditu dnešního stavu: totalitní politik Filip o sobě mluví jako o feministovi, zatímco politici z demokratických stran nikoliv.

Jakým způsobem byla Žába na prameni likvidována?

Každá nezisková organizace potřebuje finanční podporu, aby mohla vůbec fungovat. Pokud má profesionálně pracovat např. tým šesti lidí, ty lidi musí být zaplaceni. Já vůbec nevidím žádnou státní koncepční podporu neziskového sektoru, který svou činností často doslova supluje stát v tom, co by měl zajišťovat. Mnoho neziskovek drží nad vodou evropské strukturální fondy a zahraniční nadace. Tyto zdroje budou logicky ubývat, neboť donoři předpokládají, že dvacet let je dostatek času na to, abychom se o sebe naučili postarat sami, a obracejí se k dalším potřebným.

Vedle finančního nátlaku je tu specifická systémová buzerace v podobě vyžadované náročné administrativy související s poskytnutými dotacemi. U nás se má za to, že na ní trvá EU, z vlastní zkušenosti ale vím, že mnoho z toho je „czech-made“. Například pokud neziskovka poruší pravidla ohledně monitorovacích zpráv, je to problém, ovšem pokud je poruší partnerské ministerstvo, nic se neděje. Podat stížnost je problematické, neboť o přidělení dalších grantů bude v budoucnosti rozhodovat zase ministerstvo.

Představitelky a představitelé neziskovek, kteří mají skutečnou odpovědnost za poskytnuté prostředky, jsou pod enormním tlakem. Musí překousnout opakované kontroly od lidí, kteří o genderové problematice nemají žádné tušení, o to „vtipněji“ ji komentují při provádění hodnocení. Tito lidé mohou přijít na kontrolu po dobu deseti let od skončení projektu.

Takže je to strašně náročná činnost, která není oceňovaná (jak společensky, tak finančně), pořád ji musíte nějak legitimizovat, a odpovědnost je hrozně veliká.  Já jsem zdaleka jako koordinátor projektů takovou odpovědnost neměl, ale během práce v Žábě jsem úplně přestal s horolezectvím, jednak jsem neměl čas, a taky mi nějak nezbýval adrenalin.

Příčinou konce Žáby na prameni bylo to, že jste nedostali/y granty?

Ano, měli/y jsme podaný grant v Praze, který měl být pokračováním našich projektů Muži pro rodinu a Ženy pro občanskou společnost. Chtěli jsme v novém projektu rozvíjet dosavadní aktivity pod jednou střechou. Neznám například jiný podobný projekt pro muže, přesto jsme nebyli podpořeni. Včera mi shodou okolností bývalá ředitelka žáby Dana Radová popisovala systém hodnocení. Je potřeba překonat, tuším, 65 bodů, a jeden hodnotitel dal projektu 75 bodů, druhý 45. Přizvali tedy ještě třetího, aby se k tomu vyjádřil.  Ten navrhl 65 bodů. Od dvou hodnotitelů by projekt podpořen, ale když se to zprůměrovalo, tak to vyšlo těsně pod potřebnou hranici. Takže ten jeden to, oproti těm dvěma, stáhnul úplně dolů.

Mechanismus hodnocení by přitom mohl být úplně jiný: mohlo by se říci, že když dva hodnotitelé grant podpoří, tak je podpořen. Zdá se mi, že systém hodnocení, který v současnosti funguje, může dávat prostor k vylučování projektů, které se někomu prostě nelíbí z ideových důvodů.

Co byly vaše další nepodpořené projekty?

Nepodpořené projekty vycházely z našich předešlých projektů, o nichž je možné dočíst se na www.zabanaprameni.cz  Pro organizaci typu Žáby je klíčové udržet alespoň jeden větší projekt, aby se zajistilo vůbec fungování kanceláře atd.

Vedle toho jsme dělali řadu menších projektů, které jsme vlastně dotovali dobrovolnickou prací. Některé z nich, např. zmíněnou soutěž o Kyselou a zlatou žábu, by nám i v dalším roce podpořila nadace Slovak-Czech Women's Fund, ale nám scházely peníze na ty nejzákladnější věci, jako pronájem, platy atd.

Celkově si myslím, že se na brzkém konci Žáby odrazilo to, že jsme si v poslední fázi už nebrali/y servítky −  když udělíte ministrovi sociálních věcí anti-cenu, tak se to prostě promítne do toho, jestli  od „jeho“ ministerstva ne/dostanete grant.

Jakým způsobem lze vnímat současnou situaci v genderovém sektoru? Žába byla asi první, ale teď padnou další organizace.

Podle mého názoru jde o důsledek absence systémové podpory. Přitom po roce 2013 bude ještě krušněji, protože skončí evropské granty ze strukturálních fondů. Byly jsme první vlaštovka, ale obsazení ministerstva sociálních věcí, a ta jejich ultra-konzervativní politika, svou setrvačností následně dopadaly a dopadají na další organizace.

Co se s tím dá dělat?

To je strašně těžká otázka. Vracíme se zpátky. Ono to je svým způsobem logické. V roce 1989 u nás proběhla revoluce, a dost často po takových výkyvech nastupuje konzervativní vlna. Ta skutečně nastoupila. Ale je trošku zarážející, že už je to dvacet let, a ona pořád trvá.

Třeba Forum 50% je podle mého názoru velmi důležitá organizace. Ženy mají specifickou sociální zkušenost s diskriminací na základě genderu, a je důležité, aby ji v politice otevřely jako téma. Nemyslím si však, že tu jde ale o záležitost biologického pohlaví, a tudíž by ke změně stačilo, kdyby se do politiky dostalo více žen – tam se v první řadě musí dostat víc genderově citlivých osob. Takových, které vůbec registrují problémy, na něž se genderové organizace zaměřují.

Je třeba volit ty strany, které genderovou problematiku neshazují, a nabízejí kandidáty a kandidátky dostatečně vzdělané, aby jí rozuměli/y. Porozumění podstatě problému je přeci podmínkou, která teprve umožní jeho řešení.

Situace se mění, politické strany v honbě za každým hlasem objevily téma rovných příležitostí a “ženskou otázku“. Ale je příliš vidět, že jde o předvolební kalkul. Oba předsedové našich nejsilnějších stran se svérázným způsobem „vypořádali“ se svými manželkami, které je léta podporovaly, takovým machistům je pak těžko věřit předvolební „feministické“ zanícení.

Jak tuhle zpátečnickou vlnu zvrátit? Tady v současné době dochází k likvidaci infrastruktury, v jejímž rámci se genderové problémy tematizovaly. Otázka je, co tu zbude? A jak to, že na to společnost nereaguje kriticky?

My jsme si s Danou říkali/y, jestli můžeme stávkovat. Když by tyhle organizace řekly: vyhlásíme stávku! Tak to bude všem putna, protože jejich kritikům jen vyhovuje, že nebudou nic dělat. Podobná stávka neohrozí přívod plynu, nebo léčení dětí, dopravu atd.

Vlastně se bavíme o úrovni a kulturnosti naší společnosti, pokud budeme nekulturní, vlaky přesto budou jezdit, nemocnice fungovat, plyn téct, supermarkety prodávat, ale něco zde bude scházet. Nebude se tady dobře žít.

Politici by měli být natolik vzdělaní – kulturní – lidé, kteří toto vědí, a i když jim to nepřinese jednoduché politické body, měli by se za podporu např. genderových projektů a aktivit zasazovat. Prostě proto, že mají svěřenou moc k tomu, aby věci ovlivňovali, ale zatím jim k tomu chybí vůle.

Jak změnit politiku?

Vzdělání, vzdělání, vzdělání, dávání věcí do souvislostí. Musí být vidět, že to mrhání potenciálem nadaných žen ve veřejné sféře je i z hlediska tolik omílané hospodářské konkurence ztráta, která naši konkurenceschopnost snižuje. Nejde o to, nařizovat někomu, jaký má mít typ vztahu, jak různí čeští antifeministé straší.

Pokud někomu vyhovuje tradiční způsob soužití, kdy se žena realizuje v domácí, a muž ve veřejné sféře, je to jejich rozhodnutí. Zároveň to ale má určitá rizika, o kterých je třeba mluvit, protože kdo žije v tradičním vztahu, a to při 50% rozvodovosti, a kdo se váže jen na soukromou sféru, je na tom po rozvodu špatně, zůstane sám s dětmi, nebo sama s dětmi, a má minimální šanci získat slušné platové ohodnocení – ale pokud to tak chce, proč ne. Každopádně tu ale musí být prostor a podpora i pro alternativy, zvláště proto, že některé z nich jsou spravedlivější než ty tradiční formy vztahů.

České lpění na stávajícím statusu quo se mi zdá velmi silné. Čím to? Vezměme si jenom debatu kolem antidiskriminačního zákona, v níž odpůrci pořád dokola mluvili o tom, jak to ohrozí naši svobodu, a jak to může být zneužívané, nic jiného. Český „konzervatismus“ je specifický tím, že není podložen vztahem k náboženství, ale jakýmsi buranstvím. A toto buranství je genderovým pohledem diagnostikovatelné jako macho - buranství.

Co teď budete po Žábě dál dělat?

Já momentálně spolupracuji se Stranou Zelených, protože mám pocit, že jde o stranu, která je genderové problematice nejotevřenější. Je v ní oproti jiným stranám více lidí, kteří genderové problematice rozumí, a vědí o co, a proč, jde. Věřím, že se Zelení dostanou opět do parlamentu a budou genderová témata vnášet do politiky více, než to dělali dosud.

Vedle toho chci spolupracovat s různými genderovými organizacemi a otevírat téma kritických mužských studií v českém kontextu. V diplomové práci jsem analyzoval texty českých mužů-antifeministů, a dospěl k závěru, že používají strategie jako již zmíněné apely na ohrožení naší svobody (v žabí terminologii vytvářejí bubáka feminismu), a dále např. maskují svou faktickou uzavřenost alternativnímu myšlení jako pomyslnou otevřenost. Tyto strategie jsou dle mého názoru velmi podobné strategiím mnoha vlivných českých politiků, kteří myslí podobně.

Rozumím českým feministkám, že chtějí jít pozitivní cestou, a namísto kritizování přispět k řešení problémů, typu domácí násilí atd., ale myslím si, že je na čase, aby i ony začaly podrobovat systematické kritice ty modely mužství, které ústí v genderovou diskriminaci. Neboť v demokratické společnosti nemůže platit, že mužství je udělováno mužstvím, jak hlásá občanské sdružení Liga „otevřených“ mužů. To je dle mého názoru naopak jeden z axiomů patriarchální společnosti. V demokratické společnosti musí být mužství, a jeho podoby, součástí veřejné debaty.

Dále se budu ohlížet, jak přispět do rodinného rozpočtu výrazně efektivněji, než jak v českém prostředí umožňuje  práce v nevládních organizacích.

Co se ředitelek Žáby týče, Hana Květová odešla na rodičovskou a bude se vracet do zaměstnání jako zastupitelka v obci, protože naše neziskovka se věnovala hodně komunitní politice, a měla projekt Chytrá žába, který se věnoval vzdělávání lidí v komunitní politice. A Dana Radová se asi vrátí k tomu, co jí moc baví, a bude dál pracovat jako výtvarná umělkyně.