Vzpomínka na Alenu Valterovou

Byla nejtalentovanější českou myslitelkou, kterou jsem poznala. Zářící intelektem a silou vůle, neochvějně věřící v naši stálou povinnost uvádět v život ideály lidskosti. Do dějin českého ženského hnutí se zapsala jako zakladatelka Politické strany žen a matek Československa, vůbec první ženské politické strany u nás, která vznikla krátce po politických změnách roku 1989 a existovala pět let. Kdysi jsem po ní pátrala alespoň rok - a nakonec našla její mailovou adresu na webu jiné osobnosti - paní Jarmily Kubátové. Alena Valterová byla velice laskavá a svou knihu s názvem Připomínky od sporáku - Dopisy a stati 1990-1992, o kterou jsem ji prosila, mi přinesla na schůzku do kavárny na pražském Andělu. Vysypala jsem pár krátkých vět o důvodech svého zájmu. Usmála se a svým chraplákem mi řekla: „Líbíte se mi!“

Pak se začala pozvolna vynořovat ze soukromí, do kterého se uchýlila po ukončení pětileté činnosti své strany. Vídaly jsme se čas od času – mluvila v diskusích na kulatých stolech proženského projektu Quo vadis, femina? v roce 2007, objevila se na i jedné ze schůzek dobrovolnického sdružení Česká prezidentka. Své tahounství, intelekt a politické zkušenosti nabídla k uplatnění základní organizaci Strany zelených na Praze 7, do níž chtěla vstoupit. Z pro mě nepochopitelných důvodů byla odmítnuta.

Pokládala jsem za čest, že přijala pozvání veřejně promluvit na téma Co je podle mého osobního názoru dobré pro naši zemi a kam by měla směřovat na 1. sympoziu České prezidentky, konaném na podzim 2007. Její řeč byla stručná a výstižná, bezchybně podaná. Je pro nás písemně zachycena ve sborníku (http://www.padesatprocent.cz/docs/1_sympozium_CP-sbornik.pdf), z projevu existuje i zvukový záznam.

Naposledy jsem s ní mluvila na pohřbu paní Alexandry Berkové. Vzpomínala na Sašu a dávné diskusní setkání žen s názvem Popelky po čtyřicítce, snila o sepsání své nové vzpomínkové knihy, ke které si ode mě vyžádala osnovu a otázky. A mluvila o své nouzi, tak, jak uměla jen ona sama – tvrdě a bez soucitu. Byl to její boj.

Většina názorů Aleny Valterové z devadesátých let je součástí Připomínek od sporáku. Několik exemplářů této knihy je veřejnosti k dispozici v knihovnách, zvláště na Moravě, v Praze v knihovně Gender Studies (www.genderstudies.cz). Běh jejího života byl zachycen Evou Hauserovou v roce 2008 v rozhovoru pro časopis Marianne. Tento text však nakonec tiskem nevyšel. Alena Valterová byla jednou z několika žen, jejichž myšlenkám byl věnován absolventský film Má Vlasta režisérky Hany Železné. Odkazy vyhledavačů dokládají, že byla jednou z hrstky českých ženských osobností, které byly kontaktovány mezinárodními feministickými organizacemi v letech krátce po roce 1989. Její slova o situaci v tehdejším postavení žen naší země jsou citována dobovými odbornými zahraničními periodiky.

Má drahá Alena Valterová odešla z vlastního rozhodnutí. Vřadila se tak k zástupu citlivých a nadaných lidí, kteří už tady s námi nechtějí být. A jejichž osudy dokládají, jak naše společnost zachází se svými talenty.

Poselství v citátech: Slova Aleny Valterové z knihy Připomínky od sporáku

„V důsledcích mi jde o větší míru spravedlnost ve společnosti obecně. Jen bych ráda zdůraznila, že děti a matky jsou složky národa, které se nemohou proti nespravedlnosti dostatečně bránit a jsou odkázány dosud na ty životní podmínky, které jim společnost vytvoří.“

„Pokud se všechny dohromady a každá zvlášť nezasloužíme o zajištění podmínek důstojného života pro nás a naše děti, nikdo to za nás neudělá. Vždyť o našich právech, možnostech, výsledcích práce, životě i stáří i nadále rozhodují lidé, kteří o našich problémech nic nevědí a ani vědět nemohou. Nejen proto, že jsou to muži, které to nezajímá, ale proto, že jsme mužům umožnily, aby se o všední problémy života žen a dětí celá desetiletí starat nemuseli.“

„Jak dlouho bude našim ženám trvat, než svou situaci pochopí? A v jaké míře se dokáží na vývoji společnosti podílet? Protože pokud to nedokáží, nebudou mít nejen možnost, ale ani právo stěžovat si na trpký osud poddaných.“

„Považuji za jednu z rodičovských povinností starat se i o to, aby svět, ve kterém příští lidé budou žít, byl uspořádán humánněji.“

„Prvním předpokladem svobodného rozhodování je základní ekonomická zajištěnost.“

Medailon

Alena Valterová se narodila v květnu 1953 v Praze jako třetí dítě v rodině krejčovského dělníka. Maturitní zkoušky složila v roce 1975 na Střední ekonomické škole pro pracující. Do první mateřské dovolené vystřídala mnoho profesí – od pomocné dělnice po referentku propagace. V létě 1991 se z rodné Prahy odstěhovala na severomoravské Jesenicko. Kandidovala do Federálního shromáždění ČSFR v roce 1992 jako nezávislá. Po návratu do Prahy v roce 1994 pracovala v nadaci pro děti ze sociálně slabých rodin, do roku 1996, a v téže době pro ČSSD. V roce 1996 kandidovala jako nezávislá za Republikánskou unii na Šumpersku. Poté ustoupila z veřejného života a několik let strávila péčí o staré rodiče. Převážně sama vychovávala své čtyři děti.

Zdeňka Petáková, autorka je geoložka a publicistka