Co nám nutí Nečas

Ne jeslím a bez diskuze

Na stránkách českého předsednictví byla publikována úvodní řeč ministra Nečase, s níž minulý týden zahajoval mezinárodní konferenci k Barcelonským cílům. V ní šlo o to, jestli evropské státy a také ČR budou zvyšovat kapacitu jeslí, nebo ne. Přestože několikrát deklaroval, že mu jde o otevření diskuze o jeslích, v jeho řeči je patrná apriorní neochota jesle podporovat.

Co řekl Nečas:

„Většina členských států barcelonské cíle neplní. Nenaplní je ani do roku 2010. Řada států je dokonce naplnit nemůže. Chybí po nich totiž poptávka. To je i případ České republiky. Postrádá logiku stavět pečovatelská zařízení tam, kde rodiny upřednostňují jiný model péče o děti.

[..]

České předsednictví vychází z principu svobody rodin. Je třeba ponechat rozhodnutí o způsobu péče na rodinách samotných. Rozhodnutí pro domácí péči o děti by nemělo být automaticky považováno za nesprávné.“

Ministr Nečas tedy deklaruje, že náš systém vychází ze svobody rodin. Na druhou stranu ale předkládá dost jasnou vizi, jak si takovou svobodu představuje. Je to svoboda žen-matek odmítnout externí zařízení péče o děti a zůstat s nimi doma. Podívejme se na následující citát z ministerského proslovu:

„Je v souladu s Pekingskou agendou, jakož i s cíly politiky rovnosti žen a mužů, považovat i neplacenou práci rodičů při péči o děti za plnohodnotnou a společensky relevantní alternativu výdělečné práce. Jen tak lze odstranit tradiční stereotyp, že žena, která pečuje o děti „nic nedělá“ a jediným, kdo pracuje, je muž – živitel.“

Ministrova představa “změny“ v péči o děti je taková, že s nimi nadále bude matka, jediný rozdíl od starého tradičního modelu je v tom, že za to bude oceněna. To je jistě důležité, ale ještě důležitější je, aby oceňování matek, které zůstávají doma, z této volby nedělalo tu jedinou správnou.

Svoboda volby bez genderové rovnosti?

Rétorika ministra Nečase nevykazuje známky toho, že by chtěl o věcech diskutovat. Předkládá poměrně jasnou představu o tom, co je pro něj ideální model péče o malé děti. Nezpochybňuje zaběhnuté role mužů pracujících ve veřejné sféře a zajišťujících ekonomicky rodinu, zatímco ženy doma pečují o děti. Tento model prezentuje navíc jako to, co české rodiny chtějí:

Nečasův pro-rodinný balíček, tedy nová vládní koncepce rodinné politiky, o potřebě větší angažovanosti mužů v rodině sice mluví, ale soustředí se de facto jen na otcovské, tedy možnost otců být s dítětem v nejbližších dnech po jeho narození. Tato možnost ale nijak nemění tradiční genderovou dělbu práce s dětmi mezi matky a otce.

Ministr tak hovoří o svobodě rodin a voleb, aniž by se zabýval reflexí genderové nerovnosti žen a mužů v současné české společnosti. Známý fakt, že na rodičovskou tu chodí 99 % žen a pouhé 1 % mužů, ilustruje, nakolik v Čechách přežívá tradice, že péče o děti je primární starostí žen.

Primární role žen jako pečovatelek o děti je bohužel důvodem, proč se na pracovním trhu propadají do druhořadé role, stanou-li se matkami. To potvrdil eurokomisař Špidla, když na tiskové konferenci z 5.2. řekl, že zaměstnanost žen s jedním dítětem v České republice klesá o celých 32 %, zatímco evropský průměr také není žádná sláva, ale je to alespoň jen 12 %.

Kriticky se k Nečasovu plánu nezřizovat infrastrukturu jeslí postavila poslankyně ČSSD Anna Čurdová, která stejný den uspořádala vlastní tiskovou konferenci a spolu s ní vládní strategii kritizovala i předsedkyně ženské organizace Strany evropských socialistů Zita Gurmai. Ta mimo jiné řekla, že aby ženy mohly adekvátním způsobem uplatnit svůj potenciál na trhu práce, musejí se z rodičovské vrátit zpět na své místo do jednoho roku. Jedině tak neztratí krok se svým oborem a udrží si v zaměstnání pozici, která odpovídala té, z níž odešly.

Kdepak ty jesle jsou?

Jaká je v současné době svoboda žen nejít na rodičovskou? Mizivá. Muži sice oficiálně jít mohou, společnost na to ale není nijak zvyklá, zaměstnavatelé často nejsou dostatečně nakloněni a fakt, že muži vydělávají stále více než ženy, svobodu volby ještě více omezuje. Bohužel, Nečasův pro-rodinný balíček o mechanismech, jak zvýšit motivaci mužů chodit na rodičovskou nehovoří, ani se tímto tématem nezabývá.

Proto, aby se ale dalo hovořit o nějaké reálné svobodě rodin, je třeba hovořit o svobodě žen. Zejména je třeba zajistit, aby za srovnatelnou práci pobíraly stejný plat jako muži,  pro ty, které půjdou na rodičovskou, je třeba zajistit podmínky, aby si mohly zvolit krátkou verzi. V Nečasově rétorice je malý počet žen využívající krátko-rychlostní rodičovské důkazem o tom, že se ženy nechtějí vracet do práce. Dává jim ale kapacita jeslí, která v současné době pojímá 1 % dětí (fakt ověřený v Sociologickém ústavu Akademie věd) do tří let na výběr? Sám Nečas potřebu navýšení kapacity jeslí nepřímo potvrdil, když na tiskové konferenci řekl, že je velký zájem umísťovat dvou až tříleté děti do školek. Proč se tedy brání pro tyto děti zřizovat jesle?

Historická škodlivost jeslí

Nečas tvrdí, že naše má historické zkušenosti s tím, jak vypadá kolektivní výchova, a proto ji odmítáme. To však není dost dobrý argument, protože zkušenosti s komunistickými jeslemi neříkají nic o těch dnešních, jejichž kvalita může být mnohonásobně vyšší.

Když jsem se na tiskové konferenci ptala mluvčí pro předsednictví Jany Říhové, které psychologické výzkumy dokazují nevhodnost jeslí pro děti, odkázala mě na výzkum profesora Zdeňka Matějčka ze 60. let. Zavolala jsem do Sociologického ústavu Akademie věd, co si myslí o jeho relevanci. Hovořila jsem Hanou Haškovou, socioložkou, která se tématem rodiny a péče. Řekla, že za onen důkaz škodlivosti jeslí je považován film Děti bez lásky, který byl ve spolupráci s Matějčkem natočen. Nedokazuje však trauma dětí z jeslí, ale z dětských domovů a kojeneckých ústavů. Podle Haškové se v něm o jeslích říká jen to, že jesle nemusí být škodlivé, jen v nich dítě má být 6-8 hodin denně a ne víc.

Hana Hašková se tématem péče o děti zabývá a jako jediná zástupkyně mohla jít na konferenci MPSV. Zeptala jsem se jí, jak probíhala a jak se mluvčí stavěly/i k tématu ne/zřizování jeslí: „Já myslím, že ti zahraniční speakeři na konferenci prosazovali evropský trend externích zařízení péče o děti, ale nakonec zase reagovali čeští představitelé, ve smyslu: takže, je možné říci, že EU nemůže diktovat svým členům, jak dělat rodinnou politiku, takže my budeme podporovat svobodnou volbu. Ale ta svobodná volba pro ně znamená: čeští rodiče to nechtějí, proto my nebudeme dělat jesle. Tady každý mluví o svobodné volbě, ale každý si pod ní představuje něco jiného.“

Zdá se, že je třeba čekat dál, jak zareaguje veřejnost a kam se vyvinou debaty, které otevírají neziskové organizace, aby se na téma jeslí otevřela skutečná a demokratická diskuze.

Nečasův projev na konferenci Rodičovská péče a politika zaměstnanosti.