Dětská svědectví násilí

O dalších možnostech zvýšení ochrany dítěte před domácím násilím diskutovalo ve čtvrtek 5.3. v prostorách Konírny Parlamentu ČR pod moderátorskou taktovkou sdružení ROSA několik političek/ků a odborníků z řad psychologů, právníků, soudců a jiných. Debata se odehrála i vzhledem k tomu, že hrozí mezigenerační přenos násilí a že se dle posledních výzkumů zdá, že případů domácího násilí narůstá – nejnovější průzkum mluví až o 38% žen vystavených domácímu násilí, neboli každá třetí žena (oproti tomu je jen malé procento mužů - obětí). Domácí násilí je třeba jednoznačně označit za jev genderově podmíněný, a s tímto vědomím k němu přistupovat. Lze navíc očekávat, že i finanční krize a zaměstnanecká nejistota může neblaze zhoršit daný stav.

ROSA dovršuje letos úctyhodných 17 let záslužné a pilné včelí činnosti v této oblasti. Pomohla zhruba 1700 klientkám prostřednictvím 6 233 konzultací, v jejím utajeném azylovém domě našlo úkryt na 160 matek a 170 dětí, bylo poskytnuto 10 396 telefonických krizových intervencí.  

Pozvaní hosté a hostky se vzácně shodli na tom, že stávající legislativa je dostačující, snad jen je zapotřebí přesnější a jednotný výklad pojmu blaho dítěte. Ten musí být nadřazen dokonce i právu rodičovskému, jestliže jde o rodiče násilníka. Předešlo by se tak absurdním případům, kdy soud vydá rozhodnutí jednak o předběžném vykázání násilníka (násilnice) z domu, ale současně také rozhodnutí o tom, že matka (otec) musí dítě dovést na schůzku a předat druhému rodiči (násilníkovi) v „místě současného bydliště“ (např. utajovaného azylového domu). Dítě je mnohdy nástrojem moci nad matkou (otcem), která/ý je hlavním objektem násilí druhého partnera, takže mnohdy domácí násilí nekončí rozchodem rodičů a pokračuje zprostředkovaně přes dítě ve střídavé péči. Naneštěstí však ani postoj státních orgánů se mnohdy nevzdaluje od tohoto pojetí dítěte jako objektu, nikoli jako subjektu v rodině prožívajícího domácí násilí. Tím, že se na dítě uplatňuje tzv. syndrom zavrženého rodiče, byť je jím násilník, je dítě opakovaně vystavováno násilí, nyní již s přihlížením a svolením úřadů. Přitom už samotná okolnost „vystavování dítěte násilí“, kterého je nucen být svědkem, je nově v Evropě chápána jako trestný čin (2008).

Odbornice a odborníci dále konstatovali, že není dostatek soudních znalců v oboru dětské psychologie  - v celé republice 36, v Praze pouze 6, a je zapotřebí interdisciplinární přístup k řešení, potírání i prevenci domácího násilí. Je na uváženou, že v soudnictví nechybí také specializovaný soud pro mládež, ambulance psychologického vyšetření – to všechno zpomaluje řízení. Samozřejmě s přihlédnutím na potřebu akutní terapeutické péče pro dítě s posttraumatickou poruchou a rovněž pro rodiče – oběť, která má být do budoucna dítěti – rovněž oběti násilí - oporou.

Poslankyně za ČSSD Anna Čurdová chválila španělskou úpravu zákona jako zdaleka nejvyspělejší a nejkomplexnější v této oblasti.  

Více na: www.rosa-os.cz, www.stopnasili.cz