Evropa bez bariér?

Česká vláda konečně představila své priority a program činnosti na nadcházejících šest měsíců předsednictví EU. Pracovní program českého předsednictví je uvozen stručným popisem prioritních oblastí, kterým chce Česká republika v předsednické funkci věnovat zvláštní pozornost. Následuje podrobný popis agend, kterými se předsednictví bude v rámci vnitřních i vnějších politik Unie zabývat.

Priority a program českého předsednictví mají reagovat i na aktuální výzvy, které před Evropskou unií vyvstaly posledních měsících či týdnech. Vláda při definici priorit a programu vycházela ze strategických dokumentů EU a závěrů Rad EU i Evropských rad. Spolu s Francií a Švédskem – partnery v předsednickém triu – také připravila společný osmnáctiměsíční program, který je na rok a půl pomyslným jízdním řádem EU. To vše pod mottem Evropa bez bariér. Narozdíl od předchůdkyně Francie a následovnického Švédska však Česká republika tyto bariéry chápe spíše v rovině obchodní a ekonomické pro podnikatele a ekonomické subjekty, než kulturní a hodnotové pro občany.

Co se týče rovných příležitostí žen a mužů, dotýká se této problematiky pouhý jeden odstavec, a to ještě s diskutabilním vyzněním. Odstavec se jmenuje Horizontální podpora rodiny v rámci unijních politik. České předsednictví tak nejvíce zajímá "problematika rodičovské péče o děti a její vztah k politice zaměstnanosti", dále pak zhodnocení domácí péče o děti jako "alternativy profesního života, jež si zaslouží respekt i podporu ze strany státu a společnosti". Předsednictví také bude pokračovat v legislativní cestě Komise směřující ke sladění pracovního, osobního a rodinného života. Tzv. ženská otázka a otázka rovných příležitostí žen a mužů je redukována na rodičovství. Je nepřehlédnutelné, že v této rétorice neexistují ani muži, ani ženy, jen rodiče a děti. Jakoby rodičovství bylo jakýmsi přívlaskem bezpohlavního občanství. Rovnostářství ovšem v rovině rodičovství v České republice ani zdánlivě nenastalo. Jedná se tedy o opatrnickou politiku nerespektující jakékoli genderové aspekty. V předsednickém triu Francie, Česko a Švédsko má přitom Česká republika nejméně reprezentativní vizitku týkající se přístupu českých politických elit k problematice rovnosti žen a mužů a dalo by se tedy předpokládat, že alespoň ve srovnání s těmito rovnopříležitostními velikány Evropy se česká vláda bude snažit minimálně v proklamativní rovině. Priority a program českého předsednictví ovšem dokazují, že u nás v této oblasti panuje politická slepota a ani Evropská unie se svými ukazateli s tímto absolutním a téměř na všech politických pólech působícím nedostatkem vůle nic neudělá.

Jedinou nadějí zůstává šance na kultivaci našich politických představitelů v otázce rovnosti žen a mužů díky intenzivnímu kontaktu s kolegy a kolegyněmi z Evropy.