"Sociálně demokratické ženské hnutí má obrovskou tradici!"

Začneme volbou místopředsedkyně na sjezdu ČSSD. Vy jste nebyla připravena na kandidátský projev, byla jste překvapená?

I když se ozývaly hlasy, že místopředsedkyně Jana Vaňhová neobhájí svůj post, tak jsem tomu moc nevěřila, myslela jsem si, že je to pokryto vnitrostranickými dohodami, konec konců dostala podporu všech krajů. V prvním kole neprošla o šestnáct hlasů, to je z té masy přítomných lidí na sjezdu - bylo nás tam něco kolem 600 nebo 700 - málo. Bylo to překvapující. Večer jsem dostala nabídku, abych kandidovala. Volba se přerušila do druhého dne a já jsem si projev večer před tím připravila, kdyby ta nabídka měla ještě platit.

Takhle to vypadá, že ČSSD nemá nebo neumí najít a oslovit s výzvou ženu, která by byla zvolena. Je to tak?

Víte, něco jiného je sjezd, kdy jednotlivé kraje mohou nominovat svoji kandidátku a ta pak jde do klání. Věřím tomu, že kdyby se uskutečnilo třetí kolo volby, vyhrála by Marie Benešová a my bychom měli místopředsedkyni. Ale v současné době do toho kraje prakticky nemohou zasahovat, kandidátku nominuje jen předsednictvo ÚVV, tím je to dané.

Proč nebyly třeba dvě kandidátky už v první volbě, ještě kromě paní Vaňhové aspoň jedna protikandidátka?

To je zase o tom, že se ženy do toho bály jít, protože paní Vaňhová už byla dvakrát místopředsedkyní. Bralo se automaticky, že už je to domluvené, že to má jisté, takže do toho rovnou vůbec nešly. To byl podle mého názoru ten hlavní důvod. Otázka ovšem je, proč neusilovaly o ty další posty. Tato konkrétní pozice je takzvaně rezervovaná – kvótou - pro ženy, ale nikde není řečeno, že na ta ostatní místa nemůže kandidovat žena. To mě osobně hrozně mrzí, že naše senátorky či poslankyně neusilovaly o tyto posty. Měly by to zkusit i s tím, že to nedopadne, že ta šance není veliká. Sociální demokracie by si však zvykla na to, že ženy chtějí i tyto posty. Druhý třetí sjezd by možná mohl přinést nějaký výsledek.

Kolik takových hlasů ve straně je, které volají po tom, aby se kandidovalo i na ostatní pozice?

Jedna věc jsou hlasy, které říkají „zkus to“, druhá věc jsou pak ti, co nedají hlas, i když kandidátku údajně podporují. Jedna věc je verbální podpora navenek, „my ženy podporujeme“,„jdi do toho“, druhá věc zase výsledky, které mnohdy neodpovídají těmto veřejným proklamacím.

V roce 2007 si vás pan Paroubek vybral do své stínové vlády. Jak se díváte na uplynulou dobu a svou přítomnost ve straně až po současnost?

Když jsem byla tehdy jmenovaná stínovou ministryní, současně jsem pracovala na ministerstvu kultury jako náměstkyně. Tam jsem byla až do své mateřské dovolené, kdy jsem byla jedním dechem odvolána z postu náměstkyně i ze stínové vlády ČSSD. U mě pak nastal stav, kdy jsem absolutně odmítala všechno, co se týkalo politiky. Upřímně jsem z toho byla tak znechucená, že jsem se nemohla dívat ani na večerní zprávy, když tam vystupovali politici, ani na nedělní debaty, tradiční politická klání. Časem jsem se z toho vzpamatovala… Myslím, že už mě něco jen tak nepřekvapí, za ty poslední dva roky se toho stalo hodně… Když mojí dceři Aničce bylo půl roku, zapojila jsem se do odborného zázemí strany, jsem předsedkyně Kulturní komise, od minulého roku předsedkyně Komise pro romské záležitosti a stala jsem se místopředsedkyní Sociálně demokratických žen v Praze. Práce mám strašně moc, už je to na hraně, aby se to dalo všechno zvládat, takže si už vytvářím tým spolupracovnic a spolupracovníků. Ta práce mě teď moc baví.

Jak to vidíte do budoucna, budete jedna z těch, kteří budou usilovat o ty další pozice, mimo tu jednu – vykvótovanou – pozici, kteří mnozí včetně žen vnímají jako maximum možného?

Já mám ještě v úmyslu něco, o čem teď nemůžu moc mluvit, co mě posune mimo politiku, a to výrazně, ale vnímám to opravdu jen dočasně, plánuju svůj život a kariéru spojenou s politikou. Jestli budu v budoucnu kandidovat na nějakou místopředsednickou funkci, to nevím, nevím, ale vím, že nebudu kandidovat do Poslanecké sněmovny, protože tady v Praze je situace taková… prostředí pro to není vhodné, narážím tady na stropy, přes které se nedá přejít, laicky řečeno, je to zabité. Přemýšlím, kde si vůbec vytvořím v rámci sociální demokracie zázemí, to je otázka nejbližších dvou let, abych si vyřešila tyto základní věci, na kterých se dá pak stavět do budoucna.

Jakou má sílu vůči ČSSD organizace Sociálně demokratických žen, co nabízí ženám straničkám, jaké zázemí?

Tato organizace má tu výhodu, že se zde nesdružují jen straničky, ale i sympatizantky, tedy ženy, které se nechtějí organizovat v nějaké politické straně. To je její velká výhoda a přínos pro sociální demokracii, řekla bych daleko větší, než kdyby sdružovala jenom naše členky. Ta organizace by měla být velmi výrazným partnerem už jen z toho důvodu, že celorepubliková předsedkyně (pozn. redaktorky: Jindřiška Maršová) je v předsednictvu, na ÚVV je myslím také v předsednictvu. Já si myslím, že hodně záleží na ženách, které organizaci reprezentují, ale na druhou stranu je to i uvnitř sociální demokracie téma pořád ještě ironizováno, i když ne všemi členy. Řekla bych, že čas této organizace ještě přijde, že bude mít uvnitř sociální demokracie velkou politickou sílu. Problém SDŽ vidím zejména v nedostatečné komunikaci s  veřejností, o této organizaci málokdo ví. Organizace dodnes nemá žádné vlastní webové stránky, což v dnešním elektronickém světě považuju za hrozný hendikep. Například v rámci Prahy si webové stránky budeme dělat jako pražská organizace SDŽ samy. Mělo by o nás být víc slyšet v médiích. Jiná politická strana nemůže už nikdy vytvořit to, co máme my, alespoň v tom smyslu historickém, protože sociálně demokratické ženské hnutí má nesmírnou tradici, Charlotta Masaryková, Karla Máchová-Kostelecká a další. Je na co navazovat. To byly velmi respektované intelektuálky v rámci sociální demokracie, uměly však oslovit i širokou veřejnost.  Tam by se to mělo posunout do budoucna.

Co říkáte na poslední návrh ÚVV, zvolit na post místopředsedkyně Alenu Borůvkovou?

Paní Borůvkovou blíže neznám, kandidovala se mnou na místopředsedkyni Sociálně demokratických žen v Praze, získala asi osm hlasů. Paní Alena Borůvková veřejně deklarovala v televizi, že je proti kvótám, a myslí si, že schopná žena se prosadí sama. Potom nechápu, že se hlásí o místo, které je rezervované kvótou, mohla kandidovat na kterýkoli jiný post v předsednictvu. Programové priority paní Borůvkové neznám.