Camera obscura*

Dnes, 8. března, uvedla Česká televize ČT 2 záznam koncertu britské skupiny Morcheeba pod názvem Live in Brixton (2003). Nebudu se zde věnovat hudební recenzi koncertu, ale tomu jak kamera či střih mohou pojmout vyzývavé ženské tělo nevoyeuristickým způsobem. Zpěvačka Skye Edwards se větší část koncertu prezentovala ve velice vyzývavých šatech, nicméně kamera, střih a režie dokázali odhledět od tohoto fenoménu a k jejímu tělu se obraceli decentně, odlehčeně a chvílemi i stydlivě. Kdykoli  byla příležitost fetišizovat,  stal se pravý opak – kamera odhlédla, odostřila, zabírala eroticky periferní části těla, jako jsou ruce a obličej. Záběry zpěvačky střídaly záběry ostatních členů skupiny a celkové atmosféry, čímž umožňovaly hudební prožití koncertu místo, nabízejícího se, erotického.
V této souvislosti nemůžu nemyslet na pověstný volánek Terezy Kerndlové v soutěži o českou píseň soutěže Eurosong. Její minisukně, či přesněji volánek, zvedající se v rytmu ventilátorů, se stal leitmotivem celé soutěže. Aniž bych popírala rozdílný hudební žánr  Morcheeby a Terezy Kerndlové a z něj vyplývající formu prezentace díla a těla, konstatuji, že česká kamera má před sebou ještě dlouhou cestu, než se dokáže soustředit na obsah, nikoliv na formu.

*původní význam viz například:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Camera_obscura

Autorka je šéfredaktorkou gitY.