O virtuálním světě a pseudoproblémech

Na tiskových konferencích je to téměř denní realita – novinářské otázky často směřují ke hledání nejrůznějších rozporů. Lhostejno jakých – hodí se všechno. Pokud to náhodou zajiskří v některé z politických stran, jsou to pro mediální svět vyslovené žně. Nejlépe to co nejvíce nafouknout a zarýt si tak do mezilidských vztahů. A pokud ohně uvnitř stran začínají pohasínat, nemálo novinářů a novinářek se snaží alespoň malou jiskřičku oživit. Vždyť jinak by to přece byla nuda…

Je to ale opravdu tak? Chtějí lidé vážně číst a slyšet jen o skandálech, hádkách, rozporech či nesouladech…? Není tomu třeba tak, že se touží seznámit i s něčím jiným? Třeba s tím, že žádný rozkol nemusí být a že se něco třeba i povedlo? gitA se o to každopádně snaží a podle mnohých ohlasů její počínání není marné. Zvyšující se návštěvnost webu je navíc důkazem, že lidé se opravdu nechtějí jen rochnit ve skandálech.

Samozřejmě – je nutné ukazovat na nešvary. To, na co v tomto textu upozorňuji, je ale něco jiného. Je to nesouhlas s programovým ukazováním světa jako jednoho velkého spiknutí. Je to nesouhlas s mediální virtualitou. Je to nesouhlas s tím, věnovat abnormální prostor zástupným problémům...

Nejmenovaná redaktorka se před začátkem jedné úterní tiskové konference těšila, že Česká republika bude víkend bez prezidenta, protože Václavu Klausovi končí mandát v pátek 7. března a měl by znovu nastoupit až v pondělí 10. března. Mluvila o tom, jak peprné titulky tomu nasadí. Předseda sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) následně oznámil, že tomu tak nebude a Česko nebude bez hlavy státu ani minutu.

A je po pseudoproblému. Co si teď ona redaktorka vymyslí za jiný? Jaký vyrobí? Aťsi jakýkoli, gitA v jejích šlépějích rozhodně nikdy nepůjde.

Autorka je interní redaktorkou gitY.