Martine Aubry chce porazit Ségolene Royal

„No jistě, dcera Jacquese Delorse…“ S touto poznámkou se musí Martine Aubry vyrovnávat téměř denně. S tím se ale tato 58-letá politička už dávno naučila žít. S rodiči vychází výborně a politická kariéra jejího otce, bývalého ministra a především předsedy Evropské komise, je již téměř minulostí. Přesto si po rozvodu ponechala jméno svého prvního manžela. A v politice si jako vícenásobná ministryně a starostka severofrancouzského města Lille vydobyla svébytné postavení a vlastní renomé. Od malička se ovšem koupala v politice asi jako Obelix v kouzelném nápoji. Její rodný dům v Paříži byl prodchnut socialismem inspirovaným křesťanskými hodnotami, takže její angažmá ve straně francouzských socialistů bylo posléze docela přirozené.

Po studiích politických věd v Paříži absolvovala vysokou školu správní ENA a byla na přímé cestě ke kariéře diplomatky, poradkyně prezidenta nebo šéfce státního podniku.

Ona si ale zvolila mnohem méně prestižní start na ministerstvu práce. V roce 1991 se stala poprvé ministryní práce a zaměstnanosti. Kdykoli poté sestavovali vládu socialisté, automaticky tento post rezervovali právě Martine Aubry. Její podpis nesou například zákony zavádějící nemocenské pojištění pro lidi, kteří nejsou výdělečně činní, a především 35-hodinový pracovní týden. Nejen proto je image této političky v její zemi vysoce sporná. Je prý tvrdá, až brutální, čemuž se sama diví: "Jsem velmi přímá, ale mnohem méně tvrdá než kterýkoli jiný politik nebo politička. Naopak jsem až příliš citlivá.“ Když v roce 2002 v parlamentních volbách ztratila svůj poslanecký mandát, plakala v přímém přenosu.

Přesto ale není úplně oblíbená. To ale také jediný aspekt, v němž se své současné konkurentce Ségolène Royal podobá. Aubry se distancuje od představy spolupráce s konkurenční vládní stranou, od toho, aby se strana redukovala na pouhý fanklub bývalé prezidentské kandidátky, stejně jako od hvězdných manýrů Royal. Těmito postoji se kvalifikovala na kompromisní kandidátku všech odpůrců a odpůrkyň Royal. Roli té, co kazí hru a vstupuje do duelu s Royal, akceptovala na kongresu v Remeši se zuřivou rozhodností. Po svém zvolení předsedkyní strany chce Aubry dokázat, že je schopna dokázat mnohem více než být společným jmenovatelem nářků „všechno, jen ne Ségolène“.