Sarkozyho kabinet: Ženy vpřed

Ten slib zněl velkolepě, jak už to u Sarkozyho bývá: „V mé vládě zasedne stejný počet žen jako mužů,“ prohlašoval ve volební kampani. To bylo na jaře 2007. Kandidát Sarkozy se v boji o Elysejský palác nacházel v posledním kole a jeho protivníkem byla žena. Po volebním vítězství, kdy porazil socialistku Ségolène Royal, ale tento samozvaný bojovník za ženské hlasy a ženské práva zhřešil a svůj slib nesplnil.

Jakmile Sarkozy dobyl Elysejský palác, porušil své prohlášení a nedodržel ženskou kvótu. Když představil svou vládu, zasedlo v ní 11 ministryň a 21 ministrů. Francouzské voličky to i přes nedodržení slibu přivítaly jako úspěch. Sarkozy totiž vytvořil se svými ministryněmi a státními tajemnicemi překvapivý tým, který má výdrž. Na konci prvního roku v úřadě se Sarkozyho vládnoucí dámy natolik etablovaly na politické mapě Francie, že jsou viditelnější než jejich mužští kolegové.

Sarkozyho image potřebuje ženy  

Ctižádostivému Sarkozymu, kterému nesmírně záleží na veřejném mínění, šlo ovšem při míchání vlády spíše o image než o rovné příležitosti. Sarkozy se chtěl především odlišit od svého otcovsky vystupujícího předchůdce Jacquesa Chiraca. Proto přizval do vlády ženy, mladé, barevné a zástupce menšin. Nový prezident chtěl jednoznačně „oprášit francouzskou politiku“. A to se mu také neuvěřitelným způsobem povedlo.

Ženy ve francouzském kabinetu:
Vnitro: Michèle Alliot-Marie
Spravedlnost: Rachida Dati
Hospodářství: Christine Lagarde
Kultura: Christine Albanel
Věda, vysoké školství: Valérie Pécresse
Zdraví, mládež a sport: Roselyne Bachelot-Narquin
Bytová a městská výstavba: Christine Boutin

Jelikož jsou jak konzervativci z UMP, tak socialisté stále ještě mužskou baštou, vsadil Sarkozy při své ženské ofenzivě na kvalifikované osoby mimo stranické struktury. A byl to dobrý tah – Sarkozetky své hřiště už v prvním roce vlády využily tak dobře, jak jen to vedle vševědoucího Sarkozyho bylo možné.

Rachida Dati (42) vyměnila post soudkyně za křeslo ministryně spravedlnosti. A oproti vší nedůvěře dokázala posunout dlouho plánovanou reformu justice. Titulky novin plní tato právnička pocházející ze skromných poměrů především díky své náklonnosti k nákladným róbám. Levicový deník Liberation ji přejmenoval na ministryni-Barbie.

Nejen šatičky, také hlavičky

Takové ambivalentní vystupování si Christine Lagarde (52) nedovoluje. Když tato ministryně hospodářství a financí předstoupí před mikrofony v krátkém sestřihu a blazeru, děje se tak vždy s jemnou elegancí a obrovskou dávkou profesionality. Lagarde má za sebe dechberoucí kariéru jako právnička v USA. V renomované kanceláři Baker & McKenzie se vypracovala v letech 1981 - 2004 až na samou špici světového předsednictva, na konci své kariéry šéfovala 4400 spolupracovníkům/icím v 35 zemích. Je také bývalou reprezentantkou Francie v synchronním plavání.

Ministryně vnitra budoucí konkurentkou?

Disciplína a loajalita k šéfovi – to jsou silné stránky Michèle Alliot-Marie (62). Tato politička s horkou krví sloužila v Chiracově vládě pět let jako ministryně obrany a byla vnímána jako samozřejmá ministerská kandidátka konzervativců pro poslední volby. Aby nesnížila šance na úspěch pravého tábora, postavila se pevně za Nicolase Sarkozyho. Díky tomu získala vlivné ministerstvo vnitra.

Tím si „Máma“, jak ji přezdívá veřejnost, zajistila minimálně teoretickou šanci zastávat úřad prezidentky. Ve Francii je veřejným tajemstvím, že úřadující ministr vnitra jako šéf tajných služeb má přístup k mnoha zajímavým informacím. Tyto delikátní znalosti o politických kolezích a kolegyních, šéfech a šéfkách firem jsou velkou výhodou při dalším politickém postupu. Jeden z předchůdců „Mámy“ v tomto úřadě se mimochodem jmenoval Nicolas Sarkozy.

I na pozicích státních sekretářů a sekretářek Sarkozy překvapil, protože dal moc do ženských rukou. Přitom státní sekretariáty mají na reálnou politiku ve Francii mnohem větší vliv než například v Německu. Jsou plnohodnotnými členy a členkami vlády, dostávají přibližně shodný plat jako ministři/ryně plus služební vůz s řidičem. Státní sekretáři/řky jsou přidělováni/y vždy určitým ministrům/ryním. V Radě ministrů zastoupeni/y nejsou.

Rama Yade (31), původně ze Senegalu, která zodpovídá na ministerstvu vnitra na Quai d’Orsay jako státní sekretářka za lidská práva, dokázala Sarkozymu pěkně zatopit. Prudce kritizovala spornou pařížskou návštěvu libyjského diktátora Muammara Kaddáfího slovy: „Francie není předložka, o kterou by si jakýkoli vůdce státu – ať už je terorista, nebo ne - mohl otírat své zakrvácené boty.“ Sarkozy si Yade pozval na kobereček, ale ponechal ji v úřadě.

Konzervativní státní sekretářka pro životní prostředí Nathalie Kosciusko-Morizet ukázala podobnou kuráž, když ostře napadla svého ministra Jean-Louis Borloo. Při diskusích nad tématem geneticky manipulovaných plodin mu tato 34-letá úřednice předhodila „zbabělost a nedostatek vkusu“, protože se dostatečně nezasadil za kontrolu této vysoce sporné techniky.

Sarkozy, ministerský předseda Fillon a Borloo se sešli následujícího dne ke krizovému rozhovoru v důvěrném mužském kruhu. Fillon poté oznámil rozsudek v aféře Kosciusko-Morizet. Vznětlivá mladá politička se musela veřejně omluvit, aby zachránila svou hlavu a úřad.

S mírným odstupem vyšla „NKM“, jak se jí interně říká, z tohoto konfliktu spíše posílena. Je extrémně ambiciózní, v běžném politickém životě jede spíš na super než na bioplyn. Odborníci z Elysejského paláce věří, že prezident Sarkozy tuto brilantní workoholičku jako státní sekretářku jen testuje. Pokud uspěje, dá jí velké ministerstvo, pokud ne, vyhodí ji.

Národní shromáždění je ženské jen z pětiny

Ženská ofenziva je ale v začátcích. Ještě stále jsou političky v zemi svobody, rovnosti a bratrství stále ještě dramaticky podreprezentovány. V roce 2000 byl sice přijat zákon o rovnosti žen a mužů při obsazování politických funkcí. Přesto zůstávají ženy v politických stranách a v parlamentech menšinou. V Národním shromáždění činil v roce 2008 jejich podíl slabých 18 procent. S tímto výsledkem tvoří Francie ve srovnání s ostatními zeměmi EU slabý průměr.

Bylo by možné čekat rychlejší zvrat od vlády Ségolène Royal? Ve volební kampani reprezentovala socialistická kandidátka proměnu rolových obrazů v moderní Francii. Přitom ale i socialisté mají co napravovat. Po komunálních volbách v březnu 2008 stanulo na pozicích socialistických starostů jen 15 procent žen. Ještě horší výsledek zaznamenala Sarkozyho UMP. Dotáhli to ve stejných volbách na pouhých 8 procent žen.