Švédsko – země, kde vymřel druh žena v domácnosti

Ve Švédsku se myšlenka rovných příležitostí nepohybuje jen na úrovni politických proklamací: skoro tři čtvrtiny všech dospělých žen vydělává své vlastní peníze – v tom jsou s muži na stejném levelu. Počet jeslí, mateřských školek a hlídacích center stoupá už několik desetiletí. Žena v domácnosti téměř vymřela.

I to je – v podmínkách západoevropských zemí – jeden z důvodů, proč ve Švédsku nemůže existovat vláda s výraznou převahou mužských členů. Z 22 ministrů konzervativní vlády Fredrika Reinfeldta je deset žen.

Reinfeldtův sociálnědemokratický předchůdce Göran Persson měl ve svém 21-ti členném týmu dokonce 11 žen. Reinfeldt měl při sestavování vlády ovšem těžkou práci – v rámci jeho vlastní strany bylo složité najít dostatek vhodných kandidátek.  

Dvě z nich dokonce po pár dnech existence nové vlády mu způsobily řádné vrásky na čele: vyšlo najevo, že ministryně kultury Cecilia Stegö Chilò 16 neplatila televizní poplatky. Což je nepřípustné v případě ministryně, která je současně i vrchní šéfovou státní televize SVT. Chile tedy musela vládu opustit (srovnej situaci v české vládě).

Jen 8 dní v úřadě

Ministryně obchodu Maria Borelius byla další na řadě. Bioložka a prominentní televizní moderátorka zaměstnávala na černo au-pair svých dětí. Kromě toho vyšlo najevo, že její letní byt v mondénním jihošvédském Falsterbo patří firmě se sídlem v daňovém ráji Jersey. Po osmi dnech v úřadu musela odejít i ona.

Ve stejné situaci – tedy že neodváděla sociální pojištění za au-pair svých dětí – se ocitla i ministryně financí Anders Borg. V tomto případě ovšem toto fauxpas prošlo. Borg se totiž bránila argumentací, že plat, který žena dostávala, nepřesáhl zdaňovací hranici. Pro ministra pro migraci také jeho neplacení televizních poplatků nemělo vážné konsekvence, protože se v jeho případě narozdíl od Chilò jednalo jen o několik málo měsíců.

Reinfeldt si ovšem nemůže dovolit žádné další ztráty a bez ohledu na další skandály se za své lidi staví bezmocným argumentem: "Nikdo z nich nežil svůj život ve víře, že se jednu stane ministrem nebo ministryní a bude tak zkoumán pod lupou.“ Ovšem jobovky přicházejí jedna za druhou. Při změně vlády svěřil rezort zahraničního obchodu Ewě Björling. Novináři ovšem rychle zjistili, že si postavila svou krásnou vilu v Ekerö nedaleko královského zámku Drottningholm bez stavebního povolení. Zoufalý Reinfeldt ji ovšem úřad ponechal.

Ministryně hospodářství Olofsson je velmi akční

Svým dalším ministryním je tedy premiér velmi vděčný, pokud nezaplňují stránky novin a lidé je tak skoro neznají. Je třeba říci, že jsou veřejnosti méně na očích než jejich mužští kolegové jako například ministr financí Anders Borg a ministr zahraničí.

Jednou výjimkou je Maud Olofsson, ministryně hospodářství a současně více-premiérka. Tato 53-letá politička, která vyrostla na provinčním švédském severu, vede Stranu středu – což je Reinfeldtův nejdůležitější koaliční partner. Olofsson započala spolu s ministrem financí Borgem hned na počátku své ministerské práce s privatizací vícero státních podniků. Naposledy přišla s návrhem, aby se přídavky na děti v budoucnu odměřovaly podle výše příjmu.

V poslední vládě Olofa Palmeho, který byl zavražděn na jaře 1986, bylo z 19 postů jen pět obsazeno ženami. Od té doby se změnila situace a také politický rukopis švédského kabinetu velmi výrazně. Švédsku chybí již jen premiérka. Mnoho Švédů doufalo, že se jí stane Anna Lindh. Ovšem i ona se stala obětí zločinu. Duševně nemocný muž ji v roce 2003 v nákupním středisku obodal nožem.

Pokud by Lindh byla naživu, zcela jistě by nyní Švédsko mělo svou premiérku. Stejně jako sousední Finsko. A sestavování vlády by pro ni bylo jednodušším úkolem: sociální demokraté mají ve svých řadách mnohem více žen s odpovídajícím profilem než konzervativci.

Ve vládě ovšem nenechává ležet svá stará témata: Jako bývalá zemědělská strana byla Strana středu po dlouhá léta jednou z mála politických uskupení, která bojovala za okamžité vystoupení Švédska z atomového spolku. Při koaličních jednáních Olofsson ovšem slíbila, že v současné legislativní periodě nebude trvat na uzavření dalších reaktorů.

"Už 35 let hovoříme o vystoupení, ale pořád ještě používáme a vyrábíme energii z jádra," říká. Je čas pro nové strategie. Oportunismus politikům již nepomůže: před pěti lety byla Olofsson jedinou konzervativní političkou, která vystoupila proti vstupu USA do Iráku.