Analýza deníku Blesk v období 23.10. - 29.10.2006

Celková profilace deníku Blesk

Deník Blesk vydávaný společností Ringier ČR patří se svým bezmála půlmilionovým nákladem k nejčtenějším periodikům na našem trhu. Jedná se o bulvární celostátní deník, který se kromě klasického zpravodajství z domova i ze světa věnuje zejména senzačním zprávám ze společnosti. Dominantní úlohu zde hraje rozsáhlý obrazový materiál. Vychází v regionálních mutacích Praha, Praha a střední Čechy, jižní Čechy, východní Čechy, severní Čechy, západní Čechy, jižní Morava - Brno a severní Morava.

Čtenáři deníku Blesk jsou povětšinou lidé se základním (23%) nebo středoškolským vzděláním (73%). Vysokoškoláci pak tvoří poměrně zanedbatelnou část čtenářské základny (4%). Z hlediska pohlaví mírně převažují ženy (54%), věkové rozložení čtenářstva je rovnoměrné.[1]

Z cílové skupiny plynou i ustálené stylistické postupy. Jazyk je nekomplikovaný, autoři se důsledně vyhýbají cizím slovům a dlouhým, složitě konstruovaným souvětím.

Tematická skladba z hlediska genderu

Ve sledovaném období, tj. od 23.10.2006 do 29.10.2006, se neobjevila prakticky žádná čistě ženská témata. Deník Blesk se rozhodně nevěnuje tématu feminismu nebo postavení žen ve společnosti. Články jsou vesměs napsány tak, aby oslovily obě pohlaví. Výjimkou je rubrika Auto-moto, která je laděna spíše mužsky, totéž platí i pro rubriku Sport.

Každé pondělí se sice v Blesku objevuje rubrika Vše pro ženy, ale její obsah je poměrně zarážející. Tato rubrika totiž není pro ženy a o ženách, je spíše přehlídkou stereotypů, jimiž je na ženu nahlíženo. Ve sledovaném období rubriku zpracovávala Renata Výšinová. Objevil se zde článek s titulkem 12 otázek, které nás někdy přeperou, jehož perex zde cituji:

Valchu a necky na tebe, říkávala babička, když jsem od ní v neděli odjížděla dřív s výmluvou, že musím vyprat. Ačkoli by se zdálo, že současné velké prádlo je jen o „zmáčknutí“ pár knoflíků, vysype se na nás z koše se špínou někdy nejistota, jestli všechno děláme opravdu nejlépe, jak to jde… (23.10.2006, str. 9)

Osobně si myslím, že v případě rubriky Vše pro ženy z pondělí 23.10.2006 se jedná z hlediska genderu o něco zcela nemístného. Už sám název rubriky ve spojení s titulkem odkazuje na stereotyp ženy-hospodyně, ženy-uklízečky. Smutné na tom je, že autorem strany je právě žena. Nejspíš je se svou doživotní rolí pradlenky dokonale smířená, jinak si to opravdu vysvětlit neumím.

Obrazová skladba

Přestože se to na první pohled nezdá, převážil v Blesku ve sledovaném období obrazový materiál zachycující muže. Celkem se na fotografiích objevilo 575 lidí[2]. Z toho 337 mužů, tj. asi 59 %. Žen bylo 238, tedy 41%. Zajímavé je, že rozdíl mezi počtem zachycených mužů a žen se směrem ke konci týdne snižoval. V nedělním Blesku pak byly počty fotografií prakticky vyrovnané. (viz graf níže)

Fotografie žen měly ve většině případů větší formát než fotografie mužů, na titulní stránce pak žena nechyběla nikdy. Většinou se jednalo o snímky modelek a zpěvaček, přičemž autoři obrazového materiálu ctili pravidlo, že čím spořejší oděv dotyčných, tím lépe. Fotografie tak evidentně byly koncipovány tak, aby lahodily spíše mužskému oku. Tento trend porušili autoři snímků jen jednou, a to v pondělním čísle, kdy se na zadní straně objevil polonahý Jean-Claude van Damme.

Jazyk

Redaktoři deníku Blesk se z hlediska generové problematiky dopouštějí v oblasti jazykové stylistiky dvou zásadních prohřešků:

Především je to ustálené používání generického maskulina. Číst tak můžeme například o politicích, řidičích nebo demonstrantech. Političky, řidičky nebo dokonce demonstrantky jsou pro redaktory Blesku takřka tabu. Generické maskulinum se v Blesku užívá jak v titulcích, tak v samotných článcích.

Druhým prohřeškem je silná stereotypie ženských přívlastků. Žena je tak autory příspěvků označována jako sexy, kyprá, správně rostlá, vnadná, krásná, maximálně tak ještě zdatná nebo úspěšná, ale nikdy už není chytrá, vzdělaná nebo dokonce inteligentní, což je přinejmenším zarážející.

 Několik příkladů:

Kyprá cukrářka Eva Knížová (21) v Břestku na Slovácku o víkendu předvedla, jak v mnoha obcích na Moravě ještě dodržují starý zvyk – šlapání zelí bosýma nohama. (pondělí 23. října, str.6, Ze šlapání zelí zábly kyprou krásku nohy)

„Zda je to můj přítel?Ano, je,“ potvrdila konečně sexy blondýna. (úterý 24. října, str.18, Milenec Nesvadbové?Víme, kdo to je!)

Ve sledovaném období se také objevil již výše zmiňovaný článek 12 otázek, které nás (někdy) přeperou od Renaty Výšinové. Jeho perex se po jazykové stránce naprosto vymykal. Autorka zde zvolila jednoduchý, líbivě vemlouvavý styl ženských časopisů.

Zdrojování a citace

Asi největším problémem deníku Blesk je genderová nevyváženost zdrojů a citací. Ve sledovaném období list citoval celkem  314 lidí, z toho pouze 93 žen, což odpovídá přibližně třiceti procentům. V případech, kdy list cituje muže, kterého se daný článek týká, je taková citace samozřejmě v pořádku. Bohužel, v článcích, ve kterých by Blesk mohl zaměnit mužský zdroj za ženský, se tak neděje. Počasí tak například vždy komentuje meteorolog Štefan Handžár, zatímco politickou situaci zase politolog  Zdeněk Zbořil.     

Celkový obraz ženy

Žena je v podání Blesku především objektem mužovy touhy. To dokazuje jednak výběr obrazového materiálu jako takového a pak také způsob, jakým redaktoři komentují ženské tělo. Myslím, že si opravdu nenechají ujít žádnou příležitost k tomu, aby mohli přisprostle hodnotit příslušné ženské partie. Navíc se tímto přístupem Blesk řadí k těm médiím, která vedou štvavou kampaň proti přirozeným ženským tvarům a která ženám vytrvale podsouvají kult extrémní štíhlosti.

Redaktoři Blesku také očividně zastávají názor, že ženy nepatří za volant. A pokud si za něj sednou, je podle nich téměř jisté, že auto skončí minimálně s odřeným blatníkem. Během sledovaného období se v rubrice auto-moto objevilo následující:

Francouzi počítali s tím, že v C4 Picasso budou často své ratolesti převážet ženy. Aby našly místo k zaparkování například před školkou, vymysleli pro ně systém měření volného parkovacího místa. Stačí zmáčknout tlačítko P na volantu a zablikat na správnou stranu. Pak už stačí jet podle řady parkujících aut rychlostí do 20 km v hodině. Na displeji se zobrazí, zda lze parkovací manévr uskutečnit snadno, obtížně, nebo jej vůbec nelze provést. Kroutit volantem už ale řidič musí sám. ( neděle 29. října 2006, str. 36)

Já tedy za Francouze sice mluvit nemohu, ale skutečně si nemyslím, že by „parkovací nápovědu“ vymysleli speciálně pro své neschopné manželky a přítelkyně, jak zjevně předpokládá autor článku, pan Pecák.

Závěrečné hodnocení

Podle mého názoru deník Blesk problematiku pohlaví naprosto nereflektuje. Nesnaží se o genderově vyvážené zpravodajství nebo o vůči ženám citlivější jazykovou stylistiku. Spíše ještě upevňuje zažité stereotypy, čímž v žádném případě neusnadňuje ženám cestu k rovnoprávnosti.