Analýza deníku Blesk v období 30.10. - 4.11.2006

V mé práci jsem hodnotil jednotlivá vydání bulvárního deníku Blesk z týdne od 30. října do 4. listopadu. Vzhledem k tomu, že Blesk je nejprodávanější deník s průměrnou čteností okolo půl milionu lidí denně, hraje jazyk jeho textů velkou roli. S tak obrovským vlivem může totiž snadno podporovat stereotypy, rozšiřovat jazykové aktualizace nebo naopak zakonzervovávat současnou češtinu. Posledně zmíněná možnost je jeho nejsilnější „zbraní“. Jeho jazykoví editoři vůbec nereflektují na současný trend – totiž genderovou vyváženost. 

Analýza:

Blesk, 30. října 2006, číslo 252, ročník 15

Hned úvodní článek je na hranici diskuze. Hrdina Petr Čech (24) – Co dosud tajil: Osudná jizva je text o průběhu léčení českého fotbalového brankáře. V textu přijde řeč i na jeho manželku, jenže Čech odpovídá za ni: „Muselo to být pro ni hrozně těžké. Vidět v takovém stavu manžela, kterého miluje. Zaslouží si, abychom byli spolu. Martina je hrozně statečná,“ říká Čech.

Z textu je proto zřejmé, že Martina Čechová buď neumí mluvit, nebo je její manžel zároveň i její tiskový mluvčí. Pokud se autor snažil zeptat i brankářovy manželky a nepodařilo se mu získat její odpověď, do textu měl tento fakt zapsat.

Díky tomu pak působí fotka na spodní straně úvodní strany, kde se Čech v teplákovce opírá o svou manželku s popiskem A takhle se léčí, jakoby se opravdu staral Petr o němou Martinu a ne naopak.

Na straně tři v článku Töpfer slaví senátorství  s podtitulkem Balzerová chtěla na úspěchu vydělat, se Blesk dopustil tradiční bulvární berličky, kdy si z textu vytáhl jen potřebná fakta. Až v půlce článku se dozvíme, že Eliška Balzerová vlastně jen vtipkovala ohledně pronájmu své kanceláře. Ale první pohled na stránku vysílal jiný signál: Tomáš Töpfer uspěl ve volbách a Eliška Balzerová na tom chtěla hned něco vydělat.

V dolním rohu stránky osm se mezi inzeráty krčí text Vojta (4) pomohl mamince k vítězství. Je syn tak geniální a matka tak neschopná, že jí snad pomohl vyluštit nějakou křížovku nebo krátil zlomky? Ve skutečnosti jen v soutěži Missis ČR zahrál ve volné disciplíně polámaného mravenečka. Jeho matka tuto soutěž vyhrála, ale v textu není citován žádný z porotců, který by dosvědčil, že právě Vojta byl tím, co se rozhodčím líbilo na mladé mamince nejvíc.

V rubrice Společnost na straně 10 je malá noticka Charvátová venčí Dumbrovského. Čtenář neznalý situace v televizi Nova může snadno získat dojmu, že Pavel Dumbrovský je třeba nějaké zvíře, v lepším případě na víkendy propouštěný klient některé z českých psychiatrických léčeben. Ale jde jen o to, že Pavla Charvátová chodí se svým kolegou z Televizních novin do společnosti víc než s Pavlem Zunou.

Blesk, 31. října 2006, číslo 253, ročník 15

První problematický moment přichází na straně sedm v článku Holčička se narodila v příkopě; Matka si myslela, že se jí chce jen na záchod. Autoři hned v perexu vyslovují diskutabilní tvrzení: Matka, která si nejspíš šlehla svou pravidelnou dávku heroinu, si totiž myslela, že se jí chce jen na velkou.

Čtenář v textu čeká vysvětlení, ale to nepřichází. Jen poslední věta něco naznačuje: „Matka nebyla v dobrém stavu. Nelze u ní vyloučit požití drogy,“ řekl mluvčí nemocnice. Z tohoto výroku není ale vůbec zřejmé, že rodička byla zfetovaná a už vůbec ne to, zda si píchla heroin a jestli je opravdu narkomanka.

Blesk, 1. listopadu 2006, číslo 254, ročník 15

Deník opět zapracoval na titulní stránce. Nejenže ji skoro celou jako vždy věnoval domácí celebritě, ale tentokrát přilákal i něco jiného. Textu Šinkorová z Ordinace: Tajný milenec dominuje fotka herečky Daniely Šinkorové. Jenže spíš než úsměv se čtenář hned zaměří na její obří a hluboký výstřih.

Celou horní polovinu strany 2 a 3 zaplnily dvě fotky, kde Šárka Grossová vypouští z auta svého bývalého osobního strážce Jiřího Lenze. Blesk zapracoval na titulku: Románek s Jiřím Lenzem pokračuje: Šárko, to ale není Stanislav!?

Hned v perexu pracují autoři s pojmem milenci. Článek končí větou: Navíc to není poprvé, co jsme paní Šárku na záletech s Lenzem přistihli...

Jako důkaz pro tato slova mají sloužit staré fotky, kde je Grossová na dovolené nebo večírku zachycena blízko Lenze. Jenže pokud byl její bodyguard, je jasné, že musel být vždycky u ní.

Blesk, 2. listopadu 2006, číslo 255, ročník 15

V tento den se Blesk obešel bez vyzývavé celebrity na úvodní stránce. Místo toho nabídl článek o dvojbarevných dvojčatech.

Polovina šesté stránky je věnována článku Zachránil ho! Nejde o žádný lidský příběh se šťastným koncem. Jen o to, že ve v jednom domě ve Stříbře vlezla kočka mezi trubky v toaletě a její majitel ji po čtyřiadvaceti hodinách vysvobodil.

Blesk, 3. listopadu 2006, číslo 256, ročník 15

Honza Nedvěd (60) a Pavlínka (25): Zásnuby! Už s titulku textu je zřejmá nevyváženost. Je sice jasné, že zpěváka Honzu Nedvěda zná většina čtenářů, ale z jeho partnerky novináři zřejmě záměrně vytvořili méně důležitou lidskou bytost.

Pokud pojmenují jednu osobu celým jménem, měli by tak v textu pojmenovávat všechny. Díky tomu pak tohle působí v kontextu s fotkou, kde snoubenka polehává po Nedvědovi s výrazem retardovaného dítěte, nepatřičně.

Na straně devět Blesk přináší text Ze žaček udělal milenky. A znovu. Hrozivý perex, ze kterého vyplývá, že kantor si zval děvčata na výlety, tam je opíjel a pak po nich vyžadoval sex. Jenže v článku zjistíme, že děvčatům byl učitel sympatický a pohlavní styk byl z obou stran dobrovolný. Navíc už překročily hranici patnácti let.

Blesk, 4. listopadu 2006, číslo 257, ročník 15

Otvírací článek potvrzuje machistickou politiku Blesku, která se projevovala ve všech mnou sledovaných číslech. Po přečtení titulku je jasné, že noviny prodávají celebrity. Gott (67) šokuje: Chceme ještě jedno dítě.

Dojem oboupohlavného Gotta podporuje i první věta perexu: Karel Gott udělal ohromující životní rozhodnutí.

Editorům deníku je zřejmě jedno, že k početí dítěte jsou potřeba dva lidé. Z článku je zřejmé, že Gott si vystačí sám, nebo že si dítě adoptuje. Hlavní je v tomhle případě jeho manželka, ale ta dostane slovo až nakonec. A navíc její citace vyznívá tónem: Karel rozhodl, já se podřídím. Text uzavírá Gottova citace: “Je to o mentalitě a určitém pocitu spokojenosti. Další dítě prostě chci.“

V záhlaví titulní stránky se navíc skví pouták: Extra příloha: Umělá prsa? Která je má nejkrásnější?  Čtenářům zběhlým ve vyjadřování Blesku dojde hned, že se myslí ženy, jenže věta je minimálně diskutabilní. Ženy jsou zde opět stavěny do role nějakých věcí, které se neoslovují. Příloha je pak především pro muže obdivující bujná ňadra. Vybrané ženy pózují ve vyzývavých pozicích a jsou vyfoceny buď nahé, nebo ve spodním prádle. O okolnostech operace mluví jen malý jednoodstavcový článek v dolní části poslední stránky přílohy.

Kvantitativní resumé

Mnou sledované výtisky deníku Blesk (30. října až 4. listopadu) potvrdily konzervativnost používaného jazyka. Jazykoví editoři pracují v množném čísle pouze s generickým maskulinem, ani v jednom případě nevytvořili v plurálu oba tvary. U článku o vítězství ODS v senátních volbách by bylo sice zvláštní napsat „zvítězili modří ptáci a ptačice“, ale u tvarů jako řidiči, policisté nebo zpěváci je to víc než žádoucí.

Blesk svými otvíracími články podporuje stereotyp vůdčí role muže ve společnosti. Ženy jsou zde vždycky až na druhém místě, hlavní slovo patří jejich mužským protějškům. Jako příklad poslouží text o Daniele Šinkorové. Jenže její je tu jen fotka s obrovským výstřihem, většina textu je o jejím novém milenci, kdo vlastně je, co dělá a z jaké společnosti.

Typickou ukázkou marginalizování ženských témat je příloha Umělá prsa. Rubrika, která by měla zajímat především ženy, je vystavěna tak, aby muži mohli jako znalci zhodnotit, zda českým modelkám slušela víc menší ňadra nebo silikony. Žena, která uvažuje o operaci se z rubriky nedozví vůbec nic. Jediným poučným materiálem přílohy je tak značně naturalistická fotodokumentace zákroku.

Na české poměry má Blesk originálně vyřešenou inzerci. Na nahá těla lákající k volání na erotické linky ve sportovní rubrice a na poslední stránce si už čtenáři zvykli. Teď navíc připojili i nový druh reklamy ke článkům. K vybraným článkům je připojeno telefonní číslo, přes které si čtenáři můžou stáhnout písničku či fotku zpěváka, resp. modelky, o němž je text. Někdy to ovšem dochází do krajnosti jako v případě článku o Davidu Hasselhofovi, kde je obviňován ze sexuálního zneužívání svých dcer. Pod textem se skví reklama nabízející stažení Hasselhofovy fotky jako tapetu na mobil za třicet korun.

V důsledku pak stránka podtrhuje schizofrenii a etickou nevyváženost Blesku. Pokud noviny vysloví jasný názor a Hasselhofa veřejně odsoudí, což Blesk udělal, je diskutabilní, jestli na něm můžou i vydělávat. Mimoděk tak Blesk potvrdil, že hlavní je zisk peněz. Jakoukoliv cestou. Čtenář si chce nejen počíst, ale i pobavit se.

Podle toho vypadá i obsah každého vydání. Za důležitá témata jsou vydávány věci jako záchrana kočky z toalety nebo přistižení mladíka fetujícího toluen za kostelem. Nepoměrně menší místo je pak věnováno domácí politice nebo zahraniční situaci. V důsledku tak Blesk vytváří svůj druh reality a jako každé médium deformuje pohled čtenáře na svět. Jeho moc a schopnost ovlivňovat spočívá v tom, že je už několik let nejčtenějším deníkem.