Analýza deníku Hospodářské noviny v období 16.10. - 20.10.2006

HYPOTÉZA: Hypotéza vychází z předem stanovených bodů, které byly předmětem zkoumání:

1)     Původ zdroje (odkud a z jaké sféry pocházejí citovaní)

2)     Informaci sděluje muž/žena

3)     Vliv zdroje na zpravodajství

Práce předpokládá, že ve zpravodajství Hospodářských novin budou převažovat tzv. tvrdá/mužská témata a deník bude tudíž využívat zejména „vlivných a úspěšných“ mužů jako zdrojů pro zpravodajství. V případě, že některé zprávě bude dominovat tzv. „ženský zdroj“ je pravděpodobné, že půjde o marginalizované téma či „neveřejnou“ sféru.

PROMĚNNÉ: politika, hospodářství, občanská sféra, školství, ostatní;

METODA: Analýza

GENDEROVÉ HLEDISKO: Analýza informačních zdrojů

VZOREK: Domácí a zahraniční zpravodajství

PODVZOREK: Články jako celek včetně doprovodného materiálu

SLEDOVANÁ PERIODA: 16. – 20. října

STRUKTURA PRÁCE: I. Vyhodnocování vzorků

                                        II. Porovnání s hypotézou → Závěr

                                        III. Přílohy

                                        IV. Prameny


I. VYHODNOCOVÁNÍ DAT (VZORKŮ)

Při zpracovávání vzorků s ohledem na proměnné jsem narazila na několik opakujících se jevů týkajících se genderové problematiky zdrojů. Ty se dají shrnout do těchto bodů:

„Veřejná žena jako vizitka muže“

Žena bývá citována pouze v návaznosti na mužské vyjádření, a to hlavně v situaci, kdy mu přitakává, či ho obhajuje: „Podobný názor má i lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová: »Maturitu z českého a cizího jazyka bych neoddalovala. Lépe zpracovat by se ale měl volitelný předmět.« (Benešová, P.: Bude státní maturita v roce 2008? HN, 17.10. 2006, č. 201) ¹

„Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová také ujistila, že Washington se chce při zavádění sankcí vyhnout otevřenému konfliktu.“ (ber: Svět potrestal Severní Koreu. HN, 16.10. 2006, č. 200)²

V některých článcích je zastoupeno více ženských zdrojů, ve většině případů jde ale pouze o mluvčí či mediální zástupkyně daného subjektu. V okamžiku, kdy má přijít „slovo odborníka“, najdeme v novinách rozhovor s mužem či odkaz na jeho vyjádření: „ »Ostatní televize musí té veřejnoprávní ze zákona dávat třicet procent svého zisku. I tak by se mohla řešit situace České televize bez reklamy,« říká mediální expert Jiří Mikeš...“ (Luňáková, Z.: Zahraničí veřejnoprávní inzerce většinou nevadí. HN, 19.10. 2006, č.203)*

„S tím souhlasí i Zuzana Behová, zástupce dalšího inzerenta, Plzeňského prazdroje. »Cena televizní reklamy se určitě zvýší už v příštím roce a je velice pravděpodobné, že v případě dalšího zúžení tohoto prostoru bude nadále stoupat,« dodává. (Luňáková, Z.: Inzerenti bojují o reklamu v ČT. HN, 19.10. 2006, č.203)

¹ Poslankyně Šojdrová je citována až v reakci na vyjádření stínového ministra školství Jiřího Havla, jehož výrok je zároveň spolu s jeho fotografií umístěn také v záhlaví titulku: „Kdyby se stále nemluvilo jen o chybách a nepřipravenosti testů, maturity by se nemusely odkládat.“

² C. Rizzeová dostala prostor až v návaznosti na konstatování Johna Boltona: „Nenavrhli jsme námořní blokádu.“ * Po článku následuje rozhovor s Jiřím Mikešem, doplněný fotografií zobrazující tohoto pedagoga v zamyšlené póze s rukou na spánku (Luňáková, Z.: Expert: Českému televiznímu trhu hrozí monopol. HN, 19.10. 2006, č. 203)

Veřejná žena – politička

Ve zpravodajství věnovaném politice převažuje silný stereotyp zdrojů. Ačkoliv se ve zmiňovaném politickém uskupení vyskytují ženy – a to i na vyšších pozicích – prostor pro vyjádření dostane v médiích většinou politik/muž: „Místopředseda Polčák, který informaci o úplatku novinářům jako oficiální tiskovou zprávu SNK ED rozeslal, ovšem tvrdí, že s Hybáškovou proti rozhodnutí předsednictva nešli. »To nebyla akce strany, ale naše občanská iniciativa,« prohlásil včera Polčák. Blažek, V.: Vedení SNK ED se pře kvůli korupci. HN, 19.10. 2006, č.203)

Občasným jevem je také jakési znemožnění ženy / političky či funkcionářky, autor jakoby často nevědomky zdůrazňoval její naivitu a emocionalitu a vracel ji zpět „k plotně“. Ta pak nikdy nefiguruje v článku jako zdroj, který by měl velkou výpovědní hodnotu: „ »Já právě chci využít této zkušenosti. Umím pět jazyků, vím, jak se domluvit s investory, kteří by chtěli do této části země přijít. Přitom chci, aby tu zůstala ta prostota – to je přece to půvabné na Šumavě,« říká Hašková Coolidge. Sama o sobě je prý zbraní proti korupci. »Podívejte se na mě, já se do politiky nehrnu kvůli zisku, a o tom to je. To bych byla spíš v Americe, a ne tady,« dodává a mezitím se podepisuje na svou knížku Pět amerických prezidentů, česká babička a já.“

V hlavních politických zprávách v domácí rubrice se začínají objevovat ženské zdroje, které zastupují hlavně nové progresivní strany. Co se týče informování o velkých politických stranách, zůstávají zdroje – jak už bylo uvedeno – stále stejné: „Do senátních voleb jde s jiným cílem. »Nejdůležitějším tématem všech našich kandidátů je snaha, aby velké strany nemohly účelově měnit ústavu,« říká místopředsedkyně Strany zelených Džamila Stehlíková. (Břešťan, R., Erva,M.: Po volbách se změní strany i jejich politika. HN, 20.10. 2006, č. 204)

Když už žena dostane v médiích prostor v oblasti veřejné sféry / politiky, i mezi ženskými „hlasy“ je následně těžké se prosadit a podobně jako mezi zažitými zdroji vznikají stereotypy (například často citovaná Merkelová, Riceová atd.): „»Myslím, že v těchhle volbách známé jméno nehraje roli. Je to dvoukolový systém, náročná volba i náročná kampaň«“* (Břešťan, R.: V kraji hnědého uhlí soupeří o senát tři ženy. HN, 18.10. 2006, č. 202) 

* Vyjádření Marie Benešové, bývalé státní zástupkyně a kandidátky ČSSD, v záhlaví článku. Zprávě dominovala, ačkoliv v ní figurovaly další dvě ženy / kandidátky na „stejné úrovni“.

„Veřejně-soukromá žena“ – učitelka, pedagožka, matka, manželka

Jak v domácím, tak v zahraničním zpravodajství dostávají prostor zejména ženy-učitelky a pedagožky a ženy-matky či manželky: „ »Musí vás učení bavit. My naopak jezdíme s dětmi každý rok na studijní stáže do Británie.... . « dodává Helena Stejskalová ze ZŠ Genpor. (Benešová, P.: Učí děti anglicky, sami ale často neumějí. HN, 20.10. 2006,  č. 204)

„»Bez ohledu na rozumné argumenty, když dítě jídlo odmítá, můžete dělat, co chcete, ale do jídelny jej nedostanete,« říká Julie Critchlowová, matka jednoho ze studentů v Rotherhamu.“ (Sládek J.: Malé Brity nepotěšily zdravé školní svačiny. HN, 20.10. 2006, č. 204)

Výhradně soukromá žena

Ženy jsou často uváděny jako zdroj v oblasti „soukromé sféry“. Často jsou pak prezentovány jako nevzdělané osoby, jichž se věci „veřejné“ nikterak nedotýkají: „  »Vůbec mě to nezajímá. Jde mi o to, jak se tady vůbec uživit. Senát je k ničemu a volit nepůjdu,« říká žena, která tu prodává zeleninu. ... »Kam bych spěchala? Copak mi něco uteče?« říká žena, která tu sedí na lavičce na opraveném sušickém náměstí. Práci nemá, stejně jako dalších pět set obyvatel Sušice.“ (Sehnoutka, P.: Domažlicko: zapomenutí politici i Čechoameričanka. HN, 19.10. 2006, č. 203)

„Dvě Romky s kočárkem si nechávají politika podepsat a stěžují si: »Není práce, bydlení špatné a všechno je pořád dražší.« »A radnice nepomůže?« ptá se Vondra. »Vůbec,«vrtí hlavou žena. (Blažek, V.: Volby na Litoměřicku: ministr, lobbista, farář. HN, 16.10. 2006, č. 200)

Žena jako oběť či „vděčný“ objekt zpravodajství

Mnohdy je žena využita jako zdroj informací ve zprávě, v níž figuruje buď jako oběť (je v nevýhodě), nebo jako osoba narušující dosavadní stereotypy ženského postavení: „»Po celý život pracovala jako pomocnice v domácnosti nebo služka. Pořád se jenom starala o ostatní lidi, hlídala cizí děti a sloužila jim.« Její matka však byla odhodlána zařídit pro Peggy Sue lepší budoucnost. »To málo co vydělala, použila na mé vzdělání, koupila mi školní uniformu, posílala mě do školy. Její potíže byly pro mě motivací.« ... »Obyčejné ženy, které dokázaly pomoci svým komunitám. To jsou lidi, kteří mě inspirují.«“ (Coughlan, S.: Odměna pro královnu krásy? Univerzitní vzdělání! HN, 19.10. 2006, č. 203)¹

„ »Nedá se říct, že by nekandidoval dostatek žen. Bohužel jsou, jak je u nás zvykem, nominovány většinou na nevolitelných místech, « prohlašuje Monika Klimentová z Fóra 50%.“ (čtk: Ženy jsou při volbách v nevýhodě. HN, 20.10. 2006, č. 204)

Často bývá žena oslovena v okamžiku, kdy je ženský hlas pro článek „výhodný“. Jde zejména o emotivní výpovědi atd.: „ »Když jsme křičeli, že císař je nahý, lidé se na nás dívali s pohrdáním,« řekla ředitelka izraelského Asociace krizových center pro oběti znásilnění Tal Kramerová.“ (luc: Poslanci: Kacave odejdi. HN, 17.10. 2006, č. 201)ª

¹ Článek je přejatý ze zpravodajství BBC. Editoři HN však přidali do záhlaví výpověď Peggy Sue a doplnili článek o mezi titulky.

ª Příspěvek informuje o aféře izraelského prezidenta, který byl několikrát vyslýchán policií kvůli podezření ze znásilňování svých zaměstnankyň. 

Žena vs. muž jako zdroje informací

Novináři se často i ve článcích týkajících se bezprostředně konkrétní ženy (nebo více žen, organizace...) odvolávají na „uznávané komentátory“ či mužské pozorovatele místo aby nechali „promluvit ji samotnou“: „»Podstoupila v debatě největší riziko, je mezi kandidáty nejméně zkušená a mohla hodně ztratit,« řekl o političce respektovaný komentátor rádia RTL Alain Duhamel. (Sládek, J.: Royalová soupeře překvapila. HN, 19.10. 2006, č. 203)*

Z vybraných vzorků se mnohdy jeví, že kdykoliv, je jako zdroj informací uvedena žena, je tato následně doplněna nebo potvrzena ještě jiným zdrojem: „Podle Hybáškové si měli peníze rozdělit Tlustý, další ministr z ODS a jeden poslanec. »Měli to být dva ministři, jeden z nich pak pan ministr Tlustý,« řekla HN Hybášková. Další jména odmítla uvést. Podle ČT je oním druhým členem vlády ministr spravedlnosti J. Pospíšil.“ (Blažek, J.: Hybášková: Chtěli po nás úplatek 3 miliony. HN, 18.10. 2006, č. 202)

Zejména v zahraničním zpravodajství jsou často jako zdroj informací citováni muži, kteří jsou v podstatě vydáváni za odborníky na určitou problematiku, aniž by jimi ve skutečnosti opravdu byli, respektive aniž by na podobném postu nebylo ženy schopné vyjádřit v dané záležitosti své stanovisko: „»Já bych ale s takovými závěry nespěchal,« zpochybňuje Peter Wallstein, washingtonský reportér listu Los Angeles Times očekávání a dodává...;“ (Anýž, D.: USA před volbami: republikáni opět sázejí na masivní kampaň. HN, 19.10. 2006, č. 203)

* Článek hovoří o kandidátce francouzských socialistů na prezidenta. Ačkoliv se týká výhradně její osoby, není v něm obsažen jediný výrok političky, její činy jsou prezentovány jen „mužskými ústy“.  S podobným přístupem jsem se setkala i u článků diskutujících o problematice muslimských žen a nošení šátků (Sládek,J.: Británii dělí spor o muslimské závoje. Nedvěd, R,: Tunisanky musí slíbit, že se již nezahalí. HN, 17.10. 2006, č. 201), v nichž dostali prostor výhradně muži.

Velmi markantní rozdíl v přístupu k ženskému zdroji a mužskému zdroji je vidět ve „speciálu“ HN s názvem Osvojování dětí z třetího světa (Nedvěd, R.; HN, 18.10. 2006, č. 202). Ve dvou zdrojích zaujímá autor naprosto rozdílný postoj k vyjádření ženy a vyjádření muže: „ »Já bych své dítě nikdy někomu nesvěřila, ať už by měl peněz, kolik chce,« řekla stanici BBC 18letá Majawijka Angela. (Módou celebrit je pořídit si sirotka)

„ »Ale ani v Etiopii se adopce neobešly bez kontroverze. Jejich odpůrci je nazývají pašováním dětí,« tvrdí reportér stanice BBC Mohammed Adow.“ (Hvězdy adoptují sirotka snadno, „smrtelníci“ velmi složitě)

II. ZÁVĚR

Z analýzy vyplývá, že zpravodajství Hospodářských novin je co do využívání zdrojů značně maskulinní a odrážejí se v něm stereotypy českého veřejného dění. Redaktoři sází na osvědčená jména a vystačí si s neustále se opakujícími hlasy politiků a různých odborníků. Povaha zpravodajství HN je samozřejmě ovlivněna agenturním zpravodajstvím, a to jak tiskové agentury ČTK, tak například agentury Reuters a AP, a zpravodajstvím některých prestižních světově citovaných médií jako jsou Washington Post nebo BBC News, ze kterého novináři HN pro tvoření zpráv vlastně již přebírají  „genderově-nevyváženou předlohu“. 

Genderová diskriminace zdrojů zároveň vyplývá z obecného nedostatku žen, které by byly vyslyšeny společností a pronikly do veřejné sféry. Silné stereotypy se proto objevují především v oblasti domácího zpravodajství z politiky. Na české politické scéně se sice ženy nepodílejí ani dvaceti procenty *, nicméně v novinách ženský hlas nedosahuje ani oné pomyslné pětiny a ženy-političky jsou v porovnání s muži-politiky na stránkách HN citovány podstatně méně. Jak už bylo zmíněno výše, i ve vybírání zdroje mezi ženami – političkami tíhnou novináři k rutině. V novinách se tak klasicky setkáváme jen s „nejvýraznějšími“ političkami typu Merkelové či Rice, z českého prostředí pak v současné době například s Janou Hybáškovou nebo již tradičně Petrou Buzkovou, která si v dlouhodobém měřítku udržuje vysokou frekvenci „mediálních výstupů“.

Ve většině ostatních případů, kdy je žena prezentována jako relevantní  zdroj, jde o události spjaté se soukromými záležitostmi a jejich důležitou součástí jsou emoce (viz vyhodnocování vzorků). Pozoruhodné je to, že pro to, aby se žena vůbec mohla stát „zdrojem“, musí vystoupit s něčím nečekaným, až šokujícím.

 Na závěr je třeba zmínit další markantní jev a tím je rozdíl v síle vyjádření muže a ženy. Na základě vyhodnocených vzorků lze usuzovat, že v momentě, kdy je zdrojem informace žena, působí tato zpráva vesměs zpochybnitelně. Naopak informace zprostředkovaná mužem bývá prezentována jako holý fakt, konstatování, s nímž nelze polemizovat (viz. kapitola Žena vs. muž jako zdroje informací). Zjednodušeně řečeno má slovo muže a ženy ve zpravodajství jinou váhu.

*Česká republika: v Poslanecké sněmovně je 34 žen, tj. 16,5%, v Senátu je pouhých 11% žen. V krajích je 12 žen (z celkového počtu 129 radních), tj. zhruba 10%; na postu hejtmanů jsou však zastoupeni výhradně muži. V ústavním soudu pracují tři soudkyně. Do Evropského parlamentu bylo zvoleno celkem 5 žen z 24 českých poslanců. (ZDROJ: www.obcan.ecn.cz)

III. PŘÍLOHY

TISKOVÁ ZPRÁVA FÓRA 50%:

Hodnocení komunálních voleb do všech obecních zastupitelstev by byl velmi rozsáhlý úkol, v naší analýze jsme se proto zaměřily na zastoupení žen v zastupitelstvech statutárních měst (včetně Prahy) a v jejich městských radách; zjišťovaly jsme ovšem také zda a jak často se ženy vyskytují na primátorských pozicích a postech jejich náměstkyň a náměstků. Průměrné zastoupení žen v zastupitelstvech českých statutárních měst je něco málo přes 16 %. Rada města je orgán, jehož členové a členky jsou voleny zastupitelstvem města, radní prochází proto dalším kolem výběru. Také zde je zastoupení žen výrazně menší než zastoupení mužů, dosahuje v průměru pouhých 13 %. Na nejvyšší pozici primátora a primátorky najdeme ve sledované skupině měst pouhé tři ženy - Ing., Mgr. Ivanu Řápkovou v Chomutově, Ing. Evu Richtrovou ve Frýdku-Místku a PaedDr. Miladu Halíkovou v Havířově. Nejvyššího zastoupení žen v zastupitelstvu (28 %), radě (30 %) a na pozicích náměstkyň a náměstků primátora (3 ze 4) je dosaženo v Liberci. Nejslabší je naopak situace ve čtyřech největších městech – Praze, Brně, Plzni a Ostravě.

Nedá se přitom říci, že by nekandidoval dostatek žen. Ve volbách v roce 2002 bylo na kandidátních listinách tehdejších 19 statutárních měst a Prahy v průměru 29,6 % nominovaných žen, v letošních volbách se toto číslo ještě mírně zvýšilo na necelých 31 %. Bohužel jsou, jak už je u nás zvykem, nominovány většinou na nevolitelných místech. Nejmenší zastoupení žen vykazují kandidátní listiny ODS, která z celkového počtu kandidujících do zastupitelstva statutárních měst a Prahy nominovala průměrně pouze necelých 21 % žen, což je ještě o 2 % méně než v předešlých komunálních volbách. Také na prvních deset volitelných míst nominovali Občanští demokraté ze všech stran nejméně žen, žena kandidátka v první desítce chybí v polovině sledovaných měst.

Ženy tvoří čtvrtinu nominovaných za ČSSD, u KSČM a KDU-ČSL toto procento překročilo 30% hranici. Nejhoršího skóre ovšem dosáhly ženy na kandidátních listinách uvedených politických stran v největších městech. Komunistům se jinak podařilo sestavit pět víceméně genderově vyrovnaných seznamů kandidujících, za Křesťanské demokraty kandiduje v Kladně v první desítce dokonce 8 žen.  

Strana zelených je malou, v parlamentu nově zastoupenou stranou, která v roce 2002 kandidovala jen ve 12 ze sledovaných měst. Letos ovšem její kandidátky a kandidáty budou moci voličky a voliči podpořit ve všech 23 statutárních městech a Praze. Také podíl žen na celkovém počtu nominovaných se výrazně zvýšil a to z 32,8 na 43,2 %. Strana zelených navíc jako jediná nominovala z více než 30 % ženy také v Praze - nominované ženy tvoří více než 45 % kandidujících. Kandidátní listiny byly navíc ve 14 ze sledovaných měst sestaveny genderově vyrovnaně s využitím zipového pravidla, a to i v největších městech Praze a Brně. Podíly a pozice kandidujících žen na kandidátních listinách vybraných politických stran ve volbách do zastupitelstev statutárních měst zachycuje tabulka 2.  

ZPRÁVA PUBLIKOVANÁ v HN 20.10. 2006

HN.IHNED.CZ  20.10.2006  (datum editace: 20.10.2006)

Ženy jsou při volbách v nevýhodě

Praha, 20. 10. 2006

IV. PRAMENY
 -         J.B.  Elshtainová: ”Veřejný muž, soukromá žena” (Praha, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1999) / použití pojmu

-         Reifová I. a kolektiv: Slovník mediální komunikace (Praha: Portál, 2004)

-         Končelík,J., Reifová, I., Hagen, L., Scherer, H., Schulz, W.: Analýza obsahu mediálních sdělení – str. 29 – 50 (Karolinum, 2005)

-           www.obcan.ecn.cz

-         Hospodářské noviny: 16. – 20. října, č. 200 – 204;