Analýza deníku Mladá fronta DNES v období 27.11. – 2.12.2006

ÚVOD

Ke své analýze jsem si vybrala Mladou Frontu Dnes, konkrétně šest po sobě jdoucích čísel v období 27. listopadu 2006 – 2. prosince 2006.

Analýzu jsem rozdělila do dvou částí – v první stručně shrnuji vysledovaná číselná fakta a hlavní obecné poznatky týkající se genderové vyváženosti (či nevyváženosti?) sledovaného periodika. Ve druhé části se pak zmiňuji o jednotlivých článcích či fotografiích, které mě upoutaly v souvislosti s genderovou tematikou – ať již v pozitivním či negativním směru. Druhá část je řazena chronologicky.
V závěru bych ráda shrnula několik málo poznatků, které jsem analýzou zjistila. Hodnocení šesti čísel sice zdaleka nestačí k vyslovení obecného soudu nad periodikem, něco málo však naznačit může.

ANALÝZA

a) obecné poznatky

Všecky následující údaje byly vzaty ze sešitu A, tedy z hlavní části listu, obsahující zpravodajství z domova a ze světa. Došla jsem k závěru, že za současných podmínek, panujících v naší společnosti, je dosažení rovnováhy v ostatních sešitech (ekonomika, sport, tematické přílohy) téměř nemožné a výsledky mé analýzy by to svým způsobem zkreslovalo.
První věcí, které jsem věnovala pozornost, byla četnost fotografií. Započítávala jsem pouze snímky většího formátu, nikoli pouze malé portrétní. Následující tabulka uvádí četnost otištěných snímků mužů, žen a párů, případně smíšených skupin:

b) konkrétní jevy

Pondělí 27. 11.

Na titulní straně se objevila fotografie ženy s nápisem „Vánoční cukroví – nejlepší recepty pro vás“, odkazující k tématu v příloze Ona Dnes. Klasický genderový stereotyp: příprava Vánoc, jako vůbec celá péče o domácnost a teplo a pohodu rodinného krbu je záležitostí ryze ženskou.
Příloha Ona dnes se tváří jako náhražka lifestylového časopisu pro moderní ženu, přesto se věnuje pouze osvědčeným a společensky pro ženy vhodným tématům: móda, kosmetika, recepty, Vánoce v zahraničí, rozhovory se známými osobnostmi, příběhy. Autorkami jsou ženy, téma jsou ženská. Jako by se příloha snažila kompenzovat malý prostor věnovaný ženám ve zbytku deníku. Nemusela by však jet výhradně v zajetých kolejích ženských témat.
V sešitu Sport se kromě tradičně mužských sportů (hokej, fotbal, motorismus) objevují velké zprávy o výsledcích dvou sportovkyň – lyžařky Kateřiny Neumannové a rychlobruslařky Martiny Sáblíkové. Vysledovala jsem železně se opakující pravidelnost: po víkendu, kdy se odehrává většina závodů z těchto sportovních odvětví, se objevují zprávy o ženách – sportovkyních. Ve zbytku týdne je to již horší.

Úterý 28. 11.

Na titulní straně se objevila velká fotografie Angely Merkelové, která obhájila křeslo předsedkyně CDU. Pozitivní zjištění: bylo by sice nelogické zveřejnit fotografii poraženého mužského kandidáta, samotná zpráva však mohla být bez fotografie a umístěna na méně významném místě uvnitř deníku.
V záhlaví titulní strany je pak fotografie ženy, slastně rozbalující vánoční dárek, s odkazem na téma dovnitř listu: „Vánoční nákupy – kde si výhodně půjčit na dárky.“ Jasný stereotyp. O dárky se stará žena, navíc potřebuje radit, kde si výhodně půjčit peníze.
Uvnitř listu se objevují dva poměrně velké rozhovory se ženami. V prvním se Vlasty Parkanové ptá Michaela Jílková. Věnuje se ryze politickým otázkám, nesklouzává k tématům soukromí, rodiny, Vánoc, jak to bývá dosti často zvykem. Další ženou, které je věnován nejen rozhovor, ale celá dvoustrana včetně článku a fotografie, je bývalá atletka Olga Fikotová – Connollyová v sešitu Sport.
Regionální příloha pro Prahu se hodně věnuje problematice lidí bez domova. Na třetí straně je zveřejněn velký článek (včetně fotografie) o bezdomovkyni, která bydlí se dvěma muži ve vyhořelém domku poblíž Pražského hradu. Ačkoli tam přebývá i s muži, je článek psán o ní, mluví o situaci z ženského pohledu. Výborně.
V rubrice Názory je otištěn komentář Mít děti je trestné. Autorem je muž, přesto zde kritizuje současnou politiku a společenské postoje, které pořízení potomka komplikují. Je dobře, že se muži začínají zajímat i o tato témata.
V sešitu Zaměstnání je otevírací článek věnován psychoterapii. Ilustrační fotografie zobrazuje psychoterapeutické sezení, kde je terapeutkou žena a pacientem muž. Popírá to stereotyp hrdinného muže, který nikdy nepotřebuje pomoc, dokonce je zde poukázáno na jeho možné psychické problémy.

Středa 30. 11.

Téma Dnes na straně A3 je věnováno problematice úrazů dětí ve školách. Na ilustrační fotografii je skákající chlapec, samostatný sloupek je věnován případu hocha, který po školním úrazu zemřel. „Objektem“ rozhovoru je učitel (přes již zmiňovaný fakt, že ve školství působí více žen). Proč se zde neobjevila alespoň jedna žena či dívka? Pojetí tématu se mi zdá nevyvážené.Uvnitř sešitu A je celostránkové dokončení rozhovoru s Vlastou Parkanovou z předchozího dne.      Doplňuje jej několik fotografií političky a Michaely Jílkové, samotný rozhovor jsem hodnotila již výše. V článku, pojednávajícím o likvidaci nepohodlných agentů, se nachází zmínka o slavné špionce Matě Hari. Vzhledem k tomu, že jde o vyloženě mužské téma, se mi zmínka o ženě jeví velmi sympaticky. V sešitě Sport je otištěn článek o setkání účastníků olympiády 1956. Součástí je i rozhovor Olgy Fikrtové – Connolyové a Dany Zátopkové.V regionální pražské příloze se na první stránce objevuje zprávička o nástupu žen do čela radnic v Praze 2 a Praze 3. Pozitivní fakt: nad nástupem muže by se nikdo nepozastavil. Dále, v rubrice Sport v regionu, je v tomto sešitu otištěn malý rozhovor, věnující se fotbalistkám Sparty. Zarazilo mě, že zpovídaným je trenér – muž. Je sice pravdou, že téměř u všech ženských týmů jsou trenéry muži, to však podle mě není důvodem ptát se pouze jeho. Proč se nezeptat kapitánky týmu? Nebo snad fotbalistky nejsou schopny zformulovat vlastní odpovědi?

Čtvrtek 30. 11.

V sešitu Sport je velký prostor věnován „osudovým ženám“ hokejisty Jaromíra Jágra. Jsou zde však prezentovány pouze jako matka nebo bývalé či současné partnerky; ani zmínka o jich samotných jako osobnostech. Ženy, poskytující slavnému sportovci zázemí, podporu a lásku: klasický stereotypní pohled.
Sešit Praha obsahuje velký rozhovor s bývalým boxerem Rostislavem Osičkou. Už sám titulek je silně maskulinní: „Do ringu ženy nepustím. Nikdy!“ V samotném rozhovoru je toto tvrzení ještě podepřeno („Ženské se zbláznily, co tam mají co dělat. To je hrůza – ženská v ringu. ... aby šla ženská k zemi a zůstala ležet, to patří odjakživa chlapům. Chlapi mají bránit rodinu, hájit svá práva. Mám tu holky, které jsou talentované, ale do ringu je nepustím. Nikdy!“) Snad nejhorší příklad stereotypu, který jsem našla za celou dobu sledování. Netvrdím, že ženy musí dělat totéž co muži. Ale o tom ať si rozhodne každá žena sama – pokud chce dělat box, proč by jí v tom měl někdo bránit?
V sešitu Zaměstnání se objevil půlstránkový rozhovor, který poněkud vyvážil mé rozčarování nad výše zmíněným materiálem. Pod titulkem „Ředitelka: ženy i muže platíme stejně“ se skrývá rozhovor s ředitelkou agentury, která byla oceněna jako nejlepší firma s rovnými příležitostmi.  Mluví o možnostech skloubení rodiny a kariéry, které ženám poskytuje její firma, o rozdílném přínosu mužů a žen pro kolektivy, zastává se kvót v politice. Nejen proto jej považuji za nejpříjemnější objev týdne.

Pátek 1. 12.

Ženy jsou tu zastoupeny několika sportovkyněmi, ač v různých sešitech. Fotografie lyžařky Neumannové na kolečkových lyžích doplňuje článek o letošním nedostatku sněhu, v regionální příloze Vysočina je otištěn rozhovor s basketbalistkou Vítečkovou. Na titulní straně je snímek ženy – lyžařky, odkazující  k příloze Krušné hory.
V rubrice Lidé je článek věnovaný herečce Pamele Anderson a jejímu údajnému rozvodu. Klasické téma – soukromí slavné osobnosti, které odpovídá stereotypu. Rozvod ženy přitahuje více než rozvod muže: žena by od určitého věku měla být vdaná a pokud se rozvádí, cosi s ní je v nepořádku.
V příloze Zdraví je velký prostor věnován tématu fyzického trestání dětí. Jako příklad dítěte, které si o adekvátní trest říká, je tu otištěna velká fotografie vztekle ječící holčičky. Nabourává to klasický zažitý genderový stereotyp: chlapci zlobí, děvčata jsou hodná, hrají si tiše v koutku s hračkami a jsou zlobivým bratrům dávána za vzor.
Velice příjemně mě překvapila anketa v mimořádné příloze Veletrhy. Jde o ekonomické téma, předpokládala jsem tedy, že tu budou prezentovány především názory mužů – manažerů, ředitelů a vystavovatelů. V anketě „Jak svůj byznys vidí šéfové veletrhů“ odpovídalo 5 respondentů – v překvapivém poměru 3 ženy – 2 muži.

 Sobota 2. 12.

Také v tomto čísle jsou ženy zastoupeny především sportovkyněmi. V regionální příloze je otištěna krátká zpráva fotografie trénující rychlobruslařky Sáblíkové, půlstrana je věnována rozhovoru s judistkou Alenou Eiglovou, doplněnému snímkem. V celostátní sportovní rubrice je pak zpráva o nehodě běžkyně Anny Richrtové, která utrpěla těžké zranění při autonehodě cestou na závod v Nigérii. Nestaví ji však do role nešťastné ženy, naopak ji ukazuje jako silného člověka schopného bojovat: „Polámaná je jen ruka. Běhám přece po nohách, ne?“ vysvětluje atletka své plány na brzký návrat na hřiště.
V sešitě A je otištěna obsáhlejší anketa na téma „Hrozí dětem ve škole nebezpečí?“ Z dvanácti respondentů jsou zde pouze čtyři ženy, což mě poměrně překvapuje. Ženy mají s touto problematikou podle mého názoru velké zkušenosti a nevidím důvod, proč by jim neměl být dán minimálně stejný prostor jako mužům.
V příloze Víkend je dvoustrana věnovaná herečkám, které se objevily ve filmech po boku Jamese Bonda. Deset žen je zde vyfotografováno převážně ve spodním prádle. Delší článek se věnuje roli žen v bondovkách obecně, jednotlivé medailonky pak velice stručně představují jednotlivé role a vztah superagenta 007 ke každé milence.
Zajímavý je stránkový článek, pojednávající o ženě, která udala vlastního syna – vraha. Neměla lehký život, těžce se rozhodovala mezi mateřskými city a spravedlností, a nakonec je vystavena zavržení a odsouzení od rodiny i většiny společnosti jako krkavčí matka, která zradila vlastní dítě. Myslím, že otec, který by se zachoval stejně, by byl společností veleben jako „chlapák“, který se nenechal unést city a dopomohl ke spravedlivému potrestání viníka. Článek toto sice neříká, ale vede k zamyšlení nad rozdílným očekáváním od role matky a otce.
Tématem přílohy Víkend je probíhající soutěž Star Dance a jeden z jejích, patrně nepříliš talentovaných, účastníků – herec Václav Vydra. Jeho účinkování v soutěži je hodnoceno i ženami – manželkou, taneční partnerkou, moderátorkou a porotkyní. Rozsah jednoho sloupečku, věnovaný jejich pohledu, mi však přijde směšný oproti dvěma stranám rozhovoru s hercem samotným.

ZÁVĚR

Závěry, k nimž jsem analýzou dospěla, se pokusím stručně shrnout.
Prvotním cílem deníku není podávat genderově zcela vyvážené zpravodajství, ale podávat zpravodajství objektivní, vyvážené podle důležitosti událostí, případně informuje o záležitostech, o které má průměrný čtenář největší zájem – politika, události, sport, ekonomika, kultura. Mladá fronta nemůže za to, že se v těchto oblastech objevuje stále málo žen. Mužům rozhodně nestraní.
Jak jsem ukázala v rozboru jednotlivých příspěvků, občas se Mladé frontě povede pokus o zboření stereotypů, jindy jej, ač možná nezáměrně, utvrzuje. Mám však pocit, že tyto „výkyvy“ jsou relativně v rovnováze, možná se pomalu přiklánějí k snaze o bourání zažitých konvencí.
Jediným slabším místem, kde by si Mladá fronta mohla polepšit, tedy zůstává rubrika názorů. Tam je nepoměr téměř katastrofální, přitom však nevidím větší problém v angažování další komentátorky nebo alespoň pravidelnějším zveřejňování komentářů žen – odbornic z různých oblastí.
Kdybych měla genderovou vyváženost Mladé fronty Dnes ohodnotit školním známkováním, dala bych jí hezkou dvojku. Povede-li se jí omezit občasné utvrzování stereotypů a dá větší prostor názorům žen, může dosáhnout na jedničku. Zbývá  teoretická možnost, že se díky jejímu vyváženému zpravodajství dostane do popředí veřejného dění také více žen. Pak to bude na jedničku s hvězdičkou - s tou se už však v běžném hodnocení nepočítá.