rovné příležitosti,
Evropa a my
Evropa a my
genderový infoservis
diverzita identit a médií
30.07.2007 11:00 | TA gitA
Tereza Nejedlá
Před samotnou obsahovou analýzou jsem se pokusila čistě kvantitativně zhodnotit fotografie použité ve vybraných číslech Instinktu. Jejich počet je v dlouhodobém průměru spíš vyrovnaný, v jednotlivých číslech záleží vždy na tématech. V některých vydáních se tedy může objevit více fotografií mužů – například č. 34, v němž je Fotoeditorial s fotbalisty a Fenomén o Velké ceně v Brně – jindy zase převládnou fotografie žen.
Při analýze obsahu jsem postupovala podle jednotlivých rubrik z daných šesti vydání.
Instinkt používá při tvorbě obálek většinou, ale ne vždy, fotografie českých celebrit z velkého rozhovoru. Zajímavější než výběr samotných fotografií bývá ale připojený titulek. Ve zkoumaných číslech byly ženy (Ilona Csáková, Leona Machálková a Ivana Jirešová) reprezentovány spíše podle zajetých stereotypů. U Machálkové je přímý odkaz na jejího manžela „S Šípkem v zádech“ (č. 37), u Jirešové (č. 39) je zase poukázáno na to, že svou dceru vychovává bez otce. Muži mají nejspíš širší pole působnosti, i když se objevili jen dva. Titulek u Pavla Nedvěda (č. 34) poukazuje na jeho právě skončenou kariéru, Bohumil Klepl je zase ukázán jako milovník (č. 36) – „Miluji tě, Bobo, řekla krásná Mexičanka“.
První Bilboard se zabýval manželskou krizí premiéra Topolánka. A přesně tak byl i napsán. Na fotografii jsou sice oba dva manželé, ale v textu se vyjadřuje jen Mirek Topolánek. Další týden se v rubrice objevila ztracená a nalezená Natasha Kampush, zatím jen v krátké zprávě, o týden později byl nejvýznačnější koncert Madonny v ČR, tentokrát s glosou, ale vyvážený. V čísle 37 se objevil Ben Affleck, který vyhrál cenu na filmovém festivalu v Benátkách. 6. září se narodil pravděpodobný budoucí japonský císař, kterému byl věnován další Bilboard a o týden později přijela do Prahy americká skupina Pearl Jam. Celkově je tato rubrika spíš neutrální a kromě prvního týdne si myslím, že jí nebylo co vytknout.
Rubrika Diář je spíše zpravodajská než publicistická a co se týče výběru témat, myslím si, že zůstávala vždy spíše neutrální. Zhodnotit lze snad jen Metr. Na jeho nejvyšší příčce stanula ze šesti čísel čtyřikrát žena, dvakrát také na poslední. Z pěti vybraných byly nejčastěji dva muži a tři ženy, případně naopak.
Z hlediska genderové vyváženosti mě pak už zaujal jen postřeh Libora Budinského z čísla 35, kde se vysmívá vzdělání českých prodavaček (neumějí počítat), ale už vůbec se nezmiňuje o prodavačích.
Rozhovory (Jiří Schmitzer, Ilona Csáková, Bohumil Klepl, Leona Machálková, Vladimir 518 a Ivana Jirešová) nebyly podle mého názoru nijak zatížené stereotypy. Těch, kteří mají rodinu, se na ni redaktoři ptali, celkově ale byla míra tohoto tématu stejná jak u mužů tak u žen. Snad jen v rozhovoru s Ilonou Csákovou byl až příliš jasný nedůvěřivý postoj Romana Lipčíka k esoterickým vědám, které tato dáma studuje. Nemohu ovšem říct, že by se stejně nechoval i k muži.
Chronologicky šla po sobě témata v rubrikách Fenomén takto: jako první byl představen svět Velké ceny Brna, který se celkem podle očekávání zaměřil pouze na muže. Ačkoliv na ilustračních fotografiích povzbuzují na tribunách i ženy, nebyla tu zmíněna ani jediná.
O týden později se Fenomén zabýval tím, že se čím dál tím víc mužů holí i na jiných místech než je obličej. V tomto případě byly reakce metrosexuálů i zarputilých odpůrců vyvážené s reakcemi dotázaných žen.
Další fenomén se zabýval Opisováním a jeho možnou povolenou mírou. Genderově byl naprosto nevyvážený – na fotografiích se kromě té ilustrační neobjevila jediná žena, v textu se vyjadřuje jedna učitelka a dvě studentky, mužů je ovšem podstatně víc.
V čísle 37 byl Fenomén věnován holčičkám toužícím získat korunku dětské miss. V textu se k problematice vyjadřovali dva odborníci, psychiatři, Václava Vlasáková a Petr Pöthe, a kromě maminek dostal prostor i jeden zúčastněný tatínek.
Poslední Fenomén v čísle 39 se opět věnoval motorkám, ale ani tady se nenašlo místo ani pro jednu ženu. Kromě starostky Hany Pejpalové z obce Dubá, kterou si motorkáři díky serpentinovité silnici oblíbili.
Záměrně jsem z analýzy vynechala Fenomén z čísla 38. Místo něj je v něm totiž Příběh Petra Macha, který poukazuje na nebezpečí onemocnění meningokokem. Článek je poměrně vyvážený, i když ho podle mne nelze tak docela analyzovat. Zpovídané jsou pouze zainteresované osoby, mezi nimiž pravděpodobně nebyl velký výběr.
Nelze říci, že by jedno ze šesti témat bylo zaměřené čistě na jedno pohlaví, proto bylo výrazně snazší je zhodnotit z hlediska vyváženosti. K tématu Láska v práci (č. 34) se shodně vyjadřovali muži i ženy, názor odborníků vyjádřila britská psycholožka Chantal Gaultir, která se tímto tématem přímo zabývá. Nejlépe bych nejspíš hodnotila témata Přišli jsme o planetu Pluto(č. 35) a Tělo Duše Mobil (č. 39), které byly dokonale vyvážené a i čistě vědecké téma komentovali odborníci i odbornice. Naopak nejhorší podle mě bylo téma Ta fobie mě snad zabije (č. 36). Neobjevil se tu ani jeden muž a samotný článek jako by navozoval dojem, že muži snad ani žádné fobie nemají.
Ve Fotoeditorialech se v srpnu a září ani jednou nenašlo čistě ženské téma, i když na druhou stranu čistě mužské se tu objevilo jen jedno – slavní čeští fotbalisté. Všechna ostatní témata byla neutrální – srovnání New Yorku před pěti lety a dnes, zvířecí embrya a fotografie hub i fotografie ze soukromí slavných Vojtěcha Písaříka, kde se ovšem nakonec objevilo více mužů než žen. Na druhou stranu v materiálu vytištěném v čísle 38 u příležitosti Dne bez aut byly fotografie čtyř žen ku třem mužům.
Rubriky Svět na dosah byly ve všech šesti číslech čistě politické a nenašla jsem v nich žádné genderové nevyváženosti, i když postavením, případně názorem žen se na druhou stranu ani jednou nezabývaly.
S výjimkou rozhovoru a Tv výslechu (osobnosti jsou kladeny vždy shodné otázky a bylo tu stejně mužů a žen) se scéna v srpnu a září zaměřovala spíše na muže. Kromě kritiky Madonnina pražského koncertu a reprodukcí fotografií z výstavy Jany Nosekové-Žantovské, s níž tu byl i rozhovor, se tu neobjevila jediná recenze něčeho, co by vytvořila žena. Nejmarkantněji to bylo vidět v článku Budoucnost české hudby (č. 39), kde se samí muži objevili jak na fotografiích tak v textu a ani z českých hudebních kritiků, kteří se k problematice vyjadřovali, nebyla vybrána jediná kritička.
Rubrika Česká písnička, která do Scény patří, pak uvedla jedinou „ženskou“ píseň – Slunečnici Inky Zemánkové. Milým překvapením byla také historie písně W+V Život je jen náhoda, o níž z větší míry hovořily ženy, ať už pamětnice či odbornice.
Vyvážená byla podle mého názoru jen jednou, když popisovala životní styl bydlení na hausbotech (č. 35). Celá rubrika je primárně více zaměřená na ženy, ale například v článku o afrodiziacích (č. 34) se píše téměř výhradně o mužských povzbuzujících prostředcích, Česká kuchyně ve světě (č. 36) zase považovala za odborníky jen české šéfkuchaře a ženy úplně opomněla, i když musíme uznat fakt že současných českých šéfkuchařek je mnohem méně. Stroj na bydlení není sci-fi (č. 39) také představilo jen muže – ať už autora představeného interiéru Karima Rashida, nebo komentátora Maxima Velčovského. Čistě ženské pak byly Podzimní účesy (č. 37) a Taneční lekce (č. 38) – tady byli sice na titulní fotografii profesionální tanečníci-muži, ale zpovídané byly jen lektorky a žádní lektoři.
K rubrice Styl patří také rubriky Menu, Na cestách a Autotest. Všechny tři jsou jasně zaměřené na určitou skupinu a proto zároveň vyvážené i silně nevyvážené. Proto jsem je do analýzy výslovně nezahrnula.
Rubrika zdraví byla většinou vyvážená. Jedinou výjimku tvořil článek Hysterie jako proměněná sexualita (č. 38). Ilustrační fotografie ukazovala ženu, ale samotný článek se zabýval otázkou, zda hysterie není spíše mužským problémem.
Osudy byly věnovány čtyřem mužům (Svetozar Rusakov, Dmitrij Šostakovič, Steve Irwin, Eddie Weder) a dvěma ženám (Eva Olmerová a Věra Menčíková). Osudy posledních dvou jmenovaných se o něco více zaměřily na soukromí – přátele a rodinu, ale tento rozdíl byl ve výsledku skutečně jen málo patrný, protože soukromá sféra byla podobným způsobem akcentována i u mužů.
V Portrétu bylo během těchto šesti týdnů představeno pět žen (Regina Spektor, Zooey Deschanel, Jessica Alba, Teri Hatcher a Charlotte Gainsbourg) a jen jeden muž (Kim Ki-duk, č. 34), nechci z toho ovšem usuzovat, že by to bylo pravidlem. I tato rubrika je zaměřena spíše na profesní úspěchy a rodinné poměry bývají zmiňované stejnou měrou u mužů i u žen.
Rozhovor (malý)
Malé rozhovory se v těchto šesti týdnech zaměřily spíše na ženy - Karin Babinská, Tereza Kučerová, Lela Geislerová, Didier Montagné, Marta Nováková, Martin Vadas. Tady je možné hovořit ještě o větší vyváženosti než u velkých rozhovorů. Nejsou totiž prvoplánově zaměřené na „zajímavé“, ale na ty, kteří něco opravdu umějí. Téměř výhradně se zabývají některým kariérním úspěchem daného člověka, ať muže či ženy, a jiná témata se objevují jen pokud o nich začne zpovídaný v rámci otázky sám hovořit.
Tržiště senzací je zcela ve vleku stereotypů a svého autora. Když vynechám naprosto neutrální vynálezy, pak je rozvrstvení jasné – technické a sportovní hračky pro muže, vymoženosti do domácnosti a módní výstřelky pro ženy. Spornou výjimku tvořily jen návleky na vytírání podlahy z čísla 34, „se kterými dokáže vytřít i muž“.
Rubriku Týden můžeme podle mého názoru označit za poměrně vyváženou, protože vychází přímo z diáře a týdenního programu té které osobnosti. U mužů i žen bývá stejná míra pohledu do osobního a pracovního života.
Stoly známých ukazují a komentují dané osobnosti podle jejich pracovních stolů. Nenašla jsem žádné genderové stereotypy.
Vyvážený je i kvantitativní poměr vybraných mužů a žen.
Tato rubrika se v podstatě stejnou měrou zabývala jak muži tak ženami a to stejně ze soukromého i profesního hlediska.
V rubrice Jak se mají byl vyvážený počet mužů a žen (Jaroslava Hanušová, Neil Armstrong, Ernö Rubik, Maria Versini, Ladislav Gerendáš, Valentina Těřeškovová). U žen byl ovšem mnohem více zdůrazněn rodinný stav, zatímco příspěvky o mužích se soustředily spíše na kariéru.
V čísle 37 byla navíc otištěna příloha Rozumíme dětem? zabývající se dětskými sny a představami. Na ilustrační fotografii byla matka s dítětem, jinak byly společně se samostatnými fotografiemi dětí otištěny dvě portrétní fotografie matek, jedna celé rodiny a jedna otce se synem. I v textu byla příloha velmi vyvážená.
Z předešlé analýzy bych vyvodila závěr, že co se týče genderové vyváženosti, záleží velkou měrou na autorovi materiálu. I tady platí obecné pravidlo, že ženy píšou vyváženěji než muži. Obvyklé chyby jsem sice našla, ale nebylo jich příliš. Instinktu bych také přičetla k dobru, že nepřechyluje cizí ženská jména. Určitým způsobem tím podle mě vyjadřuje svůj přístup k individualitě ženy.
design by Barbora Mottlová | programing by AQ-WEB s.r.o. | 