Azylový dům v Donovalské ulici - kauza pokračuje

Městská část Praha 11, jíž objekt patří, vypověděla na základě usnesení rady MČ na začátku listopadu t.r. nájemní smlouvu provozovateli poradenského centra, občanskému sdružení Společnou cestou. Z právního hlediska zcela legitimní akt je problematický z několika hledisek. Městská část plánuje v budově zřídit mateřskou školku. Nedostatek těchto zařízení je v současné době známým jevem a snaha o rozšíření jejich kapacit je záslužná. V tomto případě je ovšem nasnadě otázka, proč  městská část nehledá jiné řešení v podobě jiné neobydlené budovy, kterou by zrekonstruovala. Rekonstrukce či úprava stojí méně peněz než výstavba školky nové. Objekt v Donovalské ulici je ale vnitřně koncipován tak (a byl tak původně i zrekonstruován, včetně přístavby celého patra), aby splňoval potřeby azylového domu pro celé rodiny s dětmi. Poskytování služeb celým rodinám, které tak mohou zůstat pohromadě i v krizové životní situaci, je v rámci Prahy ojedinělé a klienti přicházejí i z jiných městských částí. S koncem pronájmu tedy klienti ztratí současné útočiště, bude zrušeno fungující centrum a přibude jedna (i když kapacitně relativně veliká) mateřská školka, což suma sumárum je občansky menší přínos než kdyby centrum zůstalo zachováno a přibyla školka v jiném nově zrekonstruovaném objektu. Městská část Praha 11 nicméně řeší nedostatek školských zařízení výpověďmi pronájmů v již obsazených budovách (Donovalská není jediná) a vypovězeným nabízí alternativní řešení. V případě Donovalské se zatím jednalo pouze o jeden objekt v Lahovicích, podle představitelů o.s. Společnou cestou zcela nevyhovující dům v havarijním stavu v zátopové oblasti, kde by byl problém se stavební kolaudací. Kauza se tedy zatím dle nich ocitá v patové situaci.              

O poznání optimističtěji vidí jednání Jiří Janeček, radní MČ Prahy 11  a zároveň radní Hl. m. Prahy  pro sociální záležitosti. V rozhovoru pro gitU možný problém s „kolaudovatelností“ objektu v Lahovicích nepopřel, nicméně tento návrh považuje za pouze první z řady, která bude následovat. Za pozitivní považuje také fakt, že v jednání padla možnost prodloužení výpovědní lhůty do konce června namísto současného konce února. Bohužel tato nabídka je vzhledem k harmonogramu získávání financí u neziskového občanského sdružení, závislého na dotacích a grantech, vcelku irelevantní. Investice vložené do projektu azylového domu a s ním spojených služeb, kromě Hl.m. Prahy a MČ z části soukromými donory, by bylo podle Janečka možné buď refundovat, nebo vynahradit příspěvky na rekonstrukci nově pronajaté budovy. Také místostarosta MČ Praha 11 Jan Meixner nastínil v rozhovoru pro Metropol TV (15.12. 2008, odkaz: http://www.praha11.metropoltv.cz/index.php?file=1921&dil=92 ) na první pohled dobré řešení, které MČ Praha 11 plánuje pro současné klienty azylového domu. Jednalo by se mj. o sociální tréninkové byty a asistenci sociálních pracovníků. Bohužel tento plán dobře nenahrazuje komplexní „balíček“ služeb, které mají klienti k dispozici nyní pod jednou střechou, systém, který se ukazuje jako účinnější. Naopak, služby by se roztříštily, což by úspěšnost pomoci snížilo. Zajímavě kontroverzní postoj zaujali oba představitelé k realizovatelnému návrhu, že by školka vznikla pouze v části současného objektu v Donovalské ulici. Tuto možnost oba zavrhují jako „nevhodnou“, bez uvedení bližších konkrétních důvodů. Tento postoj otevírá prostor pro domněnku, že úzký kontakt mezi dětmi a občany, nacházejícími se v tíživé sociální situaci, není žádoucí. Podobnou domněnku o tom, že sociálně slabší občané jsou „nepohodlní“, podporuje i fakt, že radnice MČ Praha 11 vytěsňuje fungující občansky prospěšné zařízení jinam, namísto toho, aby hledala jiné řešení. Místostarosta Meixner dokresluje toto uvažování svým prohlášením k této kauze na oficiálních stránkách MČ Praha 11, kde uvádí: „Sociální politika se nemůže orientovat pouze na ty, kteří se ve složité životní situaci nacházejí, ale i na ty, kterým hrozí. Mladé rodiny žijící z jednoho příjmu se této kategorii reálně blíží. Příběh řady obyvatel azylových domů totiž začal tím, že rodina neměla prostředky na zaplacení nájemného.“ Pro více informací viz odkaz zde. Tento postup se podobá jednání hasiče, který by v akutní pomoci dal přednost záchraně dítěte hrajícího si s zápalkami, které si může ublížit, ale stát se to nemusí, před hořícím člověkem.