Kauza azylový dům v Donovalské – čí zájmy rada MČ Prahy 11 skutečně hájí?

Výpovědní lhůta běží, vhodný náhradní objekt, kam by se mohl azylový dům přesunout, nebyl dosud nalezen. Situaci nezprůchodnilo ani jednání zastupitelstva MČ Prahy 11 ve čtvrtek 22.ledna, do kterého vkládali někteří zainteresovaní naději. Zastupitelstvo s většinou zastupitelů ODS (25 z 45ti) zamítlo všechny návrhy na alternativní řešení situace, iniciované zastupitelkou Soukupovou (VPM) a zastupitelem Krautwurmem (SZ), včetně zintenzivnění jednání o využití jiných vhodných budov, které MČ pronajímá a vede v evidenci jako školská zařízení. Jediné, co bylo schváleno, je výzva radě MČ, aby na svém jednání 4. února revokovala své rozhodnutí o výpovědi. Otázkou zůstává, jaké důvody by mohly radu vést k revokaci tři měsíce starého rozhodnutí. Radní Janeček a zástupce starosty Meixner totiž stále uvádějí tytéž argumenty pro výpověď. Jedním z nich je priorita „podpory rodiny“ a prevence sociálního úpadku. Rodinnému rozpočtu se uleví, pokud budou moci rodiče (Meixner mluví spíše o „maminkách“, ale zůstaňme korektní – nejedná se dnes již pouze o maminky, ale i tatínky na rodičovské dovolené) dát dítě do nově zřízené školky a nebude jim hrozit, že je závislost na pouze jednom platu uvrhne do tíživé finanční a tudíž i sociální situace. Tento argument staví na předpokladu, že všechny rodiny s předškolními dětmi balancují na hraně sociální propasti. I kdyby tomu tak bylo, nebo kdyby se jednalo převážně o rodiče-samoživitele, není možné z etického hlediska upřednostňovat prevenci před akutní pomocí, poskytovanou v azylovém domě. Nově zřízená školka navíc bude sloužit občanům Prahy 11, zatímco azylový dům přijímá klienty z celé Prahy a hraje v tomto unikátní roli. Dále zmínění radní podkládají své jednání argumentem, že objekt v Donovalské je veden jako školské zařízení a jako takový může být kdykoliv městskou částí pro školské potřeby znovu využit. Zároveň ale tito radní odmítají návrh na využití některých jiných školských zařízení, a to mj. bývalé MŠ Hrabákova. To je dnes pronajato, je zde provozována restaurace a sportoviště a údajně byly vnitřní prostory natolik přestavěny, že by úprava pro potřeby školky byla velmi nákladná. Tento postoj vyvolává naléhavé otázky: jak je možné, že nájemní smlouva umožňuje provedení výrazných stavebních úprav, jejichž odstranění jde na účet městské části, u zařízení, které je vedené jako školské? Jaký zásadní finanční rozdíl je mezi úpravou pro účely školky u azylového domu, který byl zrekonstruován tak, aby zde mohly bydlet rodiny s dětmi, a restaurací? Proč je jedna z těchto dvou podobných variant politicky neprůchodná a druhá akceptovatelná? Celý postup zainteresovaných radních, jejich neoblomnost, to, že stavějí, zdánlivě nevyhnutelně, proti sobě dva občansky užitečné projekty, nahrává domněnce, že se jedná o rozhodnutí čistě politické. Velmi zřetelně to vyznělo i v rozhovorech mezi občany, kterých se 22.ledna sešlo několik desítek před budovou, kde se posléze konalo jednání zastupitelstva, a zmíněnými radními. Občanské vědomí a svědomí shromážděných zde naráželo na hradbu politických zájmů s velmi nejasnými konturami a pozadím. Kéž by se tato domněnka prokázala být čirou spekulací. Zatím to tak nevypadá.