O čem se nemluví, to není možné řešit

Prožila jste si peklo v podobě domácího násilí, o čemž jste napsala knihu Řekla jsem NE tyranovi. Následně jste založila Evinu schránku, kam lidé posílají své příběhy. Jsou obdobné?

Domácí násilí má různé formy. Psychické týrání může existovat bez fyzických útoků, ale s fyzickým násilím jde zároveň ruku v ruce psychický teror. Dle uvedených hledisek se odvíjejí různé příběhy, v nichž ale vždy hraje hlavní roli násilí. A v jakékoli podobě.

Je podle vás potřebné veřejně se angažovat a předávat své zkušenosti dál?

Určitě ano, neboť o čem se nemluví, to není možné řešit. O současném a neblahém celospolečenském fenoménu pod titulkem domácí násilí se naštěstí už nemlčí. Je však nutné, aby se celá problematika řešila komplexně, do všech logických souvislostí. Předávat zkušenosti je nejen potřebné, ale i nezbytné.

Nechala jste se slyšet, že jste pro změnu zákona o rodině. Aby žena byla i po ukončení manželství důstojně materiálně zajištěná. Jak by se toho dalo dosáhnout?

Náš zákon o rodině je starý téměř padesát let. Je víc než na čase ho změnit od podstaty a nikoli jen novelizovat, což je pochopitelně snadnější. Občané vyspělé společnosti mají na změnu od základu nárok, aby se též vyčistily i neprávní tvary.

Jaké například?

Jeden zmíním. Společné jmění manželů u nás zaniká zánikem manželství. Jestliže tedy něco zaniklo, nemůže to již existovat, což dá selský rozum. Jak je tedy možné, že zaniklé může být nevypořádané a po mnoho let? Vzniká prostor k dalšímu násilí, proto na tuto souvislost stále poukazuji. Výrazně umožní ekonomické vydírání, psychické deptání a jiné vyčerpávající útrapy. Ve vyspělých společnostech musí po rozvodu zůstat oběma zúčastněným stejná životní úroveň, nemají-li předmanželskou smlouvu či jiné zúžení majetku. U nás chybí zákonně ustanovená povinnost vůči rozpadající se rodině.

Jinde je praxe odlišná?

Například ve státě New York musí exmanžel zajistit bývalé manželce stejný životní standard až do té doby, dokud se znovu nevdá. Od podání žádosti o rozvod nejprve probíhá majetkové vypořádání, a to nejpozději do jednoho roku, čemuž nechybí zdravá logika, neboť bez prostředků si nový život málokdo zařídí. A o to hůř člověk středního  nebo pozdějšího věku. Ve Švédsku musí životní úroveň dorovnat ekonomicky silnější partner, ať žena či muž. U nás je to naruby a k tomu se ještě ženy musí potupně a často dlouhodobě domáhat výživného na děti, případně na sebe. A kolikrát i marně. 

Kandidovala jste dokonce do Senátu. Co vám přinesla kampaň, jaké názory vám lidé sdělovali?

Sdělovali mi nespokojenost, stěžovali si na zdlouhavé soudní procesy, obtížnou vymahatelnost práva a bezmoc. Nejlépe je však zeptat se přímo občanů.

Vracíte se také na koncertní pódia. Jaký je ohlas publika?

Milý a jsem tomu ráda.

Kde vystupujete? Uvažujete o programu, kde byste propojila zpívání kupříkladu s besedou?

Besedy vždy propojím s písničkami. Hostuje se mnou hudebník a moderátor Libor Petrů, který též zpívá s kytarou. Největší prostor mívají diskuse a dotazy, besedy se kvůli nim často protáhnou, což ale nikomu nevadí.

Vydala jste CD, kde hovoříte o domácím násilí a do toho zpíváte. S jakou odezvou se to setkalo?

CD vyšlo v rámci volební kampaně. Kromě muziky je na něm  povídání s Ťuldou Brouskem, který vtipně sděluje neotřelé a dobré postřehy k současnému politickému dění. Hodně mých fanoušků si o cédéčko napsalo a kapacita je již vyčerpaná.

Skládáte si muziku a textujete, což je vzácnost. Chystáte čistě autorské album?

Ráda bych a materiálu mám celkem dost. Příprava k natáčení by nebyla složitá, větší problém jsou finance za studio a další.

Co chystáte do budoucna?

O některých přáních nemluvím, myslím, že je lepší si je přát. Obětem domácího násilí však budu pomáhat  nepřetržitě, co mi síly stačí. Obracet se mohou na evinaschranka@email.cz. Kontakt je i na www.evahurychova.cz.