Otec monstrum, matka otrokyně

„Co odpovíte, když se zeptám, odkud pocházíte?“ ptá se nás statný brýlatý profesor. „Jmenujeme zemi, odkud jsme,“ říká Nashwan z Jemenu. „Ne, to není ta odpověď,“ opáčí mu profesor. „Ok, pocházíme z matky,“ říká Sandra z Malajsie. „Ano, ale co je to místo, odkud jste sem přiletěli?“ ptá se profesor. „No, je to domov,“ konstatuje Sandra. „A kdo je doma?“ ptá se profesor. „Tam jsou rodiče,“ zaznívá mnohohlasná odpověď. „A kdo jsou rodiče?“ „To jsou lidské bytosti“, říká Prandatt z Guyany. „Ne. Kdyby to byly lidské bytosti, tak nemáme tuhle přednášku o genderu,“ zaburácí profesor.

"Vaši rodiče nejsou prostě lidé, jsou to zvláštní stvoření. Je to matka a otec. A co je otec?“ Ve třídě se rozhostí zmatené ticho. Sandra se mračí a Nashwan bezradně krčí rameny. „Otec je monstrum!“ zvolá profesor. „Otec je monstrum! A co je matka?“ Mlčíme v očekávání rázné odpovědi. „Matka je otrokyně,“ uzavře profesor.

Jmenuje se M. M. Rehman a přišel nám přednášet o postavení žen v zemědělství. „Tohle může být dost nudné téma,“ kontruje. „Takže to berme od základů. Zkrátka otec je monstrum a matka otrokyně.“ „Jste monstrum?“ vyhrkne Sandra. „No, ano, jsem monstrum. Víte, já se doma snažím dělat všechno, ale vždycky nakonec zjistím, že moje žena dělá víc,“ odpovídá profesor, krčíce obočí. „A tak to je, ženy pracují mnohem víc, a k tomu jsou ještě utlačovány monstrem“ dodává zamračeně. „Kdo je podle vás největší nepřítel ženy?“ Mnoho z nás tuší. „Je to její vlastní otec. A pak je to její bratr. A nakonec muž, kterého si vezme,“ prohlašuje Rehman."

„Otec proto, že rozhoduje o životě dcery. Bratr proto, protože je upřednostňován, a mnoho dcer pracuje, aby bratři mohli studovat. A manžel proto, že bude ženu vykořisťovat a ona za něj bude dělat spoustu práce zadarmo a v podřízení. A tak bude otrokyní. Je to vykořisťování založené na závislém postavení ženy.“ Nashwan z Jemenu se trochu ošívá a profesor ho usazuje. „Tohle je realita, ať se vám to jak chce nelíbí. Tohle je domácí teror. 8 až 9 tisíc indických žen každý rok je zabito kvůli věnu. Tolik lidí tady neumírá rukou nějakých anonymních teroristů. Tohle dělají domácí teroristé.“

Snažím si představit tisíce žen zabitých v rodinném prostředí a ostatní asi dělají to samé, protože všichni mlčky zíráme na profesora. „Všimli jste si toho, že všichni zakladatelé velkých náboženství jsou muži?“ ptá se Rehman. Ano, všimli jsme si toho. „A přece víme, že všechna náboženství odvozují vznik ženy z muže. Hinduisti tvrdí, že žena je z mužovy hlavy, muslimové a křesťané tvrdí cosi o žebrech. A proč? Protože se snaží zdůvodnit podřadnost žen. Snaží se legitimizovat vykořisťování a závislost. A o co tady jde především?“ Snažíme se zformulovat filosofické vysvětlení patriarchálního řádu. „Prachy, o ty jde,“ zjednoduší naše snahy profesor.

„Co je největší majetek v Indii?“ ptá se profesor a odpovídá si sám: „Je to půda. A tady v Indii pracuje v zemědělství spousta lidí, přes sto milionů. Z toho 53% mužů a 47% žen. Takže skoro půl na půl. A víte, jak je to s vlastnictvím půdy?“ Ne, nevíme nic. „Ženy vlastní jen 9% veškeré půdy, která tu je!“ zlobí se profesor.

„Tohle všechno je ohromná nespravedlnost. Indické ženy pracují o 3 a půl hodiny denně víc než muži a přitom vlastní jen desetinu toho, co oni. A i kdyby to tak nebylo, ženy stejně dělají víc, protože plodí děti. Takže si to shrňme: ženy produkují 75% bohatství společnosti a muži 25%. A tak musíme vyrovnávat postavení úměrně realitě. My máme třeba kvótu ve vládě, 30% míst má být pro ženy. To je hloupost. Má-li to odpovídat reálnému podílu žen na blahu společnosti, pak mají mít ženy 75% ve vládě a 75% půdy,“ uzavírá Rehman.

Přemýšlím. Vždycky jsem tak nějak chápala ideální stav jako fifty-fifty. Stejná svoboda, stejný status, rovná práva, rovné povinnosti. Nemůžu ale nekonstatovat, že Rehman má pravdu v tom směru, mluví-li o reálném podílu žen na (re)produkci. Koneckonců, sociologická data potvrzují, že ženy na celém světě pracují víc než muži. Jenom mainstreamová statistika se to snaží zneviditelnit tím, že práci na reprodukci, péči o rodinné příslušníky a práci v domácnosti jaksi nepovažuje za práci. Co naplat, je už tak trochu patriarchální vědeckou metodou.

Na druhou stranu, jakkoli by ženy měly mít adekvátní profit za svoji práci, nejdůležitější je, aby té práce měly míň. Aby muži pracovali víc a převzali povinnosti, které mají být společné, jako jsou děti a domácnost, protože ani děti ani domácnosti nepatří ženám, ale ženám a mužům. Abychom měli rodiče a ne monstra a otrokyně. „Společnost se může rozvíjet jenom tehdy, zrušíme-li diskriminaci a přestaneme-li dělat rozdíly mezi lidmi na základě genderu. Musíme gender zrušit!“ apeluje profesor a já naprosto souhlasím.  

Poznámka: V Indii žije většina žen a mužů v heterosexuálních svazcích. Homosexualita je stále ilegální. Tím dochází k zásadnímu porušování práv gayů a leseb. Na většině přednášek na toto téma nepadne ani slovo, řeč na gay-lesbická práva nepřichází ani ve chvíli, kdy je definován gender a aspekty jeho fungování ve společnosti. Gay-lesbické hnutí je v Indii v podstatě undergroundové a ani (pro)feministické skupiny ještě nejsou ve stádiu, kdy by prosazovaly gay lesbická práva, o právech transgender osob ani nemluvě. Na naše ustavičné dotazy, proč tomu tak je, odpověděla většina přednášejících, že feministické hnutí spolu s dalšími sociálními hnutími řeší úplně bazální problémy přežití žen, jejich povznesení z chudoby a jejich právní ochrany. GLBT hnutí tedy v Indii čeká na svůj zrod a má před sebou velký úkol odstranit explicitní a zákonem ukotvené porušování lidských práv sexuálních minorit. Až se to stane, rodiny se oprostí od dalšího z tvrdě stereotypních vzorců, podle kterých měly “tradičně“ fungovat.