Problémy žen na indickém trhu práce

09.02.2009 07:00 | Tereza Hendlová

Sedmý díl blogu naší redaktorky Terezy Hendlové z Indie.

Od indického trhu práce si nelze slibovat nějaké velké sociální jistoty, ale informace, která vyráží dech, je fakt, že jen 8 % pracujících je zaměstnáno ve formálním (organizovaném) sektoru pracovního trhu. 92 % pracuje ve sféře šedé ekonomiky, což je pro představu zhruba 336 milionů lidí.

Asi málokoho již překvapí, že naprostá většina žen pracuje v neformálním sektoru. Jejich podíl se zvyšuje, čím méně stabilní je odvětví ekonomiky. Tvrdí se, že ve skupině nejvíce ohrožených pracujících je až 99 % žen.  

V současné době tak lze konstatovat, že ženy jako skupina nemají v Indii přístup k důstojné práci, tedy takové, která by za vykonanou práci skýtala adekvátní platové ohodnocení a garantovala jistoty, jako jsou bezpečné pracovní prostředí, zdravotní pojištění, nemocenské volno, rodičovskou, apod.

Většina indických žen je zvyklá na méně než minimální pracovní standardy. Platová diskriminace žen je běžnou realitou a protože jsou ženy koncentrovány v neformálním sektoru, je těžce monitorovatelná a postižitelná. Je také běžnou praxí, že ženy jsou využívány k vykonávání velmi těžké práce za směšné peníze. Kam se rozhlédnete, najdete nějaké staveniště, kde jsou to právě ženy, kdo nosí těžká břemena, a to na hlavě  a ne, neexistuje žádný váhový limit, který by reguloval kila, která přenášejí. Nějaké rozprávky o ženách jako něžném a slabém pohlaví tady zní jako absurdní pokus o vtip.

Sexuální obtěžování je na indickém trhu práce velmi vážný problém (jak v rámci formálního, tak neformálního sektoru) už z hlediska toho, jak moc jej indické aktivistky akcentují. Jak už to bývá, i indická veřejnost tento problém dlouho ignorovala a bránila jeho probírání na veřejnosti. Podobně jako v jiných společnostech, i tady se dlouho udržovala představa, že jde o diskuze o sexu, ne o zneužívání moci, a sex je v Indii pořád dost tabuizované téma. Přestože se situace pomalu mění a veřejnost začíná chápat podstatu věci, obětem sexuálního obtěžování je stále připisováno sociální stigma těch, „které si za to mohou samy“, protože to nejsou hodné holky, ctnostné ženy, a kdoví, co ještě.

V jednu chvíli ale musela společnost přestat zavírat oči. V roce 1992 v jedné vesnici ve státě Rajastan došlo ke skupinovému znásilnění Bhanwari Devi, ženy, která jako sociální pracovnice řešila případ dětské svatby, ke kterým v Rajastanu přes oficiální zákaz stále dochází. Otci rok staré nevěsty (a dalším vesničanům) se její práce nelíbila, a tak ji se čtyřmi dalšími muži znásilnil. Měla to být pomsta za její angažmá a výstraha pro všechny ženy, které by chtěly odstraňovat dávné tradice.

Bhanwari Devi projevila výjimečnou odvahu. Své znásilnění ohlásila. Nejprve čelila nulové podpoře doktorů, kteří ji prohlédli. Poté čelila stejné nechuti případ řešit ze strany policie a odpovědných institucí. Nikdo se jejím případem nechtěl zabývat. Až se do věci daly ženské organizace a nahlas řekly, že Bhanwari Devi se musí dostat spravedlnosti a že nešlo jen o náhodný akt agrese, ale o znásilnění v době, kdy byla ve státní službě. Na tomto základě vzneslo ženské hnutí masový požadavek na zajištění bezpečí žen v práci a znásilnění při vykonávání zaměstnání označily za extrémní formu sexuálního obtěžování.

Po předložení petice Nejvyššímu soudu Indie byly i státní instituce donuceny problém reflektovat. V roce 1997, pět let od znásilnění, byl vynesen rozsudek, který byl doplněn o tzv. Vishakha guidelines, tedy jakési pokyny, jak řešit případy sexuálního obtěžování, jež je definováno podobně jako v našem právním řádu, včetně jeho verbálních forem.

Podle průzkumů konaných v různých státech Indie má se sexuálním obtěžování zkušenost asi 40-60 % žen a přes veškerý vývoj a dialog, který se k tématu vede, je odhadováno, že 75 % případů není nikdy ohlášeno.

Zákon o sexuálním obtěžování se připravuje, má však už teď jeden kolosální nedostatek: hovoří jen o ženách jako obětech. Když jsme na kurzu zpochybňovaly/i tuto absurditu, obvykle se nám dostalo odpovědi, že sexuální obtěžování postihuje v naprosté většině ženy. Naše námitka, že to přece není relevantní důvod, proč vyloučit postihování sexuálního obtěžování páchaného na mužích, bylo přecházeno krčením ramen. Tak se zdá, že Indie se potýká nejen s opravováním legislativy z koloniální minulosti, ale čeká ji ještě dost práce s napravováním chyb těch nově vznikajících vlastních zákonů.

Dětská práce je dalším rozšířeným jevem na indickém trhu práce. Obvykle bývá definována jako pracovní činnost, která je v rozporu s vývojem a vzděláváním dítěte. V Indii jsou dostupná data z roku 2001, kdy pracovalo téměř 13 milionů dětí.

Ustálenou představou bývá, že tato realita je dána prostě tím, že Indie je přelidněná a rodiny mají příliš mnoho dětí. Naše/i přednášející tento předpoklad jednohlasně popíraly/i. Za příčinu rozšíření dětské práce považovaly/i skutečnost, že rodinám jsou odpírána základní práva, jako jsou práva na vzdělání, zdraví a zdravý životní styl, zaměstnání, atd. Důvody existence dětské práce jsou komplexní a ani chudoba není jediným faktorem, který ji způsobuje.

Dětská práce má výrazný genderový rozměr. Indie je patriarchální společností, v níž jsou muži a schopnosti s nimi asociované ceněni více, než ženy. Předpokládá se, že dcery v okamžiku sňatku opustí svou rodinu a automaticky přejdou k rodině svého manžela. Ze všech možných důvodů je proto investice do dcer považována v mnoha rodinách za ztracenou a než by byly dcery posílány do škol, jsou využívány jako pracovní síla, aby rodinám přinesly alespoň nějaký finanční zisk, případně vydělávaly na vzdělávání svých bratrů (za provdání dcer se přes legislativní zákaz navíc dodnes v mnoha případech musí platit věnem, které bývá i dost vysoké  další důvod k tomu, aby byl od nich požadován výdělek).

Naše přednášející nám popsala jeden dobře míněný vládní program na podporu vzdělávání dcer. Rodinám v rurálních oblastech byli přidělováni buvoli, aby se zvýšil jejich příjem, neboť se předpokládalo, že peníze navíc budou motivovat rodiny k poslání více dětí  dcer  do školy. Jaké bylo překvapení, když po čase znovu přišly týmy sociálních pracujících do vesnic a zjistily, že školní docházka dcer je ještě nižší, než bývala. Pointa je prostá: o buvoly se musel někdo starat. A kdo byl vyvolen jako nejvhodnější pro tuto práci? Dcery, málo ceněné členky domácnosti, které mají stále fyzický potenciál vykonávat práci (na rozdíl například od starých žen).

Problémů, kterým čelí ženy na indickém trhu práce, je jistě mnohem víc. Vybrala jsem jen ty, které byly v našem kurzu nejvíce zmiňovány. Další opakovanou skutečností bylo, že tyto problémy vyžadují komplexní řešení, jejichž společným jmenovatelem musí být snaha prosadit genderovou rovnost.