Čím zelení své voliče/ky nejspíš nepotěší

Podle tohoto kontroverzního návrhu má být některým církvím (hlavně katolické) během 60 let vyplaceno 83 miliard korun úročených 4,85 procenty. Celková částka, kterou daňoví poplatníci zaplatí, se tak vyšplhá na 267 miliard, zhruba 4,3 miliardy ročně. Po dobu přechodného období 20 let mají církve mimo tuto částku získávat každý rok i příspěvky na výplatu duchovních a provoz, tak jako doposud s tím, že dosavadní podpora se bude každoročně snižovat o 5%. V prvním roce by to bylo dalších necelých 1,3 miliardy, po dvaceti letech už pouze něco přes 0,6 miliardy. Částka vyplacená církvím by se tak první rok kompenzací vyšplhala až na astronomických 5,5607 miliard, což je suma ekvivalentní například ročnímu rozpočtu menšího ministerstva. Výměnou za tučné finanční kompenzace se církve zavázaly, že se vzdají veškerých nároků na sporný majetek, na nějž byly uvaleny tzv. blokační paragrafy.

Návrh zákona, který má být v dohledné době předložen sněmovně, se nesetkal s pozitivním přijetím ani v řadách sociálních demokratů a komunistů, ani u velké části veřejnosti. Jiří Paroubek se dokonce nechal slyšet, že pokud se jeho strana dostane k moci, zruší veškeré závazky, které by ze zákona vyplývaly. Komunisté považují návrh zákona pro stát za krajně nevýhodný. Vlnu pobouření vyvolal postoj ODS, která ač se nikdy v porevolučním období k něčemu podobnému nestavěla příliš kladně, najednou obrátila a návrh zákona podpořila, ovšem podle zlých jazyků výměnou za hlasy lidovců pro prezidenta Václava Klause v prezidentské volbě. Tímto handlem ztratili částečně na prestiži i křesťanští demokraté, protože i některým křesťanům přišel tento krok poněkud „nekřesťanský“.

Jejich postoj je ale zcela jasný – KDU-ČSL se jako křesťanská strana o vyřešení otázky církevního majetku dlouhodobě snažila a možná, že návrh předčil jakákoliv jejich očekávání. Ateisticky orientované části veřejnosti připadá návrh zákona i následný obchod s ODS velmi často jako korupční či nemorální a lidem vadí, že by měli církvím ze svých daní platit za něco, co jim nevzali. Postoj strany zelených je  nabíledni. Zelení záměr odhlasovali ve vládě a jeden jejich ministr a jedna ministryně – Karel Schwarzenberg a Džamila Stehlíková - byli dokonce členy/kami vládní komise, která spolu se zástupci církví návrh zákona vytvářela. I přesto se ale zdá, že se zelení k návrhu nijak výrazně nehlásí a k věci ani nevydali žádné oficiální stanovisko. Zelení jsou si nejspíš - jako občansky orientovaná strana - vědomi, že pro převážnou většinu lidí i jejich voličů/ek by závazky vyplývající ze zákona výhodné nebyly, na druhou stranu si to ale nemohou rozházet ve vládní koalici, pokud chtějí mít nadále nějaký podíl na moci.

Na dotaz GitY Stehlíková uvádí: „My podporujeme autonomii náboženských organizací a církví na státu. Finanční kompenzace by církvím zaručily nezávislost a zároveň navrátily jejich materiální a hospodářskou základnu, která jim byla v době komunismu ukradena. Vyrovnání církvím do budoucna zaručí samostatnost, aby mohly hospodařit sami, jak tomu bylo vždy. Strana zelených se na tomto kroku vlády podílela a jako koaliční strana se zúčastnila jednání vládní a církevní komise, které návrh vytvořily. Oficiální postoj Strany zelených je takový, že vyrovnání se s církvemi je potřebný a důležitý krok.“

Ač se to na základě uvedených skutečností dalo čekat, nad postojem Strany zelených k církevnímu vyrovnání pociťuji hluboké zklamání. V posledních parlamentních volbách jsem volila Stranu zelených. Volila jsem ji proto, že pro mne představovala čerstvý vítr na naší zatuchlé politické scéně plné provařených polistopadových struktur. Věřila jsem v její nezkorumpovanost a doufala jsem, že do českých luhů a hájů přinese závan skutečné „politické kultury“. Měla jsem rovněž pocit, že jedině Strana zelených dokáže reprezentovat názory i potřeby „běžné/ho občana/ky“. V něčem mě Strana zelených nezklamala. Nasazení Jana Švejnara do boje o Hrad nebo postoj Karla Schwarzenberga k případnému návratu Jiřího Čunka do kabinetu představují přesně ty věci, kvůli kterým jsem do volební urny vhodila kandidátku Zelených. Už to ale neudělám.

Strana zelených se díky svému podílu na současné vládě této republiky zapletla do řady velice kontroverzních rozhodnutí. Ve svých postojích je nejednoznačná, mlží, mlčí a poslední dobou stále více lavíruje mezi svým programem a touhou zůstat u moci. Jistě, politika je o kompromisech. Každý volič má ale někde hranici, za níž jím volená strana nesmí zajít. Pro někoho to mohou být Julínkovy poplatky, pro jiného důchodová reforma. Pro mě je touto hranicí právě návrh zákona o církevním narovnání, v souladu s nímž by měly církve nám daňovým poplatníkům/icím každoročně vysávat z kapes astronomické sumy, jež tak na místo zvyšování životní úrovně všech občanů/ek, půjdou na podporu úzké světonázorové skupiny, která má přímou vazbu na jednu z vládnoucích stran. Vláda a s ní i zelení si chtějí umýt ruce od restitučního problému s církvemi tak, aby to stát nic nestálo, na úkor  všech pracujících občanů/ek České republiky, kteří odvádějí daně. Vysokých státních úředníků/ic a vládních špiček, kteří o všem rozhodují, se ale samozřejmě případné církevní kompenzace nijak nedotknou, protože ti mají vysoký životní standard díky svým „pěkným“ platům a nejrůznějším výhodám dávno zaručený. Děkuji, nechci.


Autorka je interní redaktorkou gitY.