Genderová slepota rozvojové pomoci

Zcela spontánní akce této jedněmi vychvalované, druhými zatracované organizace tak potvrzuje slova Ondřeje Horkého z Ústavu mezinárodních vztahů, že pro Člověka v tísni jsou rovné příležitosti žen a mužů více než jen formalita a že v oblasti genderově citlivé rozvojové spolupráce a pomoci patří v České republice na přední místa. Letmý pohled na projektové záměry organizací věnujících se rozvojové spolupráci poukazují na to, že „Člověk“ je jednou z mála organizací, které ve svých projektech zohledňují nerovný přístup mužů a žen k moci, zdrojům a vzdělání v daných lokalitách. Kromě toho Člověk v tísni mezi spolupracující partnery/kami v zemích uskutečňovaného rozvojového projektu velmi často vyhledává také ženské organizace.

Podle údajů Ministerstva zahraničních věcí dosáhl v roce 2006 objem oficiální rozvojové pomoci poskytované Českou republikou hodnoty 3,6 miliard korun, což činí zhruba 0,12% hrubého národního důchodu (Česká republika se zavázala, že do roku 2010 toto číslo stoupne na 0,17%). České organizace prostřednictvím ministerských nebo evropských grantů podporují zkvalitnění místních zdravotních či vzdělávacích systémů, vybudování vodovodní, komunikační a dopravní infrastruktury nebo rozvoj jednotlivých průmyslových oblastí. Ze statistik MZV se však prozatím nelze dočíst, kolik žen a mužů (dívek a chlapců) jakého věku, sociální skupiny či etnika, se projektů zúčastnili, a jak je tedy česká rozvojová spolupráce genderově, kulturně i jinak citlivá. Přesnější genderové statistiky rozvojové spolupráce české ministerstvo zahraničních věcí teprve začíná po organizacích vyžadovat a zpracovávat, konkrétně kategorii pohlaví zavedlo ministerstvo do svých statistik teprve v roce 2006.

Rovné příležitosti žen a mužů jsou v evropských i českých (nejen rozvojových) grantových strukturách tzv. průřezovým tématem, předkládající organizace by tedy vždy měly zhodnotit, jestli a jakým způsobem se jejich projekty rovných příležitostí žen a mužů týkají. Obecně sdílenou zkušeností odborníků a odbornic na rovné příležitosti s grantovými schématy je však skutečnost, že ty často představují pouhou kolonku na odškrtnutí, se kterou organizace neumí pracovat. „Velká většina předkladatelů do projektu napíše, že rovné příležitosti respektuje, ale už neuvádí jakým způsobem,“ tvrdí Horký konkrétně o projektech rozvojové spolupráce. Jinými slovy, nezohledňuje je.

Rovné příležitosti jsou sice jedním z kritérií udržitelnosti projektu, podle Milana Konráda, pracovníka odboru rozvojové spolupráce a humanitární pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR, se však jedná o kritérium s velmi malou váhou. Navíc, v hodnotících komisích nezasedají odborníci či odbornice na rovné příležitosti žen a mužů. Milan Konrád však upozorňuje, že „každý hodnotitel by měl k rovným příležitostem přihlížet. A pokud se jedná o projekt, který se bezprostředně genderové oblasti dotýká, jsou v hodnotící komisi často dva odborníci – jeden specialista, v tomto případě tedy na rovné příležitosti, a někdo z resortního ministerstva, do jehož gesce projekt spadá.“ Hodnotitelé/ky však tematice rovných příležitostí evidentně nerozumí o moc více než překladatelské organizace.

Možná i z tohoto důvodu ministerstvo podpořilo realizaci projektu v Angole, který se věnoval vzdělávání v zemědělství. Realizátoři si však neuvědomovali, že většinu zúčastněných ve vzdělávacích kurzech tvoří muži, kteří mají v Angole mnohem větší přístup ke zdrojům a navíc jsou v naprosté většině majiteli zemědělských farem, takže veškeré příjmy putují do jejich kapes. „A to v projektové analýze situace v Angole chybělo,“ kritizuje předkladatele projektu Horký. Žen účastnících se projektu bylo výrazně méně, některé z nich dokonce otěhotněly, jenže v projektu neexistovala možnost studium přerušit. Jedna žena se proto už po třech dnech po porodu vrátila do kurzu.

„Takže projekt, který je na první pohled pozitivní, ve skutečnosti dále posiluje nespravedlnost, protože vzdělává zejména muže, kteří pak budou mít větší přístup k technologiím a dominanci v zemědělském sektoru,“ shrnuje Horký (ne)zkušenost českých organizací s rovnými příležitostmi žen a mužů. Výjimkou jsou podle něj právě velké organizace jako právě Člověk v tísni nebo ADRA, jež mají zkušenosti se zahraničními (evropskými) grantovými výzvami, které na rovné příležitosti dávají mnohem větší důraz.

Genderová slepota mnoha rozvojových projektů však samozřejmě není pouze chybou předkladatelů-realizátorů. Především samo ministerstvo zahraničních věcí jakožto instituce, která vytváří koncepci české rozvojové spolupráce a finančně podporuje projekty, by mělo školit překladatelské organizace (minimálně mít na tom zájem) a důsledně vyžadovat analýzy dopadů jednotlivých projektů z hlediska rovných příležitostí žen a mužů. „Rozvojová spolupráce i gender vůbec jsou v české společnosti okrajovými tématy a pokud to dáme dohromady, podívat se genderovou optikou na rozvoj je ještě marginálnější,“ poukazuje na možný důvod Horký. V programových dokumentech vlády se vytváření genderových statistik a genderových analýz objevuje jako jeden z důležitých úkolů, podle Horkého však rovné příležitosti skutečně zůstávají pouze na úrovni programových dokumentů.

Dle údajů v Souhrnné zprávě o Plnění priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti žen a mužů se ministerstvo zahraničních věcí v oblasti rovných příležitostí zaměřuje hlavně na personální politiku při obsazování míst v zahraničních institucích a organizacích. Pokud vůbec ministerstvo nějaké genderové analýzy dělá, tak je při vytváření koncepčních materiálů nevyužívá a rozhodně je nezveřejňuje. Zpráva pak pouze vágně konstatuje, že „podpora rovných příležitostí je chápána jako přirozená součást realizovaných projektů“. Angolský projekt však poukazuje na pravý opak. Ministerstvo tak ani vlastní programové priority není ochotno či schopno důsledně naplňovat.

Na druhou stranu je však třeba uvést, že ministerstvo podporuje projekty, ač jich je velmi poskrovnu, jejichž cílovou skupinou jsou pouze ženy. Většinou se týkají vzdělávání a rozvoje malého podnikání, což mimochodem přímo navazuje na rozvojové cíle tisíciletí. Jedná se například o projekt čečenského ženského centra IMAN, jež realizuje Berkat ve spolupráci s Člověkem v tísni.

Od ledna 2008 dochází k reorganizaci české rozvojové spolupráce. Doposud jednotlivé resorty realizovaly vlastní rozvojové projekty, postupně by však do roku 2011 mělo dojít k centralizaci rozvojové spolupráce pod „střechu“ rozvojové agentury. Ta bude spolu s dalšími hráči rozvojové spolupráce vytvářet její koncepci, kromě jiného by se měl snížit počet zemí i sektorů spolupráce, agentura by však také měla konkrétněji specifikovat zaměření projektů. Centralizace tedy přinese větší specializaci rozvojové spolupráce, a tudíž mnohem vyšší nároky na odborné kompetence zaměstnanců/kyň agentury. Počet pracovníků/ic a jejich odbornost se sice teprve diskutuje, je tedy možné a vlastně i potřebné, aby vznikl prostor pro specialist(k)u na rovné příležitosti žen a mužů.

Vyjednání tohoto prostoru by mohlo být příležitostí pro Českou ženskou lobby, síť 21 ženských či genderových neziskových organizací. Kromě účasti obecně prospěšné společnosti Gender Studies na kampani Česko proti chudobě, která vznikla jako obdoba kampaní organizovaných občanským sektorem ve Velké Británi a v dalších evropských a především neevropských zemích v rámci Globální výzvy k akcím proti chudobě (GCAP), se však ani jedna z členských organizací, a vlastně žádná česká ženská nezisková organizace, rozvojové spolupráci nevěnovala a nevěnuje. Koneckonců, ani Gender Studies v rámci kampaně nevyvíjí žádné aktivity.

Jedním z důvodů neúčasti ženských neziskových organizací na rozvojové spolupráci je jistě kapacita. Organizace těžko pokrývají vlastní aktivity v rámci České republiky, natož aby se ucházely o grantové projekty na programy v zahraničí. Pravdou ale je, že i v rámci České republiky se málokterá ženská organizace věnuje ženám či mužům jiných etnických a náboženských skupin – například spolupráci s českou muslimskou či židovskou komunitou, žadatelům a žadatelkám o azyl, imigrantům a imigrantkám. „České genderové organizace pracují s konceptem rovných příležitostí žen a mužů, který se zaměřuje ve velké míře na Evropany a Evropanky s určitým vzděláním a sociálním zázemím,“ vysvětluje Linda Sokačová, ředitelka pro rozvoj a strategické plánování Gender Studies, o.p.s., proč se ženské organizace nevěnují rozvojové spolupráci.

A poukazuje tak vlastně na nutnost jakési revize a neustálé reflexe tohoto konceptu a celospolečenské diskuse o postavení žen a mužů. „Reflexe genderu v rozvojové spolupráci by mohla obohatit i české ženské neziskovky o jiný pohled na vlastní práci v České republice,“ zakončuje naši diskusi s jakousi nadějí a očekáváním v hlase Ondřej Horký.

Autorka je externí redaktorkou gitY.

Více o genderu v zahraniční rozvojové spolupráci viz článek Ondřeje Horkého Ženy, muži a rozvoj.