Lidé v obcích musí být aktivní a musí vědět, na co peníze potřebují

S vedoucí Spolkového domu ve Vlašimi Alenou Sanders jsme se zamyslely nad tím, jak funguje v praxi Program obnovy venkova v mikroregionu Podblanicko.
Již samotný Spolkový dům, který paní Sanders vede, vznikl ve své nové podobě v rámci projektu "Rekonstrukce domu sourozenců Roškotových - Spolkový dům" a byl spolufinancován Evropskou unií a Ministerstvem pro místní rozvoj v rámci Společného regionálního operačního programu.

Jakou roli dnes hraje Spolkový dům  při obnově venkova?
Spolkový dům ve Vlašimi poskytuje zázemí celkem pěti vlašimským spolkům, které zde mají své stále klubovny, zároveň jsou zde prostory pro přednáškovou a školicí činnost a také ubytovací kapacita pro celkem 15 osob. Velkou roli ale sehrál Spolkový dům ještě před tím, než byl zrekonstruovaný.A to právě způsobem, jakým byla jeho finální podoba a využití naplánována. Od samého začátku se na plánování podíleli ti, kterým bude určen, tj. místní spolky. S architekty vymýšleli, jak by měly vypadat klubovny, jaké vybavení by v domě nemělo chybět. Samozřejmostí byla bezbariérová úprava přízemí. Dnes je Spolkový dům místem, kde se pořádají kurzy lidové tvořivosti, školení k novým vyhláškám a zákonům, vzdělávací programy pro podnikatele, ale také například kurzy vegetariánského vaření. Prostě akce, které cílové skupiny obyvatel oslovují. Mimo akce, které zajišťuje Spolkový dům, využívají prostory domu neziskové organizace, ale i komerční subjekty pro vlastní školení a programy.

Jaké je spektrum spolků? Jsou nějaké specielně pro ženy, pro handicapované spoluobčany/ky?
Žádný ze spolků se nevymezuje pouze pro ženy/muže. Dokonce maminky, které zakládaly rodinné centrum – spolek, který ve Spolkovém domě sídlí od května 2006 – od začátku věděly, že nechtějí volit název mateřské, ale rodinné centrum. Protože je prostě pro všechny, nejen pro maminky, ale taky pro tatínky, babičky, dědy. Prostě pro ty, kdo s dítětem přijdou. Nebo další ze spolků, Podblanické Poplety, je určen prostě pro každého, koho baví rukodělné práce a kdo chce vždy jednu sobotu v měsíci trávit společně, při pletení košíků, tkaní, předení nebo třeba tvorbě mozaiky. Přestože jsou ve spolku převážně ženy, sem tam přijde i nějaký muž. Spolky mají většinou kolem 10ti až 40ti členů/ek – to je opravdu různé.

Jak se mění v souvislosti s obnovou našeho venkova životní podmínky a postavení žen a možnosti jejich pracovního uplatnění, jsou-li matkami?
Rozhodně nemám obavu, že se na venkově budu kdy nudit. Na tom „mém“ venkově, to jest ve Vlašimi a okolí je bezpočet velmi aktivních maminek, které prostě nečekají na to, až se o ně někdo postará, ale samy aktivně zakládají rodinná centra, hledají možnosti uplatnění a pokud si usmyslí, že by chtěly pro svoje děti třeba alternativní školu, tak je až s podivem, s jakou vervou za svým cílem jdou. Jinými slovy – maminky na mateřské jsou dnes velmi aktivní. A myslím, že na venkově, kde třeba není taková nabídka služeb a zařízení pro péči o předškolní děti, dovedou být ještě mnohem aktivnější, protože pokud si nepůjdou za tím,co chtějí, tak to za ně nikdo neudělá. Extrémem aktivní maminky v mém okruhu známých je maminka na mateřské, která současně připravuje projekty pro nespočet dotací a ještě zvládá být starostku malé obce.
Jinými slovy, život mimo velkoměsto je prostě v tolika ohledech jiný. Já mohu těžko říct, jaké je pracovní uplatnění pro ženy na mateřské. Pokud jde o ženy, které před mateřskou pracovaly na pokladně v supermarketu, tak opravdu netuším. Pokud jde o ženy, které jsou zvyklé pracovat na rozvoji venkova v pozici vedoucích projektů, mají vzdělání a zkušenosti, tak mohou ve své práci s přehledem pokračovat i při miminku.

Jak byste hodnotila dosavadní průběh spolupráce s EU v rámci programu obnovy venkova?
O Programu obnovy venkova mohu mluvit pouze v souvislosti s osobními zkušenostmi při psaní žádostí a jejich následnou realizací. V první řadě je třeba rozlišovat, v jaké výzvě a také k jaké instituci žádáte o dotaci. Je nutné rozlišovat, zda se jedná o Program obnovy venkova vypsaný Ministerstvem pro místní rozvoj nebo o Program obnovy venkova vypsaný v případě Vlašimi Středočeským krajem a v neposlední řadě se s pojmem Program rozvoje venkova setkáme také na Ministerstvu zemědělství. Vrátím-li se k osobní zkušenosti, pak Mikroregion Podblanicko v posledních dvou letech získal dotaci např. na organizaci dvou konferencí nesoucích název Studenti pro venkov. Jednalo se o setkání více než stovky mladých lidí v letech 2005 a 2006 se zájmem o rozvoj venkova. Cílem akce s mezinárodní účastí bylo vytvořit prostor pro sdílení zkušeností s životem mimo velká města v zemích jako je ČR, SR, Holandsko, Finsko, Polsko, Rakousko. Program obnovy venkova MMR umožňuje financovat právě pořádání takovýchto akcí. Na podzim 2007 pak Vlašim opět díky dotaci na organizační zajištění uvítala přes 50 účastníků akce Setkání škol obnovy venkova. Téma setkání bylo Zkušenosti s projekty financovanými z dotací EU a dalších zdrojů. Cílem a smyslem těchto akcí je vždy sdílení zkušeností mezi lidmi, kteří se aktivně podílejí na rozvoji venkova – jako jsou starostové, zastupitelé, pracovníci neziskových organizací, ale i úředníci. Tolik k tzv. měkkým projektům, tj. neinvestičním dotacím, které jsou z POV podporovány. Vedle akcí typu konference a setkání jsou z POV podporovány také investice. Tady je vždy na každé obci, tj. žadateli o dotaci, aby byla schopna definovat v rámci plánu rozvoje, jaké jsou jejich potřeby. A to může být od opravy kapličky (jako to udělali v nedaleké obci Slověnice), přes hřiště pro děti, až po naučnou stezku. Na začátku by vždy měl být plán rozvoje obce, diskuse s občany, co chtějí, společné plánování rozvoje. Pak má smysl monitorovat, kde by se na daný záměr daly získat finance. Rozvoj obce by rozhodně neměl být nastaven opačně, tj. ministerstvo vypsalo dotaci, tak pojďme rychle vymyslet, co by se z ní dalo u nás opravit.


Autorka je externí redaktorkou gitY.