Na omluvu není nikdy pozdě

28.03.2008 12:30 | Tereza Hendlová

13. února se stalo něco, na co mnoho lidí čekalo celá desetiletí: australský premiér Kevin Rudd pronesl omluvnou řeč pro všechny ženy a muže aboriginského původu, kterým bylo ukradeno dětství.

Odhaduje se, že až 50 000 dětí, většinou míšenců/kyň aboriginské populace a přistěhovalců/kyň, bylo v letech 1910-70 odebráno z jejich původních rodin s cílem nucené asimilace. Pro mnoho z nich měl tento násilný čin fatální důsledky: byly poslány do dětských domovů nebo umístěny do náhradních bílých rodin a byly tak vytrženy ze svých ústních rodinných kořenů, kultury i tradiční vazby na půdu. Celkově byly generace dětí okradeny o podstatnou část identity, kterou mnohé z nich hledaly celý život a mnohé ji nikdy nenašly.

Australská síť Link Up, která se stará o propojení Aboriginců/ek se svými příbuznými, stále registruje osoby hledající svůj původ. Tato organizace pomáhá svým klientům/kám rekonstruovat rodokmen a spolupracuje s archivy disponujícími potřebnou dokumentaci a matriční záznamy. Jeden z koordinátorů, Frank Parkes, říká, že někteří z jeho klientely neznají ani datum svého narození. Dodává, že ne všechny případy opětného sjednocení rodin končí šťastně - často prostě uběhlo příliš mnoho času.

Příliš času také uběhlo, než vládní reprezentace, která kdysi nucenou asimilaci schvalovala, sebrala odvahu přijmout zodpovědnost. Jak už to chodí, mnozí politici jednoduše prohlásili tyto činy za minulost, jíž se netřeba dále zabývat. Trauma, které však dodnes přežívá v australské, zejména aboriginské populaci, je usvědčuje ze lži. Samotná aboriginská sdružení žádající satisfakci opakovaně zdůraznila, že omluva neznamená vyslovení vlastního podílu na uplynulém bezpráví, ale deklaraci, že k jeho páchání nikdy nemělo dojít, ani se již nikdy nesmí opakovat.  

Politici, kteří i nadále odmítali vládní omluvu, se při svých veřejných vystoupeních dočkali publika, které se k nim otáčelo zády a razantně vyjadřovalo nesouhlas s jejich arogancí. Negativní postoj přispěl k politickému pádu minulého premiéra a nově úřadující Kevin Rubb přistoupil k veřejné omluvě vlády aboriginskému obyvatelstvu, což byl vůbec první parlamentní čin, ke kterému přistoupil ve své nové funkci. A dostalo se mu maximální publicity. Přímý televizní přenos sledovaly tisíce lidí na veřejných prostranstvích, ve školách bylo pro tento účel zastaveno vyučování a lidé cestovali ze všech koutů země, aby mohli stanout před Parlamentem v dlouho očekávaném zlomovému okamžiku. Někteří z nich byli osobně přijati premiérem Kevinem Ruddem a jeho manželkou Therese Rein . „Odteď už zase mohu klidně spát“ citoval týdeník Time sedmdesátiletého člena této delegace, který poprvé v životě překonal svou nenávist k létání, aby mohl osobně vyslechnout premiérovu omluvnou řeč.

Příklad Austrálie tak ukazuje, že se země se svou traumatickou minulostí může snažit vyrovnat se ctí, i když ani v nejmenším nejde příkladem v rychlosti vyslovené omluvy. Příliš mnoho vykořeněných dětí zestárlo a zemřelo, aniž se dožily sebemenší satisfakce. Nutno také zdůraznit, že se příslušníci/ice aboriginské populace dosud nedočkali adekvátního odškodnění za trauma způsobené vládní politikou a celkově je tato skupina obyvatel nadále vystavena diskriminaci ve většinové australské společnosti. I proto je naprosto zásadní, že byla veřejně vyslovena omluva za násilnou asimilaci na odpovídající nejvyšší politické úrovni. Vláda tak udělala první krok, aby dostála své zodpovědnosti vůči původnímu obyvatelstvu a lidským právům obecně.

Mnoho euroamerických zemí, včetně České republiky, by si tak mohlo vzít z Austrálie příklad a sáhnout si na vlastní svědomí, co se týče odebírání dětí, případně sterilizace příslušnic/ků menšin a jejich přetrvávající diskriminace. Není tolik podstatné, pod jakým režimem se tyto činy odehrály, podstatné je, co způsobily a způsobují dodnes. Dokud se země nevyrovnají s vlastní minulostí – která koneckonců mnohdy není až tak dávná, jak ukazují případy sterilizace romských žen v 21. století v České republice (nejnovější případ je znám z roku 2001) – nemohou deklarovat plný respekt k lidským právům ani vlastních obyvatel/ek, natož pak v mezinárodním měřítku.

Autorka je externí redaktorka gitY.