Rovnice o jedné neznámé

L. G., 33 let, výtvarnice, ilustrátorka, UMPRUM nedokončila, 2 děti (8 a 6 let).

Zkus několika slovy popsat, čím se v současnosti zabýváš.
Já mám těch věcí hodně a nevím přesně, čím se vlastně zabývám. Nejvíc zábavné jsou asi komiksy a zpívání (Rabování v Rubínu – pozn. red.), pak ilustrování, obaly na CD a plakáty. Na živobytí si vydělávám už nějakou dobu jako asistentka architekta u filmu, ale hrozně nahodile.

Jsi spokojená – i co se týká uspokojení tvých materiálních potřeb?
Je to takové nepřehledné, tím, že to je nárazové, ale vlastně ještě nejsem úplně v situaci, abych se pokoušela živit pravidelně. Zatím to funguje tak, že ty věci přicházejí, sice se toho třeba nakupí hodně v jednom týdnu, ale přijde mi to zajímavé a zatím se nebojím tolik budoucnosti, možná díky mé nezodpovědnosti. Ale zatím mi to takhle vyhovuje.  Teď jsem třeba spolupracovala na tvorbě webových stránek pro děti. Takže na skromné uživení to je.

Jaké jsou tvé plány do nejbližší budoucnosti? Máš pocit, že se tvůj život ubírá směrem, kterým si přeješ?
Já vlastně nemám žádné plány do nejbližší budoucnosti, ani směr. Plány mám tak na měsíc dopředu. Teď je to takové zlomové, teď se rozkoukávám, co bych si tak mohla přát. Ale necítím to jako nějaký sešup, spíš vystřízlivění. Ale docela mi vychází to, že když myslím na něco, co bych chtěla dělat, tak se mi to staví do cesty samo.

Jaká tři přání by sis přála?
Aby děti byly spokojené, ať se děje, co se děje. A aby došlo k nějakému vykrystalizování toho, co chci. To, co se mi děje, je takové nahodilé, nevidím žádnou posloupnost – chtěla bych si ujasnit, co bych vlastně chtěla.
A aby platili víc za práci, kterou dělám.

Jak vnímáš svůj věk, bývá považován za přelomový?
Já ho také vnímám přelomově. Souvisí to s tím, jak se rodina, vztah rozpadl. Mám pocit, že normálně se to ženám stává později, takže mám několik let k dobru na tu krystalizaci. Vnímám to, jak jsem za poslední tři roky zestárla. Jinak jako pozitivní vnímám to, že nepotřebuji ke štěstí někoho druhého. A ve spoustě věcech myslím, že mám větší nadhled.

Když si vzpomeneš, co jsi dělala a jak jsi se cítila před pěti, deseti lety. Nastal nějaký posun?
To určitě. Před pěti lety jsem byla s dětmi - dlouhé období, kdy jsem se soustředila na rodinu, na děti, a jak pomalu rostly, bylo těžké vrátit se ke svým věcem. Měla jsem pocit, že to tak bude navždycky, ta velká izolace - a cítila jsem se já osobně hůř, než teď. Ale možná je to mým přístupem k věci, že jsem tomu tak propadla, že jsem se odřízla od všeho, co jsem dělala předtím.

Jestli to taky není tím, že jsi na to byla sama, že tě v tom ten partner nechal?
No, on úplně na začátku také dělal práci, co ho nebavila, ale v tom momentě jak děti odrůstaly a já se chtěla vracet ke svým věcem, tak v tom případě on zklamal, protože si zvykl na to, jak to je a myslel si, že je správné, aby to tak bylo dál. Neměla jsem podporu, dělala jsem v noci, a on mi říkal, že to je zbytečné, když on nás uživí.
A před deseti lety, jsem ukončila práci na Nově, už mě to v práci nebavilo a neměla jsem žádný plán – a pak jsem otěhotněla.

Takže děti nebyly plánované?
Já jsem nezažila to, jak někdo hrozně touží po dětech, ale v momentě, kdy jsem otěhotněla se synem, tak byl okamžitě přijat, hned jsem ho chtěla. A pak jsem nechtěla, aby byl jedináček.

Změnil se tvůj pohled na sebe jako ženu?
Já na to občas zapomínám, že jsem žena, třeba mě překvapí v šatně na plovárně všechny ty nahaté holky. Já jsem s tím spokojená, ale připadám si spíš neutrálně. Změnilo se to v tom, že když jsem byla mladá, tak jsem potřebovala mít vztahy a muže, abych si připomínala, že jsem žena. Teď už o tom vím, mám děti a mám to potvrzené.

Kým a čím by pro tebe měl být partner?
To, co bych chtěla od partnera, je veskrze nepraktické. Nechci teď s nikým žít. Nechci partnera, aby mě zajišťoval a podpíral, chtěla bych, aby mě ten člověk jenom bavil. Mě by stačil někdo, kdo je vtipný, občas se se mnou vyspí a naprosto mě bude podporovat v čemkoli. Někdo, kdo by mě inspiroval. Ale o nikom takovém nevím. Možná je to tím, jak můj předchozí vztah rozpadl, tak mě děsí představa, že bych se měla zas někomu přizpůsobovat. Ale je to také tím, že já jsem se přizpůsobovala sama od sebe příliš, vždycky jsem se do vztahu a do toho člověka ponořila a co jsem chtěla já bylo v tu chvíli nepodstatné.

A před těmi deseti lety to bylo jak?
Já jsem měla od čtrnácti dlouhodobé vztahy a než jsem potkala otce svých dětí, tak jsem byla poprvé asi půl roku sama, což jsem prožívala hrozně. Nepřipada jsem si celistvá, když jsem neměla partnera.
Ty vztahy předtím byly s dost komplikovanými osobnostmi, takže pak přišel někdo jednoduchý, srozumitelný, statečný, dával mi zcela jasně najevo, že pro něj jsem žena, nebral mě jako vílu nebo nějakou nadpozemskou bytost a mně to v té době hrozně vyhovovalo. Začal dělat všechny věci se mnou, hudbu, graffity - neměla jsem u něj akorát podporu studovat, protože to mu připadalo zbytečné, což pro mne bylo taky svým způsobem osvobozující.

Proč ale došlo s tímhle člověkem k odcizení?
To se stalo až po dětech. První zklamání pro mě bylo, že chtěl zase začít dělat hudbu a já jsem řekla, že to je super, že už se mi po tom stýskalo a on řekl, že se mnou už nepočítá. Já měla doma dělat to zázemí. A věci, které dělám, pro něj byly jenom zdržování a okrádání rodiny. On měl jasnou představu toho, jak má vypadat role matky a ženy v domácnosti. Otec má být podle něj přísný a zabezpečit rodinu. Takže jsem ty svoje obrázky dělala po nocích. A všechny opravy a budování v domácnosti jsem taky dělala já. Takže se to tak nějak vyčerpalo.

Jak by jsi se popsala? Jak se vidíš?
Jsou pro mě vzrušující jakékoliv výzvy, hrozně ožívám, když pracuju, nabíjí mě to, jsem z toho úplně rozjívená, když dělám s lidmi - je to pro mne čirá radost. A mám asi dobré psychické regenerační schopnosti protože mě všechno baví, baví mě život. I to, co je těžké, je vlastně zábavné. To trápení i ta radost jsou důkazy, že žiješ.

Přečtětě si i předchozí rozhovory:
Rozhovory o tom, zda lze nalézt jistotu ve změně - zde
Po sedimentaci příjde rozpuk  - zde
Jsem ráda, že jsem starší - zde
Samostatnost přináši sebevědomí - zde
Učím se pouštět i odpouštět - zde

Autorka je výtvarnice a externí redaktorka gitY.