Učím se pouštět i odpouštět

K.P., 33 let, výtvarnice a scénografka, 2 děti ( 9 a 7 let), vzdělání DAMU.

Zkus několika slovy popsat, čím se zabýváš a co momentálně děláš.
Zabývám se propojením výchovy dětí a prací v divadle. Bydlíme v domku za Prahou, děti tam chodí do školy. Pracovat odjíždím do Jižních Čech, občas cestuji s divadlem po okolních zemích. Teď si v domečku buduji nový životní prostor, pokojíček a pracovnu. Maluji po zdech, stěhuji nábytek, smývám staré vrstvy prachu.

Jsi s prací spokojena – i co se týká uspokojení tvých materiálních potřeb?
Jsem spokojená, práce mě plně uspokojuje a naplňuje. Jsem ráda, že ji můžu dělat. Je to pro mě moc zajímavé. Ano, někdy to není jednoduché, jsem často mimo domov, ale děti jsou tolerantní. Živím se tím, co mě baví už pět let, nemusím dělat kompromisy. Jsme zvyklí žít skromně.  

Jaké jsou tvoje plány do nejbližší budoucnosti? Máš pocit, že tvůj život se ubírá směrem, kterým si přeješ?
Mám pocit, že ano, jsem šťastná, do budoucnosti se moc nekoukám. Žiju organicky, z toho, co potkávám. Život je dobrodružství, nevíš, co je za rohem, nevidíš tam, jsi zvědavá a zároveň máš trošku strach. To neznámo, nejistota a překvapení mě vzrušují. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že se prostě vdám, budu mít děti, muže, práci, cestu nalajnovanou  bílou jasnou čarou – začátek, pak rovně po hlavní, rychle projet a konec. Jsem ráda, že to není tak jednoduché. Mám raději užší, kostrbatější, boční cesty, křižovatky, rozcestí a volnost. S příchodem dětí jakoby se život zahustil, dokončila jsem školu, prožila dva rozchody a začala intenzivně pracovat. Otevírají se další a další dveře, jednak jakoby ven – směrem k budoucnosti, zároveň však dovnitř – do sebe sama.

Kdyby sis mohla vymyslet tři přání, která by se ti splnila, co by to bylo?
Přeju si pokračovat a dál rozvíjet to, co žiju teď. Budovat šťastnou, spokojenou rodinu a zázemí pro ni, dělat dál to, co mě baví, mít více času a klidu. Umět dávat víc lásky.

Jak vnímáš svůj věk?
Mám pocit, že po třicítce se začínají objevovat první známky stárnutí, vrásky a tak. Někdy mám pocit, že nemám tolik  energie, jako ve dvaceti,  organismus se rychleji vyčerpává. Vždycky jsem žila v extrémech – buďto jsem nedělala nic nebo naopak tak intenzivně, až na hranu. Jsem schopna se naprosto vyřídit a vyčerpat,  pak  potřebuju regeneraci a jít dál.
Zároveň s věkem je zajímavé to, co zjišťuješ o sobě. A že ty události v životě nejsou tak náhodné, jak mi připadalo dřív, v těch „nácti“, ale že vše do sebe nějakým způsobem zapadá, některé situace se opakují, navazují na sebe, tvoří příběh. Snad to celé vede ke kultivaci sebe sama a tím i celého okolí. Někdy si říkám: „Sakra, proč ten život vlastně žiju? Abych uklízela, vařila, prala, mazala si pusu krémem? Čím jsem starší, tím jsem trpělivější -doufám. Smysl je vlastně ve všem, co děláš, záleží na tom, jak to děláš.
Například, když rozbiješ okno, záleží na tom,  jestli střepy vyhodíš do popelnice nebo z nich raději vytvoříš novou věc - stínidlo na světlo, mozaiku… Čím jsem starší, tím se cítím lépe. Nechtěla bych se vracet. Jako žena si připadám krásnější teď, více než ve dvaceti, s jizvami, vráskami, s pamětí v těle i duši. Prostě jsem bohatší.

Vzpomeň si, co jsi dělala před pěti a před deseti lety. Jaký nastal posun?
Před deseti lety jsem studovala na DAMU, starala jsem se jen o sebe a měla jsem spoustu volného času, který jsem, jak mi teď připadá, nedovedla pořádně zužitkovat. Žádné závazky…
Před pěti lety jsem ukončila školu a byla jsem na mateřské, dětem byly čtyři a dva roky. Pak jsem začala s prací v divadle, kterou od té doby dělám, do které jsem se zamilovala a která dala mému životu úplně nový směr.
Myslím, že od té doby, co mám děti, žiju mnohem intenzivněji, snažím se čas lépe využít, až to jde někdy do těch extrémů, že málokdy úplně vypínám.
Teď zjišťuji, že je to potřeba, klidně dva dny proležet a číst si. A pečovat o sebe – zajít si na masáž, ke kosmetičce.
Myslím, že jsem poznala víc sebe samu, jak v tom dobrém, tak v špatném. Pozitivní je, že si ty špatné věci uvědomuji a víc se přijímám taková, jaká jsem a snažím se mít se ráda.

Změnil se nějak tvůj pohled na sebe jako ženu?
Ano. Jsem ženou a matkou, jsem schopna postarat se o druhé, o sebe,  jsem sebevědomější, samostatnější, otevřenější, zodpovědnější a odvážnější. Život si vychutnávám.

Kým a čím by pro tebe měl být partner?
Měl by to být starší muž, takový otcovský typ, ochránce, měl by umět čekat, naslouchat, být empatický. Zároveň by se měl o sebe umět postarat, uvařit si, uklidit, zaplatit složenky, být soběstačný. Měl by mít podobné zájmy jako já a měl by být vysoký, silný, krásný, vtipný, sebevědomý, tajemný, s jiskrou v oku,  prostě dokonalý – a takového neznám. Prožívám teď období štěstí  sama, bez partnera.

Měla jsi před deseti lety stejné nároky?
Já jsem o tom tehdy takhle nepřemýšlela. Žili jsme s přítelem, pak tátou mých dětí  dvanáct let, s tím, že jsme se seznámili, když jsem byla hodně mladá a znala jsem jenom jeho a nedovedla jsem si představit, že někdy budu bez něj, s někým jiným nebo sama. Brala jsem to jako že jsme spolu navěky. Neviděla jsem jinou možnost. Bylo to krásné období i když zároveň velmi idealistické.

A čím on tě tenkrát zaujal?
Na první pohled charismatická, silná osobnost a tvůrčí člověk.

Zkus popsat sebe samu, jak se vidíš.
Myslím, že jsem bytost, která touží po lásce a vztahu a zároveň se toho bojí, protože mám zkušenost, že když to zažívám, tak se do toho naprosto propadám a ztrácím sebe sama. Dřív jsem vždycky uvažovala za oba.
Teď jsem egoistická v tom, že vnímám svět hodně přes sebe, skrze svoje pocity, jako by všechno, co se děje, mělo průsečík ve mně a z toho bodu já ty věci vidím. Podvědomě uvažuji: „Proč to a to je pro mě dobré nebo není dobré, co mi to dá nebo vezme?“ Snad dospívám k zdravému egoismu, učím se neulpívat na lidech a věcech, učím se věci i lidi pouštět i odpouštět. Svět se nezboří a já zůstanu celá.


Přečtětě si i předchozí rozhovory:
Rozhovory o tom, zda lze nalézt jistotu ve změně - zde
Po sedimentaci příjde rozpuk  - zde
Jsem ráda, že jsem starší - zde
Samostatnost přináši sebevědomí - zde

Autorka je výtvarnice a externí redaktorka gitY.