"Feminismus bez přívlastků je málo"

V čem vidíte hlavní rezervy alter-globalizačního hnutí, z hlediska feministické kritiky?

Alter-globalizační hnutí, ačkoli reflektuje různé nerovnosti, tak k genderovým často mlčí. A to i přesto, že globalizace a globální nerovnosti jí zvýrazněné, mají silný genderový rozměr, to znamená, že například globální hráči jako jsou nadnárodní korporace, mezinárodní organizace a nejmocnější státy fungují podle maskulinní logiky a často v jejich čele najdeme především muže.

Na druhé straně, i když bych se chtěla vyhnout dichotomickému pohledu na muže-vítěze a ženy-oběti globalizace, tak je nutné poznamenat, že v důsledku globalizačních procesů dochází k větší flexibilizaci práce, která je spojena s feminizací produkce.

To znamená, že výroba se přesunuje z původních průmyslových oblastí globálního Severu na globální Jih, kde je možno vyrábět velmi levně, a často za předpokladu, že monotónní práci za pár šupů mohou dělat právě ženy, protože nejsou hlavní živitelky rodin. Tak to je jen v kostce, feministická kritika globalizace má další rozměry, ale já jsem se snažila ukázat, že alter-globalizační hnutí ve většině případů tenhle pohled nevyužívá.

V čem vidíte hlavni rezervy feministického hnutí, z perspektivy kritiky globálního kapitalismu?

Tak feministické hnutí je velmi různorodé, musely bychom specifikovat který proud a v jaké zemi, ale tak obecně by se asi dalo říct, že v hlavním proudu, to znamená v liberálním feminismu, chybí nebo je nedostatečně artikulována kritika globálního kapitalismu.

Tak je to pochopitelné, liberální feministky se vždy chtěly začlenit do stávajících společenských institucí, jen je kritizovaly, že jsou mužské, ale nezpochybňovaly jejich podstatu. Často jsou i podporované formou projektů od různých vládních organizací nebo i mezinárodních institucí, pohybují se v tomto prostředí, lobují u nich apodobně.

Nesporně ale existují i kritičtější formy feminismu, v posledních dekádách je to třeba tak zvaný černý feminismus, nebo i multikulturní feminismus, které napadají podstatu tohoto systému jako nejen genderově, ale i rasově nespravedlivou.

Pro mě jsou velkou inspirací feministické skupiny organizované zdola, které se zas až tolik feminismem jako pojmem neohánějí, ale vyjadřují svůj odpor vůči negativním dopadům globalizace pomocí nahlížení na svůj útlak jako kombinace znevýhodnění genderových, etnických a socioekonomických.

V knize analyzujete české alter-globalizační hnuti, jak je na tom z feministického hlediska?

Ne tak špatně. Narozdíl od zahraničního alter-globalizačního hnutí, které bývá často kritizováno za absenci žen a feministického proudu, já tvrdím, že u nás v alter-globalizační fázi (zhruba 1998-2002) ženské a feministické hlasy úplně nechyběly.

Vyšla tu například kniha Globalizovaná žena nebo byla uspořádána Ženská street party, nebo se tu konala konference Život není na prodej při příležitosti summitu MMF a Světové banky a Prahu navštívila i jedna z velkých osobností alter-globalizačního hnutí Vandana Shiva, která se zabývá genderovými aspekty globalizace.

To byly jistě důležité momenty, problém je ten, že za alter-globalizační hnutí jako takové lze v Česku považovat hlavně radikální levici, která odmítá spolupracovat s neziskovými organizacemi, ať už ženskými nebo ekologickými, protože je považuje za zaprodané systému.

Radikální proudy jako anarchisté a trockisté zase tolik gender a feminismus ve vztahu ke globalizaci netematizovaly. Neříkám, že feminismus je jim vzdálený, to by byla chyba to takto vnímat, ale v alter-globalizační fázi se feministická témata s globalizačními velmi často míjela. Dnes už se tím nikdo nezabývá, jsou jiná témata. Ty ideologické rámce se posunuly. To nelze říct, že je na škodu, je to prostě takový vývoj.

Jak si vysvětlujete, ze kritici globalizace vůbec mohou byt nekritičtí k patriarchátu?

To je obtížná otázka. Tak jednak kritici jsou často muži, možná genderový rozměr nevidí, nebo jim nepřijde důležitý. Určitě platí, že co si ženy, feministky neudělají samy, to nemají, a takových skupin je v porovnání třeba s odboráři nebo environmentalisty v alter-globalizačním hnutí pomálu, a je obtížné tyto hlasy prosadit.

Kritika globalizace také zaznívá hodně ze zemí, které si v 70. letech (jako v západní Evropě a USA), nebo později (ale před alter-globalizační fází jako v Latinské Americe), prošly vlnou nejprve zdola organizovaného feministického hnutí, které se ale dále etablovalo. Pro mnohé alter-globalizační aktivisty jsou feministky už začleněné v systému, proti kterému oni brojí, kooptované.

Jinak i v jiných sociálních hnutích bylo v minulosti a zůstává typické, že když se organizuje za velká témata jako je národní sebeurčení, proti válce a podobně, tak ženské otázky jdou stranou. Odkládají se jako nedůležité “až po revoluci”.

Myslíte si, že v Čechách v současné době existuje feministické hnutí? Co lze za něj považovat?

Tak to je taky těžká otázka. Asi je nejdřív nutné definovat, co to vlastně hnutí je. Pokud si někdo pod tím představí organizovanou skupinu s velkou členskou základnou, která chodí protestovat do ulic a veřejně se vyjadřuje ke společenským problémům, pak asi o feministickém hnutí v Česku dnes mluvit nelze.

Ovšem samozřejmě tady existuje určitá komunita, lidé, kterým genderové otázky nejsou lhostejné, a nějakým způsobem je tematizují, ať už to jsou třeba vyučující, studující nebo pracující v neziskových organizacích.

Sociální hnutí ale často bývají definována jako neformální aktivita a pro tyto jedince je feminismus často prací, ať jsou zaměstnáni v akademické nebo neziskové sféře. Pro hnutí by tam musela být více dobrovolná činnost, sdružování v neplacených aktivitách. Takže hnutí asi ne, ale pokud pro úspěšné řešení genderových problémů stačí existence komunity, pak asi nelze nic namítat.

Čí zájmy české feministické hnuti ne/reprezentuje?

Reprezentuje zájmy především těch jedinců, kteří se v těchto aktivitách angažují. Jsou to především zájmy žen, i když i muže bychom tu samozřejmě našli, ale jen některých skupin žen – studentek, vědkyň, profesionálek. Ale samozřejmě tu najdeme aktivity na podporu třeba žen migrantek, ale myslím, že obecně zájmy žen etnických menšin (jako třeba Romek) jsou ve feministické komunitě prosazovány málo. Nemluvě o ženách z nižších socioekonomických vrstev.

V rámci kritiky globálního kapitalismu se hodně hovoří o sweatshopech, jaká je situace v Čechách? Kdo v nich pracuje, a jak závažný je to problém?

Ano, globálně se mluví o návratu sweashopu, to znamená práce v neuspokojivých pracovních podmínkách, s přesčasy a nízkými výdělky. Je to problém především v rozvojových zemích, které se snaží přilákat investory a nadnárodní firmy na levnou práci a vědí, že mají neustále příliv nové pracovní síly migrující z ještě chudšího venkova. Sweatshopy ale najdeme i v globálních městech jako je New York a Londýn.

Ani nám se tato forma práce nevyhýbá, médii například proběhla kauza o otrocké práci Severokorejek v několika českých výrobnách. Tento problém se bude samozřejmě týkat zejména migrantů, kteří kvůli potřebě výdělku akceptují i velmi špatné pracovní podmínky, nebo jsou často drženi v pasti splacení dluhů svými klienty a zaměstnavateli.

V době ekonomické krize ale situace přiostřuje i pro české pracující, kteří při současném propouštění jsou nuceni dělat přesčasy, které jim ale firmy nezaplatí. Myslím, že se z toho pomalu stává stále závažnější problém.  

Jak byste definovala perspektivu, z níž se díváte na společnost? Ke kterým proudům feminismu/alter-globalizačního hnutí byste se zařadila?

Tak nikdy jsem neměla problém se nazývat feministkou, jako vůči těm, co si myslí, že feministky jsou zakomplexované ženy bez chlapa. Já tohle ignoruji, spíš to pro mě byla hrdost se k tomu přihlásit. Na druhou stranu je pro mě feminismus bez přívlastků málo. Myslím, že nejde jen o to osvobodit ženy, ale také zbavit útlaku lidi podřízených etnik, lidi chudé, a tak dál.

Takže pokud feminismus nedostane rozměr antirasistický a nebude kritický k dalším nerovnostem, zůstane jen feminismem bílých žen střední třídy, tak je pro mě nedostatečný. Na ose alter-globalismu zas vidím málo genderového rozměru, takže takový nějaký průnik je asi pro mě nejdůležitější.