Feministický výzkum mění (nejen) Evropu

Utrechtská konference byla historicky sedmým ročníkem v řadě evropských konferencí feministického výzkumu, které se konají každé tři roky a hostí nejzajímavější osobnosti - i mimoevropské - současných feministických teorií, výzkumu a filosofie. Účast na této výjimečné akci má nesmírný význam pro všechny, kdo se věnují feministickému výzkumu a vědě, a to zejména pro studující a mladé výzkumnice a výzkumníky, které/ří zde měly/i jedinečnou příležitost vidět, slyšet a dotazovat světově uznávané teoretičky, jakými jsou Rosi Braidotti, Karen Barad, Claire Colebrook, Anne McClintock (přineseme reflexi její přednášky "Paranoidní impérium: hrůzy v pozadí Guantanama a Abu Ghraib" o invazi USA do Afghánistánu a Iráku a technologiích strategického vytváření nepřítele), Sara Ahmed (o jejíž přednášce „Jak zabít blaho: feminismus a historie štěstí“ bude gitA dále psát), nebo Griselda Pollock.

Letos se konference se konala pod názvem Genderované kultury na rozcestí imaginace, vědění a politiky (Gendered Cultures at the Crossroads of Imagination, Knowledge and Politics), a proběhla ve znamení interdisciplinarity. Jednotlivé bloky se zaměřovaly na prolínání různých sociálních fenoménů, jako jsou umění a politika, feminismus v post-sekulární Evropě, politiky reprezentace v médiích a technologiích, kultury vědění v různých vědeckých disciplínách, válečné konflikty a násilí, sexualita na rozmezí soukromé a veřejné sféry života, nebo různé generace feministického hnutí.

Interdisciplinární charakter konference, zaměřený na komplexněnjší analýzu společných fenoménů (které zásadně nikdy neexistují izolovaně samy o sobě, ale ve vztazích a v kontextu), odpovídá rozmanitosti, kterou se vyznačuje feministické hnutí, se všemi jeho proudy a teoriemi.

Rozmanitost byla také prvním a nejsilnějším dojmem z tváří a osobností všech žen a mužů, které/ří se setkávaly/i během utrechtské konference, a to i přes to, že většinou účastnic byly ženy, a ještě povětšinou bílé ženy (v naprosté většině vysokoškolačky, příslušnice střední třídy, a samozřejmě feministky). I v této velmi specifické skupině populace bylo zajímavé si uvědomit, jak moc je vnitřně pestrá, a jak vzdoruje tradičním společenským tlakům na (genderovou) konformitu.

Koncentrovaná zkušenost diverzity myšlení a teoretických perspektiv, spolu se zkušeností rozmanitosti jednotlivých žen a mužů, může být zdrojem inspirace pro ty, které/ří chtějí žít a myslet jinak, a nenechat se svazovat omezujícími společenskými doktrínami o správných ženských a mužských rolích.

Feministické hnutí a výzkum z této myšlenky vzešly a dále ji rozvíjejí. Cesty, jakými to dělají, se dají v mnohém zlepšit a prohloubit. Rosi Braidotti, která slavnostně zahajovala konferenci z titulu interní profesorky na Katedře genderových studií Utrechtské univerzity, poukazovala hlavně na skutečnost, že feministická filosofie a výzkum mnohdy fungují jako dva paralelní světy, které nejsou dostatečně propojené. Její úvodní řeč byla apelem na to, aby se prohloubila jejich komunikace a spolupráce, což lze jistě rozšířit na mnoho dalších odvětví feministického hnutí, které se například často zbytečně štěpí na akademii a aktivismus, jakoby si musely být na hony vzdálené.

Podobné cíle a myšlenky by měly spojovat, nikoli rozdělovat. Za účelem propojování feministek a feministů napříč disciplínami existují a vznikají nové asociace a sítě, zde jsou některé z těch, ke kterým se můžete připojit: ATHENA, ATGENDER, WeAVE.

Jedním z již osvědčených způsobů, jak propojit různé ženy z různých kontextů a disciplín, je umění. Organizační tým konference požádal holandskou rapperku marockého původu, s uměleckým jménem Bad Brya, aby vytvořila píseň o genderových studiích. Rap What's up with Gender prezentovaný v závěru konference sklidil nadšený aplaus a můžete se jím nechat inspirovat  zde.

Webové stránky konference najdete zde.