Je na překážku, když se gender spojuje pouze se ženami...

25.08.2009 22:16 | Mirek Vodrážka

Poslední ze série rozhovorů k tématu krize genderu. Tentokrát vedl Mirek Vodrážka rozhovor s Lindou Sokačovou a Ladou Wichterlovou z Gender Studies, o.p.s.

Mgr. Linda Sokačová a Mgr. Lada Wichterlová

Gender Studies o.p.s.

uskutečněno 24. 1. 2008

První otázka je osobní - kdy a jak jste se s konceptem genderu seznámily?
Lada: Já asi opravdu až v momentě, kdy jsem se začala zajímat o práci v Gender Studies. Pro mě to bylo přesně naopak - já jsem se k tomu dostala přes práci. Pracovala jsem v Ústavu pro českou literaturu s Blankou Svadbovou a ona mi řekla, že se nabízí místo v knihovně Gender Studies. Bylo to někdy v roce 1997.

Linda: Já jsem se s pojmem gender setkala ve chvíli, když jsem v roce 1999 dělala přijímačky na vysokou školu a ten den jsem se začal učit chytrá slova. Sice už předtím jsem se zajímala o feminismus nebo o postavení žen, ale ne teoreticky. Jenom mě prostě zajímaly vztahy mezi kluky a holkami na té praktické úrovni, což jsem si vybrala jako téma k přijímačkám, ale neměla jsem to na rozdíl od všech ostatních, co tam byli, podložené teoreticky. Tak jsem se prostě začala šprtat pojmy, abych vypadala chytře. Tam jsem narazila na pojem gender, který jsem pak pochopila až u Marie Čermákové na sociologii. 

Jak se pro vás  ten pojem definičně vyvíjí?
Linda: Tak pro mě se asi vyvíjí v tom smyslu, že dřív jsem gender měla víc spojený se ženami. Jestli je gender o ženách a mužích, tak jsem uvažovala víc v kategorii žen. A trošku, i když je to paradox, jsem to měla spojené s esencialismem, to znamená, že jsem víc přemýšlela v kategoriích, ale teď gender chápu víc jako konstrukci.  V tomhle pojmu vidím trošku nebezpečí, že se hodně spojuje se ženami, a že určité problémy jsou lidé schopní chápat u žen, jsou schopní chápat nerovnosti a to, proč určité věci nějak dělají, ale genderově se nepřemýšlí o mužích. Myslím si, že to je někdy překážka, když se gender spojuje se ženami. Takže trošku uvažuji i o těch negativních věcech, co to může mít.

Lada: Já myslím, že u mě se to v zásadě moc nepohnulo. Moje chápání bylo dost podobné tehdy i teď. Jenom tím, jak se rozvíjí moje povědomí a dlouho v té problematice pracuji, tak se to všechno prohlubuje. V zásadě ale žádný velký vývoj nevidím.

Narážíte na nějaké zásadní teoretické nebo i praktické problémy či úskalí v souvislosti s užíváním pojmu gender?
Linda: No tak asi první problém je přeložitelnost do srozumitelného jazyka. Přeložit celou problematiku tak, aby jí bylo rozumět, najít ten správný jazyk. Není to ale o tom, že my, co ten pojem užíváme, jsme tak chytří a musíme to přeložit do jednoduchého jazyka, ale spíš opačně, to znamená, že bychom měli umět popsat určité problémy. A pak to, co jsem tady už řekla, že konstrukci genderu lidi chápou tak, že ženství je na rozdíl od mužství konstruováno sociálně. I genderoví teoretici se hodně uchylují k tomu názoru, že muži jsou takoví už od přírody. Jsou násilní a opouštějí ženy. Neuvažuje se ale o těch socializačních věcech, které s tím souvisejí, proč to třeba dělají, proč vytvářejí mužské sítě a zabraňují někomu, aby někam vstupoval.

Lada: Na praktické problémy toho užívání narážíme dnes a denně. Slovo „gender“ celou situaci vlastně strašně zkomplikovalo a komplikuje. Týká se to i názvu naší organizace. Je opravdu strašně obtížně vysvětlitelné, co to vlastně je a co děláme. Je to bariérové slovo.

Můžeš jenom trochu naznačit nějaký problém v čem je ta situace komplikovaná a jak by to mohlo být jinak?

Lada: Kdybychom se jmenovali nějak jednoduše...

Například?
Lada: To nemáme, ten příklad. Kdybychom ho měli, tak se tak dávno jmenujeme. Kdyby nás napadl nějaký vhodný název, tak bychom možná šli i do přejmenování organizace. Ale to se nikdy nestalo a bylo by to složité. My jsem organizace, která dělá strašně praktické věci nebo se tím směrem snažíme jít. Snažíme se věci kolem rovnosti vysvětlovat lidem a název organizace Gender Studies je pro ně poněkud nepochopitelný.

Linda: Je to prostě akademický pojem.

Lada: Přesně tak. My už teď ale nejsme úplně akademická instituce.

Linda: Ale nejde říct, že bychom měli nějaký návrh, jak to dělat. Dřív asi nešla zvolit jiná strategie. To byla prostě zvolená strategie a nestěžujeme si na to. Lidi nás sice hodně často chápou jako teoretiky, ale my už jsme teď prostě jinde. Už nejsme akademická instituce.

Máte vy osobně potřebu samotný koncept gender nějakým způsobem redefinovat, překonfigurovat nebo teoreticky hlouběji zkoumat?
Lada: Já nevím jestli teoreticky, ale na té praktické úrovni to děláme. Je to každodenní činnost.

Příklad?
Lada:  Já myslím, že to je třeba to, co říkala Linda, že si to redefinujeme pro sebe jako něco, co se týká mužů i žen. Já myslím, že to je úplně reálný příklad. My se snažíme tu definici prohlubovat v rámci praktických věcí, které řešíme.

Linda: Jak se třeba stavět k věcem, které souvisejí s rodičovskou dovolenou, s péčí o děti. Vyhnout se tam těm esencialistickým věcem, protože každý spadá k tvrzením, že na to ženy prostě mají nárok. Zamýšlíme se nad tím, jestli na to mají mít nárok úplně automaticky a muži ne? To je taková každodenní redefinice, přemýšlení  o tom a vracení se k tomu pojmu.

Jak vnímáte diskuzi a její úroveň uvnitř genderové komunity? Myslíte si, že je spíš strukturovaná, náhodně diferencovaná, nebo naopak monokulturní či dokonce stereotypní?
Linda: Já už se asi moc nepohybuji v těch teoretičtějších kruzích, takže akademickou diskuzi sleduji spíš zprostředkovaně – čtu knihy, časopisy. Co se týče praktické diskuze, tak genderové organizace se trošku potýkají s tím, že  všechno spadá k trhu práce, což souvisí s granty, ze kterých jsou placené. Na to se to hodně orientuje, v tom je to hodně monotématické. Podle mě, na to Lada možná bude mít jiný názor, se také hodně začíná mluvit o rovných příležitostech a o svobodě rodiče. Nemluví se moc o mužích a ženách nebo dívkách a chlapcích, nebo o soukromém a pracovním životě, ale všechno se hodně stáčí k rodičům, což může být v jistých momentech strašně problematické.

Lada: Opravdu tady od nás nečekej nějaké akademické věci. Co se ale týče diskuze v rámci ženských organizací, tak  tam mi připadá, že názory jsou už poměrně homogenní až stereotypní. Já většinou naprosto očekávám ty reakce, které přicházejí.  Fakt mám pocit, že ten názor je takový dost ujednocený, a že to, co pobouří nebo nepobouří, je naprosto očekávatelné. Myslím si ale, že je důležité tomuto moc nepodlehnout. Nám se to občas daří, občas hůř.  Je nutné si stále klást otázky a uvažovat z různých úhlů pohledu a nebýt moc stereotypní.

Můžeš říct příklad nějaké konkrétní očekávatelnosti, stereotypnosti v rámci genderové komunity nebo organizací, se kterými spolupracujete?
Lada: Napadají tě reakce na nějaké události, kde bychom měli pocit, že to je třeba trochu zploštělé?

Linda: Nevím jestli je toto, co myslí Lada, ale vždycky, když se dělá něčeho analýza, nebo dneska mě to přišlo na té konferenci České ženské lobby, kde padlo tvrzení, že musíme zastupovat zájmy všech žen, nebo že se vždy musí hledět na zájmy žen. V tomhle mně to přijde stereotypní. Jestli je to opravdu o zájmech žen a jestli je možné zastupovat zájmy všech žen a dívek. Když se někdy zamyslím nad některými reakcemi, tak se automaticky říká: je to špatně, protože je tady málo žen, je to špatně, protože tam nejsou ženy. Myslela jsi třeba tohle?

Lada: Myslela jsem také to, že my se teď snažíme do našich aktivit a věcí, které děláme, vtáhnout lidi, kteří nejsou genderoví experti, ale jsou experti z jiných oblastí. Zajímají nás názory sociologů, ekonomů či právníků, čímž se snažíme naše postoje rozšiřovat a revidovat. Snaha je, abychom problémy, které se týkají žen, co nejlépe rozkryli, k čemuž se dostáváme přes takto otevřenější pole. Mám prostě pocit, že už narážíme na  nějaké vlastní limity, které jsou ale limity všech ženských organizací.

Linda: Někdy se člověk setká s tím, že někam někoho pozve a dostane se mu i nějaké agresivnější reakce ve smyslu, jak to, že si dovolil tam pozvat tohohle a támhletoho, čímž se ta diskuze degraduje. Ale diskuze o genderu nemůže být jenom s lidmi, kteří jsou ke genderu pozitivně naklonění. To vede k ničemu. To jsme pak v nějakém ghettu a myslíme si, že všechno je v pořádku, a že všichni si myslí to samé. Pak se ale vyjde někam o dvě ulice dál a prostě to tak není. Takže je nutné budovat i tu argumentaci.

Lada: Nám se povedlo pár takových kousků. Kdy už jsme byli úplně na hraně.

Například?
Lada: Například naše konference Gender a marketing, která proběhla na podzim. Zazněly tam minimálně dva příspěvky, které byly lehce kontroverzní, protože vycházely ze stereotypních pohledů na role žen a mužů. Navíc jsme se rozhodli k takovému odvážnému kousku s moderátorskou dvojicí, kde jsme záměrně určili, že to bude moderovat jeden člověk, který je genderově citlivý a druhý, který je mnohem méně citlivý a hodně provokativní.

Ty příspěvky byly vybrané také záměrně?
Lada: Vlastně ano. U Diany Jaffé jsme to rozhodně věděli. Její příspěvek trhal rekordy v tom, jak se líbil. Myslím si ale, že spoustě lidem, kterým se ten příspěvek líbil, hodně věcí otevřel. Pro nás to bylo stereotypní a viděli jsme, jak vychází z mylných předpokladů, ale na druhou stranu si myslím, že měl pozitivní efekt v tom, že donutil lidi, kteří se genderové problematice nevěnují, uvažovat o genderu, genderových věcech a problematice žen a mužů v reklamě. Mě se zdá, že hodně uvažujeme o tom, jak lidem ten prostor otevřít i za cenu těchto počátečních ústupků. Moje zkušenosti teď jsou, že je mnohem lepší, když začneš strašně pomalu a s věcmi, které odhalí jen malou část, ale lidem vlastně otevřou prostor, než když uděláš strašně korektní super přednášku, která všechny naštve. Tahle cesta nikam nevede. My potřebujeme mezi lidi a takhle jim to neřekneme. To je teď věc, kterou hodně řešíme.

Splňuje genderový koncept nárok kritické teorie co se týče intence kritického zkoumání vlastních předpokladů a možností? Trošku taková akademická otázka...
Linda: No tak splňuje ho do té míry, jak je ten koncept aplikovaný. Někdy se může stát, při nějaké aplikaci, že si lidé, kteří ho aplikují, mohou myslet, že je natolik kritický, že už není potřeba být kritický k tomu samotné konceptu. Závisí to na tom, jak je ta genderová analýza nebo kritika dělaná. Jestli pracuje i s dalšími analýzami, protože podle mého názoru je výlučná genderová analýza dnes už pro poznání něčeho málo. Nejde pracovat jenom s genderem. Nejde dělat jenom genderovou analýzu.

Co tím myslíš?
Linda: Třeba genderová kritika sociálních hnutí. Některé kritiky sociálních hnutí používají enderovou kritiku jako jediný možný kritický nástroj, ale v momentě, kdy tato kritika není propojena se širším kontextem, tak se dostává do slepé uličky a např. problémy spojené s dělbou moci jsou pak chápány pouze genderovou optikou, i když problémy mohou být propojeny i s dalšími aspekty. Genderová kritika, která už tam byla vložená jako nějaký předpoklad, esence, pravda. Už se nenahlíželo na další strukturální věci, které s tím souvisejí. Za důkaz genderové nerovnosti jsou považované holky s dlouhými vlasy. Neboří to žádné stereotypy, naopak je to staví.

Lada: Já myslím, že když se ptáš na to, jestli je to od své základu kritická teorie... já fakt nevím. Tohle je hrozně teoretická otázka a mně se na ní strašně špatně odpovídá. Já to beru z úplně praktických hledisek, protože když my tady z Genderu, kde jsme všichni genderově citliví, o těchto věcech mluvíme, tak se snažíme být kritičtí. Ale jinak si myslím, že to má prostě limity, kdykoliv uváznout na velmi stereotypní úrovni. Já to ale beru jen z té praktické stránky.  Jestli narážíš na nějakou kritiku současného stavu společnosti obecně, jako je třeba Frankfurtská škola, tak vždycky záleží na tom, v jakém kontextu je gender aplikovaný. Může se pracovat s různými teoriemi. Mohou to být čistě teorie, které nejsou vůbec kritické. Tu kategorii můžeš používat jenom na rozlišení mužů a žen nebo analyzovat  dopad na muže a ženy a nemusí to být vůbec kritické. Nikdy tam gender není úplně samotný.

Do jaké míry je nebo může být genderová teorie radikální politickou teorií, jakou je třeba feministický koncept?
Linda: Podle mě feministický koncept nemusí být nutně radikální. Různé přístupy se mezi sebou liší. I když předpokládám jisté status qou ve společnosti, tak si myslím, že gender politický být může a nemusí, stejně jako feminismus. Jinak já fakt nevím, netuším, nechci tlachat nesmysly.

Doplňující otázka: do jaké míry se genderové a feministické strategie překrývají nebo naopak vylučují? Vidíte v tom zásadní rozdíl?
Lada: Pro mě a myslím, že i pro Gender Studies jako organizaci, tyto pojmy pořád dost splývají, ale asi někdy čistě strategicky používáme jen určité pojmy, prezentujeme stejné myšlenky jinými slovy. Obecně, když jsi se ptal, jestli by to pro nás mělo nějaké dopady, kdybychom měli v názvu slovo „feministický“, tak si myslím, že by to bylo opět strašně komplikované díky tomu, jaké to slovo má na sobě nánosy. Prostě to tak je. Také co se nás týče, já si myslím, a vyplývá to i z toho, co říkala Linda ohledně rolí mužů a žen, že  pořád stojíme hodně na genderových pozicích. Nemyslím si, že kdyby docházelo k nějaké revizi, že bychom se spíš definovali jako feministická organizace, než jako organizace genderová. K tomu by asi nedošlo.

Linda: Pro mě osobně mezi těmi pojmy není  žádný velký rozdíl. Ani teoretický, ani aplikovaný. Ale cítím třeba rozdíl mezi pojmy gender a rovné příležitosti. Koncept rovných příležitostí je podle mě opravdu úplně někde jinde než gender. Je to politická koncepce, která se cíleně zaměřuje na určitou skupinu lidí, zaměřuje se na ženy i muže, ale  jenom střední třídy, určitého typu vzdělání a sociálního zázemí. Gender a feminismus se nevylučují, ani teoreticky , ani prakticky, ale s rovnými příležitostmi, tam se může narážet na různé spory. K rovným příležitostem se vážou jiné strategie a jiné projekty než ke genderu a feminismu.

Genderové a feministické teorie mají různý praktický dopad. Dokážete si představit, když píšete a chcete získat nějaký projekt, že byste to spíš zvolily genderovou nebo feministickou strategií?¨
Linda: No právě že ono někdy použít gender je to samé jako použít feminismus.  Požít rovné příležitosti, to už je úplně někde jinde.

Lada: Já myslím, že každopádně veškeré naše strategie, které směřují navenek k politice či získávání grantů, jdou vždy po této linii a nikdy to nebude jinak. Je v tom i trocha pragmatismu, je to o tom, že když tam jsou jenom ženy, tak jsou tam většinou mnohem menší šance na získání peněz. Argumentace na dvě strany, ve prospěch žen i mužů, zní lépe a pro každého muže, který se k tomu vyjadřuje – a k těm projektům se vždy vyjadřují i muži - je to jednodušší.

Existuje názor, který byl prezentován například v Sociologickém časopise, že gender je pouze maska pro feminismus. I v mainstreemových médiích získávám dojem, že gender je přijatelnější nálepka než feminismus.
Linda: Je to tak.

Lada: Ano, je to pravda.

Počkej, vy byste souhlasily s tím, že nálepka gender je čistě účelová?
Linda: Nejde říct zcela účelová. Gender je podle mě nástroj, který v nějakém smyslu používáme stejně jako feministické teorie, a který s feminismem souvisí. Opravdu nemá cenu mluvit o feminismu, když se pak člověk nedostane dál, protože se pořád musí vysvětlovat, co to znamená, co tím kdo myslí. Je jednodušší mluvit o genderu než o feminismu.

Lada: Já si také myslím, že skrz gender se k tomu lépe dostáváme, je to tak. A že to tak někdo rozkrývá, no prostě to je realita, je to tak. Já s tím ale osobně nemám problém.  

Už jste o tom hovořily, ale zeptám se – není podle vás koncept rovných příležitostí jen dalším rozmělňováním nebo rozmnožováním téhož, jak se domnívají někteří kritici? Myslí se tím třeba feminismus, atd. Jak vnímáte onu terminologickou linii feminismus-gender studies- rovné příležitosti?
Linda: Tak já už jsem to  tady řekla. Pro mětu není vyloženě nějaká negativní linie. Spojení mezi feminismem a genderem podle mě existuje a možná poslední dobou, když řeknu gender, myslím feminismus. Chápu to jako hrozně úzce propojené.  Rovné příležitosti stojí ale trošku někde jinde. Samozřejmě s tím souvisejí, ale pokud to beru jako nějakou oficiální politiku Evropské unie, tak to stojí někde jinde. Není to vždy položené na genderových a feministických zásadách. Někdy se  to týká třeba jenom nějakých ekonomických argumentů, které nestojí v samotném základu genderových a feministických teorií. Tam je to mnohem širší. Rovné příležitosti jsou ale docela úzký pojem, když se to tak vezme. A to jak společenským záběrem, tak třeba i vlivem na skupiny lidí, kde může fungovat. To je můj názor, .

Lada: Rovné příležitosti jsou pojem, který se v posledních dejme tomu pěti letech hodně intenzivně používá. Je to strašně populární a strašně dobře srozumitelné. Když s tím kdekoliv operuješ, tak všichni hned vědí, o čem je řeč. Já jsem nikdy o tom takto konceptuálně a hluboce nepřemýšlela. Používám to a používám to hodně často. Myslím si, že první používáme rovné příležitosti, pak genderovou argumentaci a pak feminismus. Takovou to má zhruba posloupnost. Ale nikdy jsme si otevřeně neřekli, že nesmíme používat slovo feminismus nebo že bychom ho měli zamlčovat.

Je polistopadový historický definiční kontext, který genderem rozumí vědu a feminismem ideologii,  pro vaše bádání nebo praktickou činnost  nějak důležitý nebo určující?
Linda: Já myslím, že ano. S feminismem nás nikdo nepodpoří, s genderem spíš.

Lada: Já myslím, že to bylo především tím, že jsme se hrozně těžko propracovávali k nějaké praktické práci. Tím, že se gender definoval jako věda, tak se s ním pracovalo jen na úrovni vědy, na univerzitách, rozvíjela se tady knihovna, dělalo se z toho téma, které vůbec nešlo do praktického života. Nemělo šanci se tam dostat. Tu šanci to podle mě dostalo až ve chvíli, kdy do Gender Studies nastoupila Míša Tominová. Ona to téma hodně zjednodušila, uvědomila si, jak důležité pracovat s médii a šla do toho za každou cenu. Myslím si, že co se týče těch praktických dopadů, tak že udělala hodně. Na druhou stranu to, že se gender definoval v rámci vědy a držel se jako vědecký koncept, bylo dobré, protože se dostal na univerzity, kde došlo k velkému posunu. Ovlivnil lidi, kteří ho studovali, a kteří už jsou dávno vystudovaní. Vybudovala se tady knihovna, která podle mě přispěla neuvěřitelným dílem k tomu, že tolik lidí profiluje své diplomové i jiné práce tímto směrem, často jenom proto, že mají dobrý přístup k odborné současné zahraniční literatuře. Také nám to ulehčilo velkou práci v tom, že lidi, kteří potom začali obsazovat klíčové pozice dejme tomu i na ministerstvech, tak vědí, co je to gender je ze školy a už to pro ně není žádná bariérová záležitost. Něco, od čeho musí dát honem ruce pryč, co je naprosto příšerné.

Myslíte si, že toto rozdělení je správné? Že to tak opravdu je, že gender je věda a feminismus ideologie?
Linda: O tomhle jsem nikdy neuvažovala, jestli je to správné nebo ne. Když se řekne feminismus, tak to asi má nějaké přesahy v porovnání s genderem. Jsou tam nějaká východiska a cíle. Pro mě ideologie nemá negativní nádech, ale někdo může vykládat, že gender je jenom nějaký nástroj vědeckého poznání, který nemusí být nutně kritický, zatímco feminismus je vůči společnosti kritická teorie.

Lada: Pro mě tohle nikdy nebylo konfliktní.

Myslíte si, že by strategie prezentovat své akademické nebo aktivistické cíle explicitně jako pouze feministické nebo pouze genderové, přineslo jiný výsledek? Jinými slovy - bylo  by složitější nebo naopak jednodušší prosazovat své badatelské projekty, cíle či aktivity pod hlavičkou feminismu nebe genderu?
Lada: Já si myslím, že by to fakt přineslo jiný výsledek. Je to tak.

Otázka trošku odjinud. Proč si myslíte, že se často v rámci genderové komunity vnímá určitý rozdíl mezi strategiemi přijatými na Slovensku a tady v Čechách? Když srovnáte slovenský Aspekt, jehož časopis byl explicitně definován jako feministicko-kulturní magazín a česká genderová média jako třeba bulletin Gender, rovné příležitosti a výzkum , někteří to vnímají tak, že Aspektu pomohla určitá polarizace scény, a proto mohlo být jeho vymezení otevřenější a jasně politické, zatímco v Čechách se zvolila strategie ne nijak konfrontační a impulzivní. Vnímáte to nějak?
Linda: Ona je to otázka, protože to, co říkáš, je už určitý výklad nebo interpretace toho, jak to funguje. Ono to tak třeba může vypadat. Odvíjí se to asi od toho, že neziskový sektor u nás a na Slovensku je jiný. Asi všechny slovenské neziskovky jsou na tom trochu jinak, jinak vystupují, protože tam měly hodně ztíženou situaci, žily jakoby v horších podmínkách, než tady v České republice a vedlo to třeba k jinému rozvoji neziskového sektoru na Slovensku. Řada slovenských organizací je aktivističtějších, funguje jinak než tady. Ale nemusí to být nutně negativní. Ona i z genderového hlediska je situace na Slovensku jiná, než tady. Slovenská společnost je méně genderově korektní, machističtější. Já jsem se na Slovensku setkala s hodně negativními reakcemi na feminismus. V České republice jsem na rozdíl od Slovenska nezažila nějakou fyzickou agresi nebo agresivní slovní napadání, když se na veřejném mítinku řekne pojem feminismus nebo gender. Na Slovensku se například hlavně mezi muži mnohem hůř než v České republice mluví o sexismu, o feminismu a všech těchto věcech. Takže i ty organizace pak musejí být jiné třeba ve výběru strategií. Zase ale naopak myslím, že na Slovensku nevznikly anarcho-feministické skupiny, skupiny zdola jako, třeba Riot Girls nebo různé punkové skupiny tady u nás. Ty na Slovensku nejsou. Srovnání Slovenska a ČR není možné postavit na interpretaci  nebo srovnání nějakých dvou neziskovek. Já jsem to zažila i ve škole, srovnání Aspektu (kterého si velmi vážím a je pro mě velkým vzorem) a Gender Studies z tohoto hlediska, ale nemyslím si, že to musí nutně znamenat, že slovenské feministické organizace jsou radikálnější než české. Jak už jsem řekla, já tam neznám některé aktivity, které jsou tady v České republice, a které jsou podle mě hodně radikální.

Lada: Já si také v zásadě nemyslím, že by to bylo úplně srovnatelné. Myslím si, že možná jdeme trošku jinými cestami, byť tam v zásadě je respekt k tomu, jak to probíhá ne té druhé straně. Také bych si ale vůbec nedovolila říct, jestli je lepší jejich strategie nebo naše. To nedokáži vůbec posoudit.

Člověk se na to nemusí dívat z hlediska lepší-horší, ale prostě tak, že z  určité volby strategií vyplývají rozdílné věci. Když se třeba člověk podívá na různé výzkumy a projekty tady, tak se mu může zdát, že určité používání genderové strategie vede k jakési sociální technizaci a instrumentalizaci určitých problémů. To znamená, že gender se potom zužuje na rovné příležitosti, na problém segregace na trhu práce, atd.
Linda: Já si nemyslím, že to je v tomto. Myslím si, že je důležité se zaměřit i na to, jací lidé v těch organizacích fungují, jaké je třeba jejich zázemí, jaké jsou jejich zájmy, jaké je jejich profesní pozadí. GS také vydává knížky, máme projekt, který se týká historie žen. Myslím si, že k tomu, že se všichni zaměřují na trh práce, nevede gender nebo feministická strategie, ale prostě možnosti. Když se zaměříme na Slovensko, tam se oficiálně dělají hrozně podobné věci a možná i neoficiálně jsou ty věci hodně podobné. Agendu ale podle mě neovlivňuje ani genderová, ani feministická strategie, ale ty možnosti, které organizace mají proto, aby se udržely. S tím si musí každý nějakým způsobem poradit.

No dobře, ale pak se nabízí často diskutovaná otázka, jestli to nevede ke grantové prostituci...
Linda: To si musí každá organizace ošéfovat sama. Někdy ano, někdy ne.

Lada: Bohužel to u některých organizací k tomu vede, ale to záleží na tom, co si vytkneš jako cíl. Jestliže náš cíl je pomáhat ženám i mužům, kteří se ocitají v různých stereotypních situacích, tak myslím, že jsme vždy byli schopní najít projekt, který toto uskutečňoval. Samozřejmě, že jsou tady určité kompromisy, ale nemyslím, že až tak zásadní a mám pocit, že pořád dál a dál otevíráme prostor, a že k nějakému lepšímu postavení lidí skutečně přispíváme, aby se lépe cítili, aby se jim v jejich rolích žilo dobře, nebo aby se jim přizpůsobili tak, jak se jim to bude líbit. 

Už jste o tom hovořily ze začátku, ale ještě se zeptám – je podle vás organizace Gender Studies akademicky orientovaná, například díky vaší knihovně, nebo je to spíše aktivistická organizace?
Lada: Já bych řekla, že jsme aktivistická organizace, která se snaží mít své aktivistické kroky podložené co nejvíce zkušenostmi. Neřekla bych úplně vědeckými, ale spíše výzkumy, které se snažíme dělat i v oblastech, kde žádné nejsou. A také zkušenostmi ze zahraničí, to znamená, že v našich projektech často čerpáme z  knihovny, co tady máme. Vybíráme ale spíše ty autory a autorky, kteří se více než na filozofii genderu zaměřují na rodinnou politiku a prosazování rovných příležitostí v praktickém životě.

Linda: Jsme určitě aktivistická organizace. Ale je určitě důležité propojovat akademický pohled a pohled neziskových organizací a reflektovat je.