Queer Pride proběhla. A co dál?

Queer parades jsou jedinečnou příležitostí, jak zviditelnit sexuální menšiny v dominantně heterosexuální společnosti, a jak prezentovat politiku diverzity a respektu k rozmanitým sexuálním identitám. V Táboře to bylo možné udělat před pochodem ve formě prohlášení před zahájením procesí, a zároveň v jeho průběhu prezentovat nějaké výrazné poselství ve formě hesel, která by zůčastněné/í skandovaly/i.

Nemáme co říct, hop, hop, hop!
Táborská Queer Pride ale s žádnými zásadními hesly ani zastřešujícím poselstvím nepřišla. Během procesí několik osob s megafony vyvolávalo zároveň různá hesla, mnoho z nich ale byla prohlášení typu: „Kdo neskáče, není gay,“ nebo „Láska je láska“. Někdy převládl zmatek, na několik dlouhých chvil ale v důsledku absence nápadu zavládlo v průvodu také ticho.

V čele davu šel předseda Gay iniciativy Jiří Hromada, který letošní Queer Pride zaštíťoval, a kterému tak patřila úvodní řeč. V ní prohlásil, že se v Táboře nejedná o průvod homosexuálů, ale lidí. Posléze během průvodu do megafonu hlásal, že „Láska je dar od boha“ a Táborským projevoval vděčnost slovy: „občané Tábora, děkujeme za přijetí.“

Přijetí ale bylo naprosto neutrální, nebo žádné, neboť obyvatelé, zřejmě pod vlivem regionálního tisku, který prezentoval pride v kontextu možných projevů neonacistického extremismu, opustili město a jeli někam na chatu (na trase průvodu bylo vidět několik zabedněných nebo zcela vyklizených výloh). Malé skupiny zbylých přihlížejících alespoň nějakým způsobem mobilizovaly/i zúčastněné/í skandováním: „Pojďte s náma!

Nenormální normy
Hromadův způsob prezentace akce působil kontraproduktivně z několika důvodů. Je zřejmé, že se snažil o normalizaci homosexuality poukazem na “univerzální jsoucna“, jako je bůh nebo lidství, ale tato rétorika je v podstatě konformní s dominantním heterosexistickým diskursem, v němž je homosexualita konstruovaná jako nenormální.

Proč dokola vysvětlovat heterosexuálům, že homosexuálové jsou také lidi, když je možné jít o tolik moc dál a odmítnout samotné dělení lidí na homo a hetero, na maskulinní muže a femininní ženy, na normální a ty jiné.

Za druhé, pokud jsou příslušnice/íci sexuálních minorit lidé jako všichni ostatní, k čemu je pak Queer Pride? V centru těchto průvodů jsou obvykle osoby, které dominantní společnost škatulkuje jako odlišné, horší nebo marginální. Být gayem, lesbou, bisexuální, transgender nebo intersexuální osobou je pořád “problém, “ a lidé s takovou identitou jsou šikanováni, diskriminováni, nebo nám je jich třeba líto.

Queer a Pride
Queer prides ale již z logiky názvu přišly s opačnou myšlenkou: ano, jsme to my, a jsme na svou identitu hrdé/í. To je přístup, který společnost posouvá dál. Od systému totality norem, který nutí lidi ke konformitě (a pokud se nepoddají, jsou vyloučeni z plnohodnotné společnosti) k systému, v němž je jinakost respektována jako samozřejmá součást života společnosti, jejímž (oceňovaným) charakterem je diverzita.

K takové společnosti se ale dopracujeme jen, pokud budeme kašlat na genderové normy, které nás svazují, a nedovolují nám žádné diverzity dosáhnout.  Proč zrovna genderové normy? Protože povinná heterosexualita je součástí genderového řádu a nelze ji zrušit právě bez dekonstrukce řádu, který ji udržuje.

Jak dál s politikou
To jdeme ale v prozatímním českém kontextu hodně daleko, tady je možná třeba se nejdřív ptát, zda vůbec existuje nějaké poselství, na kterém se různé komunity, zainteresované v problematice queer a genderové politiky, shodnou? Existuje nějaká jednota v mnohosti těchto skupin, která by umožnila prezentovat nějaké požadavky a cíle? V Táboře to tak zatím nevypadalo.

Jednou z důležitých otázek, kterou si je v tomto kontextu třeba položit, je: proč se průvodu za práva sexuálních menšin zúčastnilo jen asi 350 lidí? Je to třeba i proto, že nebylo dopředu až tak zřejmé, co chce Queer Pride říct a dosáhnout? A s tím souvisí otázka, zda se české prides mají konat jako putovní festival, a v menších městech, nebo by bylo lepší brzy udělat jednu velkou akci, která přitáhne více zúčastněných i pozorujících? Má jít jen o oslavu rozmanitosti ve formě karnevalu, nebo má mít akce vyšší ambice a politické cíle? A pokud ano, tak jaké?

Je třeba říci, že Queer Pride měla svou vyloženě politickou část, a ta byla zařazena do festivalové části (následovala po průvodu), kde se odehrávaly debaty o queer politice, faktem ovšem je, že to byla také ta část, která již neměla šanci na větší medializaci a konfrontování široké veřejnosti s rozmanitostí sexuálních a genderových identit, protože se jí zúčastnila jen malá skupina zainteresovaných lidí.

“Poselství“ tak mohl šířit především pochod, ale zde bylo roztříštěno mezi různé skupiny lidí volající poměrně chaoticky různá hesla. To je možné brát jako důkaz reálné diverzity, na druhou stranu ale, také vzhledem k absenci politické agendy v mnoha sloganech, lze tuto situaci považovat za symptom roztříštěnosti české LGBTQI a genderové komunity. Je jistě důležité, že se Queer Pride konala, ale je otázka, jestli nezůstala jen v mezích toho, že se v menším městě konal průvod lidí pod barevnými vlajkami.