Charlotta Masaryková a Karla Máchová

Zpovídaná Kateřina Kalistová podotkla, že v tom, aby získaly víc členek a sympatizujících, mají jednu velkou výhodu: mohou se pochlubit významnými ženskými jmény ve své historii –  Charlottou Masarykovou a Karlou Máchovou. Byla to skutečně sehraná dvojka. Profesorova žena stála spíš v pozadí, vždy ochotná redaktorce pomáhat při vydávání a kolportování časopisu Ženský list určený především průmyslovým dělnicím a pomocnicím v domácnosti. Inspirovala Karlu Máchovou při hledání vhodných témat a zajímala se o rukopisy připravené do tiskárny. 

Karlu Máchovou také ponoukla k cestě do Stuttgartu na Mezinárodní sjezd socialistek v roce 1907. Z toho se dá odvodit, že nedočkavě čekala, až si v salonu zase společně sednou na divan a slečna Karla jí bude vyprávět o sjezdu v Kodani v roce 1910, kde byly formulovány principy Mezinárodní dne žen. V tomto ohledu byla Charlotta Masaryková pro čtenářky Ženského listu a potažmo pro sociální demokracii před první světovou válkou záslužnou, ačkoli téměř neviditelnou osobou.

Karla Máchová si předsevzala prostřednictvím Ženského listu, vydávaným sociální demokracií, vychovávat méně vzdělané dívky, matky a manželky, vyčerpané prací pro členy rodiny a cizí zaměstnavatele. Dodávala jim víru ve vlastní možnosti a lidskou důstojnost, neboť jejich muži často propíjeli výplatu a nezacházely s nimi právě v rukavičkách. Organizovala je, aby sobě a dětem zajistily lepší sociální podmínky k životu.

Františka Plamínková o ní říkala, že byla „nesmírně nenáročná, osobně do krajnosti obětavá“. Také vzdělaná a sečtělá, přičemž učitelský ústav a večerní přednášky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvovala externě. Překládala z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny. O jejím vůdcovství v dělnických ženských vrstvách nebylo pochyb, přesto se nevyvyšovala, naopak „musila mít pocit, že jdou všechny s ní anebo těsně za ní. Nestavěla na odiv, co ví; nementorovala, jen se dělila o všecko, co znala a věděla,“ vzpomínala na ni sociální demokratka Milena Illová dřív než zahynula v koncentračním táboře.   

Avšak ani Karla Máchová - a to je důvod, proč věnuji čas tomuto psaní - neměla v sociálně demokratické straně na růžích ustláno. Po čtyřicetiletých zkušenostech došla k závěru, že žádná politická strana to nemyslí s ženskou rovnoprávností  opravdově. Sociální demokratky varovala, „aby se ničím nespoléhaly na muže. Jen to je trvalé, čeho si ženy vybojují samy, ostatní vše je jen na oko“. 

Nechtěla, aby ženy čekaly, až jim straničtí souputníci přinesou spravedlnost jako „na stříbrném podnosu“. Máchová  například často cestovala mimo Prahu po přednáškách, schůzích a propagaci ženského tisku, avšak nedostávala ze stranické pokladny cestovné. Když se o něj hlásila, Antonín Němec jí odpověděl: „Přednější jsou nám organizace mužů než žen.“

Členky strany platily stranické příspěvky ve stejné výši jako muži, avšak když Karla Máchová převedla řeč na stejnou mzdu za stejnou práci, neoficiálně se uvnitř strany dozvěděla, že „žena tolik nepotřebuje“. Proto Máchová ženám v roce 1917 vzkázala: „Co samy sobě vydobudete, to jedině bude mít trvalé ceny. Nevěřte slovům, chtějte činy: buď se od vás chtějí peníze, nebo práce, kterou se chlubí. Neslužte za pozlátka a volavky, prací svou chlubte se samy, ne jiní. Není jediného počinu, od kterého lze očekávat úspěchu, kde by muž nečíhal, aby si jej osvojil pro sebe… A nebude dříve lépe, pokud muže nepřesvědčíte o páchané na vás křivdě. To ještě dlouho na sebe nechá čekat…“ Slova stará devadesát let.          

Za výmluvný příklad, jak se ke Karle Máchové sociální demokracie macešsky chovala, poslouží také její kandidatura na vůbec první českou poslankyni, a to do Sněmu království českého v roce 1908. Volby se konaly v únoru 1908. Už v říjnu 1907 rozeslal Výbor pro volební právo žen politickým stranám dopis a požádal je, aby ze svého středu vybraly vhodnou ženu, z nichž Výbor jednu pak doporučí na společnou kandidátku všech politických stran. Doufal, že strany se dalších návrhů vzdají, aby se mohly Evropě pochlubit, jak jsou uvědomělé. 

Ženy z občanských stran jednaly s Karlou Máchovou, ta svou kandidaturu údajně přislíbila. Sociální demokraté však Výboru pro volební právo žen na jeho dopis neodpověděli, ostatně jako jiné politické strany, a Karlu Máchovou spěšně zapsali na vlastní kandidátku, až dodatečně, na druhé místo za Františkem Soukupem, právníkem a říšským poslancem. Tomu zřejmě  nestačila funkce ve Vídni, potřeboval ještě zasedat v Praze!

O specifickém programu pro ženy hovořila Máchová na předvolební schůzí 16. února 1908 v Konviktu. Žádala volební právo žen, vdovské a sirotčí pojištění v dělnických vrstvách,pozvednou ženské vzdělání, zavést bezplatné vyšší dívčí školství, chudým školním dětem poskytnout stravu zdarma, potírat tuberkulozu, chránit mateřství, budovat nemocnice a ošetřovatelské školy a podobně.

„Na tribuně oči Karly Máchové vždycky svítily vnitřním žárem. Pak zhasly.“ Tak ji znal Josef Stivín. Zástupkyně Masarykovy České strany pokrokové udělala za jejím projevem tečku prohlášením, že se vším, co řekla kandidátka, souhlasí profesor Tomáš G. Masaryk. Pouze jeho Česká strana pokroková se ve volebním obvodu Hradčany-Vyšehrad-Holešovice vzdala kandidatury ve prospěch Máchové.

Kdyby se sociální demokracie počtem získaných hlasů propracovala do zemského sněmu, jako že se tak nestalo, zasedl by tam František Soukup, protože Karla Máchová na druhém místě předem ztratila šanci.     

Tehdy třiatřicetiletá Františka Plamínková z chování sociálních demokratů vyvodila dva závěry. Za prvé – měli radost, že Karlu Máchovou přebrali „měšťáckému“ Výboru pro volební právo žen. Za druhé – mohli se pochlubit první kandidaturou ženy, ale zároveň se šikovně postarali, aby nebyla zvolena. Po mnoha letech stejnou verzi ve svých vzpomínkách napsala Albína Honzáková, profesorka Minervy. „Stále a stále odbývali ženy výsměchem.“ Poznámka Karly  Máchové se mohla týkat právě voleb do Sněmu království českého. „Za všechno svoji práci a horoucí nadšení nedožila se uznání strany,“ konstatovala v jejím nekrologu Anna Zieglosserová, redaktorka Ženského obzoru, popravená za heydrichiády.

Za první Československé republiky se sociální demokratky scházely u pamětní desky slavnostně odhalené v roce 1924 v Berouně, kde se Karla Máchová narodila. Ještě v roce 1989 na zdi visela. Jaká je situace dnes?  V květnu, v měsíci úmrtí Karly Máchové v roce 1920, bývalo toto pamětní místo pravidelně ozdobené kytkami a k desce putovaly delegace. Vzdávají současné sociální demokratky Karle Máchové podobnou úctu?  

Eva Uhrová, autorka je historička