Ideály poslankyně Čurdové jesle nezaloží

Nedá mi to než reagovat na ohlas poslankyně Čurdové (zde) na můj text (zde), ve kterém jsem kritizovala její pozměňovací návrh, díky kterému se hranice volné živnosti „péče ve věku o děti do tří let“ neposunula na dva roky. Za prvé musím uznat, že jsem byla mystifikována, neboť jsem se domnívala, že požadavek speciální pediatrické specializace pro nerodičovské pečující osoby o děti ve věku do tří let v rámci vázané živnosti v zákoně zůstal, ale na základě textu paní Čurdové jsem pochopila, že nikoliv, a že kvalifikace byla zmírněna a nemusí být tudíž pediatrická. Některé texty prezentované v médiích, z nichž jsem vycházela, a které se k novele zákona vztahují, nejsou zcela přesné a novela zákona ve znění, v jakém prošla parlamentem, bohužel dosud nebyla zveřejněna. Ovšem mé „systémové“ výtky vůči modelu, který prosazuje poslankyně Čurdová, zůstávají.

Čurdová uvádí ve svém textu příklad kauzy Kuřim, který má podle ní dokazovat, že kvalifikace je pro kvalitní péči o děti nutná. Bere si můj příklad a dokazuje jím pravý opak toho, proč jsem ho uvedla já. Klára Mauerová i Barbora Škrlová byly studentkami speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně, Kateřina Mauerová ji už dokonce absolvovala. Všechny tři ženy byly obviněny z týrání dětí a dvě z nich dokonce vedly kroužky pro děti v brněnském centru Paprsek. Ač na to obviněné měly papíry nebo na ně aspirovaly, jejich psychologický profil byl (a je) nejspíš natolik vychýlený, že neposkytovaly péči způsobem, který by byl jakkoliv omluvitelný.

Samozřejmě si nemyslím, jak mylně uvádí Čurdová, že v péči o děti je nejlepší a jediné dostačující mít dítě vlastní. Myslím si však, že samotné razítko ze školy není jediným vodítkem toho, jestli je někdo schopen poskytovat kvalitní péči. Zastávám dokonce názor, že osobnostní předpoklady  a reference mohou být mnohdy důležitější než štempl. Ale samozřejmě také nemusí. Ovšem sestry Mauerovy podle mě hřešily právě na to, že jelikož jsou kvalifikované (nebo ještě ne zcela kvalifikované), nikdo prostě nepředpokládá ani nekontroluje, jestli je všechno skutečně tak, jak má být. Je možné, že právě slepá víra v to, že když má někdo titul, je všechno v pořádku, zakryla skutečnost, že sestry Mauerovy jsou psychicky deviantní a týrají vlastní děti.

V souvislosti s problematikou domácího násilí jsem dokonce četla jakousi anglicky psanou studii, jejíž název si již nepamatuji: že osoby mající například narcisistní poruchu osobnosti nebo sklony k tyranství (což spolu může souviset) se často uchylují k pomáhajícím profesím, mezi něž patří i péče o děti, protože jedině na slabších, než jsou samy, mohou realizovat své abnormální sklony. Tyto osoby však nemají nedostatek inteligence k tomu, aby mohly získat akademický titul, a tím oslabit jakýkoli stín podezření. Samozřejmě, že studie je jen studie, ale ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, a jistě si každý vzpomene na nějakého „tyranského učitele“ ze základky, že i vystudované osoby s oprávněním či dlouhou zkušeností, mohou být velmi podivné. Zkrátka ve chvíli, kdy si nejsem jistá, že vystudovaná učitelka nemlátí doma své vlastní děti, nepovažuji za příliš relevantní zdůrazňovat nutnost titulu. I když samozřejmě nebudu zastírat, že mě informace o titulu žádným způsobem neovlivní. Mimochodem – mého syna hlídá zdravotní sestra.

Pokud ale například každodenně pozoruji sousedku na rodičovské dovolené a důvěřuji jí, nevidím důvod, proč by mi nemohla legálně hlídat dítě, i když nemá titul. Při výběru dohlížející osoby se budu spíš řídit tím, jak mi je sympatická a jak se chová ke svým vlastním dětem. A také referencemi lidí, kterým důvěřuji. V případě sousedského hlídání bych považovala za důležitější kritérium to, jestli má dům, kde má být dítě hlídáno, zahradu. Nikoli to, kolik razítek hlídající osoba má. Když vyženeme některá tvrzení paní poslankyně Čurdové do krajnosti, nebylo by dokonce možné, aby batole každodenně a celodenně hlídala jeho vlastní babička, která nemá příslušné papíry. A také – podle toho, co bylo uvedeno v tiskovém prohlášení ministerstva práce a sociálních věcí (celý text zde), ministr Nečas nechtěl, aby v klasických státních jeslích vymizela nutnost speciální kvalifikace, ale snažil se pouze  vytvořit jakousi soukromou alternativu, kdy může legálně osoba bez titulu, která má vlastní děti, u sebe doma hlídat i menší množství dětí cizích za úplatu.

Další „obvinění“, vznesené poslankyní Čurdovou, se váže k tomu, jestli bych prý raději  nezrušila nutnost kvalifikace i v mateřských školkách. Nevím, jestli je s tím paní Čurdová  obeznámena, ale za stávající legislativy je možné založit soukromou školku (nebo lépe řečeno zařízení, které funguje na bázi školky), aniž by zakládající měl jakoukoliv kvalifikaci, a to v rámci volné živnosti nazvané „mimoškolní výchova a vzdělávání“. Taková zařízení skutečně existují a platí se za ně hodně peněz. Provozovatel nedostává žádné dotace od státu, rodiče platí školné asi 20 tisíc a všichni jsou spokojeni. A nejedná se o žádné mikroškolky, které chtěl podpořit ministr Nečas, ale o regulérní školky o dvaceti-třiceti dětech.

Chápu do jisté míry paní Čurdovou. Zcela souhlasím s jejím voláním po tom, aby se stát více zajímal o děti v předškolním věku a podílel se v daleko větší míře na zakládání adekvátních zařízení. Za ty nehorázné daně a všelijaká pojištění bychom si to určitě zasloužili. Ovšem jejímu odporu ke všemu soukromému prostě nerozumím. Vždyť by přece oba systémy mohly vzájemně koexistovat, alespoň by se zpestřila nabídka. Mikrojesle, ve kterých hlídá matka na rodičovské dovolené na straně jedné a státní jesle s kvalifikovaným personálem, které jsou levnější, ale kde je víc dětí, na straně druhé.

Poslankyně Čurdová vychází z určité ideální představy, ve které stát masově podporuje zakládání státních regulovaných zařízení a bohatě do nich investuje. Mně by se také líbilo v takovém státě žít, ale bohužel realita je jiná. Pokud vycházím z toho, co se kolem mě skutečně děje, musím říct, že jakákoliv podpora  zařízení pro děti ve věku do tří let je dobrá. Takže, i když Nečasův návrh zdaleka není ideální a je možná pouze dovedným únikem ze zodpovědnosti státu, dokázal by v blízkém horizontu situaci alespoň nějakým způsobem řešit. Jinak řečeno – ideální představy poslankyně Čurdové za mě jesle či školku pro mého syna ani nenajdou, ani nezaloží, zatímco Nečasův, byť nedokonalý, návrh by  možná v dohledné době mohl něco změnit. I když je to, jak se říká, jenom „lepší než drátem do oka“. Nebo  ještě jinak: lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše.

Autorka je interní redaktorkou gitY.