Jak smést rovné šance z českého stolu

Muži jsou ve své orientaci na úspěch v podstatě jednotní. Toto je potřeba brát v úvahu při posuzování „antidiskriminační“ politiky EU, která ve svém důsledku zasahuje do svobodného rozhodování jak žen, tak i mužů.

S ratolestí v zubech

Řečeno s nadsázkou český senátor uchopil do zubů mírovou ratolest, prakticky osvobodil naše zákonodárce od potřeby se rovnými šancemi nějak vážně zabývat, odhodil odpovědnost za nynější nevábný stav do oblasti teorie (co s tím naděláme?) a vybídl ke shovívavému posuzování antidiskriminační politiku Evropské unie.

Co je preferenční teorie

(podle www.prace rodina.cz, kráceno)

Formulovala ji v 90. letech britská socioložka Dr. Catherine Hakimová analýzou dostupných závěrů i vlastním výzkumem dospěla k závěru, že ženy nejsou, na rozdíl od feministických předpokladů, homogenní skupinou, která by se cítila diskriminována druhým pohlavím v možnosti dosažení svých ambic. Uvádí pět historických změn, které společně přinesly kvalitativní posun v životě žen v bohatých společnostech 21. století, jejichž možnosti volby nebyly nikdy dříve dostupné.

Revoluce v oblasti antikoncepce, která dala sexuálně aktivním ženám poprvé v historii spolehlivý a nezávislý prostředek kontroly nad vlastní plodností.
Revoluce rovných příležitostí, která ženám poprvé v historii zajistila rovný přístup do všech typů zaměstnání, pozic i kariérního postupu na trhu práce. Výrazný nárůst administrativních profesí, které jsou pro ženy mnohem přijatelnější než většina dělnických profesí.
Růst počtu zaměstnání vhodných pro sekundární živitele, kteří nedávají placené práci takovou prioritu, která by byla na úkor jejich dalším životním zájmům.
Rostoucí důležitost role osobních postojů, hodnot a preferencí při volbě životního stylu v bohatých, individualizovaných a liberálních moderních společnostech. 
Jádrem nové scénáře rozhodování jsou dvě první „revoluce“, ale k tomu, aby se naplno projevila heterogenita žen, je zapotřebí kombinace všech pěti faktorů. Ke všem pěti změnám došlo nejdříve v USA a Británii v posledních dvou dekádách 20. století. Proto jsou hlavní ilustrací budoucího vývoje a důsledků nové ženské strategie v oblasti konfliktu práce a rodiny.

Podle Hakimové lze preference žen rozdělit do tří ideálních typů životních stylů (bez ohledu na úroveň vzdělání nebo sociální třídu). Na ženy orientované:

- na domácnost
- na zaměstnání
- adaptivní

Každá představuje zcela odlišný hodnotový systém a rozdílné životní cíle, což vede zákonitě ke konfliktům mezi různými typy žen. Muži jsou na rozdíl od žen ve svých preferencích mnohem homogennější a tím získávají nad heterogenními ženami konkurenční výhodu. Více viz www.pracearodina.cz.

Malujeme čerta na zeď?

V takových souvislostech a s těmito závěry musíme veřejné slyšení brát vlastně za pokus diskreditovat u nás boj za rovné šance a smést jej ze stolu. Zčista jasna se objevila preferenční teorie na světle jako argument, který se náramně hodí do výzbroje „kamenných patriarchů“. Východisko, že ženy na rozdíl od feministických předpokladů nejsou homogenní skupinou, až příliš připomíná prastarou strategii, jak porazit nepřítele – rozděl a panuj.

Navíc aktuální feministická argumentace zdůrazňuje právě nehomogenitu žen a též nehomogenitu mužů, tedy individuální identitu jednotlivých lidí. Genderová studia zpochybňují paušalizující soudy nad ženami a muži jako skupinami. Dále jsou zpochybňovány soudy vycházející z „přirozené“ opačnosti ženské a mužské biologie. Odpůrci a odpůrkyně rovných příležitostí žen a mužů naproti tomu tradičně zveličují biologické rozdíly a jejich důsledky a naopak přehlížejí kulturně a sociálně vytvářené rozdíly (např. nižší plat za stejnou práci). Nejsou schopni pochopit, že právě předpoklad jakéhosi obecně platného vzájemného doplňování muže a ženy sebou nese nutně homogenní pohled na ženy a muže jako skupiny, který kritizují. Konstruují přirozenost výhodnou pro určitý výběr mužů a ihned dodávají, že s tou nic nezmůžeme. Ve výsledku pak ženám odmítají přiznat status rovnocenného člověka a snaží se je udržet v roli mužského doplňku. Za poukazy na potřebu vzájemného doplňování stojí snaha, vědomá či nevědomá,  zachovat současný status quo. A o jaký stav, že se jedná: koukněte se na počet žen ve vládě a parlamentu.

Ovšem ani teorie britské socioložky nevyvrací, že k diskriminaci žen dochází. Naráz může někdo celou preferenční teorii těžko zpochybnit, na to jsou zapotřebí vědecké ústavy, desítky výzkumů a let – a to vykutálení politici dobře vědí. Ovšem určitě lze připomenout, že ilustračními zeměmi zmíněné konstrukce jsou USA a Británie. Takže v žádném případě nejde o reálie českého prostředí. Nebo už u nás bojovala o úřad prezidentky žena? Anebo naší zemi přivedla k novému rozkvětu tvrdá ruka železné lady? Kdepak, pořád si musíme připomínat, že u nás v tomto směru bohužel vládne středověk, při němž vystoupení poslankyň komentují sprostými urážkami a zesměšňováním mimo mikrofon jejich kolegové – poslanci.

Takže pozor na teorie, vybízející ke smířlivosti, a přesměrovávající  případnou legislativní aktivitu do oblasti smířlivého vzájemného pochopení. Naopak, přijměme jako novou zkušenost, že naši politici nacházejí nové argumenty k tomu, aby mohli boj za rovné šance smést ze stolu. Jak pohodlné! A klidně ať si teď říkají, že malujeme čerta na zeď.

Karel Polanský, Tomáš Pavlas

Související články: Je třeba zkoumat, co měnit a co zachovat (rozhovor s Martinem Mejstříkem)
                                  O lučních kobylkách a rovných příležitostech aneb Jak se stát militantní feministkou