Závěť Ženského klubu českého

Krátce předtím mě referentka na Obvodním výboru Prahy 1 v Celetné ulici, snad to byla správa nemovitostí, ochotně zavedla kamsi na půdu mezi stovky pořadačů. Po drahné chvíli jsme našly ten správný a nalistovaly katastr Ve Smečkách č.p. 594. Kopírky k volnému použití ještě neexistovaly a úřednice mi dovolila opsat si tzv. lustrum na kus papíru. Mezitím šla po své práci. Odnesla jsem si cenný opis, z něhož bylo jasné, že dům a pozemek patřil Stavebnímu družstvu Ženského klubu českého.

Nezapomenu ani na paní uklízečku, kterou jsem potkala na chodbě domu ve Smečkách 26. Chtěla jsem si nejen zvenku, ale i zevnitř na dům sáhnout. Schody, výtah, vchod do restaurace, pokoje, všechno se z laického pohledu jevilo zachovalé, kvalitní materiál, dobré řemeslo. Dokonce mi otevřela jeden prázdný pokoj a litovala, že jsem nepřišla o několik let dřív a nezastihla poslední obyvatelku z třicátých let, která pamatovala návštěvy nóbl dam z ciziny.

Následovala zmíněná registrace obnoveného Ženského klubu českého v naději, že v restitucích nemůže být přeskočen. Nebude-li mít nárok právní, jde zde nezpochybnitelný nárok morální.  

Nejen moje maličkost, ale všechny, které jsme tehdy psaly dopisy na rozličné instituce a hromadně podepisovaly petice, jsme se zklamaly. Nezapomenu na zdvořilé, leč laxní pohledy různých předsedů, místopředsedů, referentů, poslanců a bohužel i poslankyň, jež jsem chytala za rukáv v parlamentních kuloárech. Co bylo dál až do dnešních časů, věrně popsal Mirek Vodrážka. Držím palce, aby se po osmnácti letech záležitost hnula správným směrem. 

K morálnímu, emočnímu a etickému zdůvodnění pro vrácení domu Ve Smečkách 26 zpět do rukou žen přikládám polínko do rozfoukaného ohně v podobě článku z časopisu Ženská rada z roku 1940. Některé odstavce zní bez nadsázky jako závěť, která se píše, jak víme, dříve než se staví náhrobní kámen. Autorka se zmiňuje o ekonomických potížích Ženského klubu a Stavebního družstva a o odříkání těch, které se snažily obě instituce udržet nad vodou nikoli pro sebe, ale pro dobro příštích pokolení. To jsme snad my, ne? Zatím se ženským organizacím nedostalo ani toho blaha, jak vysvítá z jiných článků na toto téma, aby v domě měly aspoň několik volných místností.


Eva Uhrová

Ženský klub a jeho Stavební družstvo

Tyto dvě složky jsou svými funkcionářkami jedinou takřka korporací, neboť se vlastně dělí o přemíru starostí, doplňujíce se a posilujíce za společným cílem vytvořiti ženám českým útulné středisko, v němž by se sešly všechny ve spolupráci na uvědomění české ženy v duchu sesterské solidarity a za obhájením práv, jež po řadu minulých desetiletí jejich předchůdkyně získávaly jen usilovnou prací.

Jak Stavebnímu družstvu, tak Klubu staví se v cestu nesmírné překážky hospodářského rázu už po řadu let, jež krok za krokem zdolávati vyžaduje už po léta vypětí nervů a energického hájení práva a spravedlnosti, aby dílo, s tak velkým úsilím vybudované, náš vlastní ženský dům, bylo zachováno příštím generacím k pokračování v klidnějších a šťastnějších dobách, než prožívají jeho budovatelky dnes.

Funkcionářky musely s nezlomnou vůlí čeliti kupícím se překážkám novým, jak překonati další nesnáze s udržením provozu nejen celého domu, ale i kuchyně, kde kupí se nové a nové obtíže.

Ovšem ženy, které stojí při Ženském klubu, se nesmějí dáti zastrašiti nakupenými svízeli. Jsouce bojovnicemi za práva žen, jsou trpělivými udržovatelkami víry, lásky a naděje v lepší příští generace budoucích. Vzájemná solidarita je posiluje, aby vždy s novou odvahou daly se do odstraňování všeho, co se jim staví v cestu, a nezklamaly důvěru těch, kdož vidí v nich příklad síly, odvahy a obětavosti pro celek národní. Nejlépe se to ukázalo, když v osudových chvílích zástupy evakuovaných žen a dětí, ba často i mužů, nalézali přístřeší a stravování v místnostech klubovních, v nichž překotné události zastavily takřka na řadu měsíců veškerou činnost. Ačkoli sociální práce není v programu feministického snažení naší organizace, ukázalo se i tu, že ženy vždycky naleznou práci tam, kde lidská bída k srdci jejich promluví, a že ani těžké otřesy duševní ženu nezlomí duševně tam, kde povinnost ji volá k činu.

Není divu, že předsednictvo i výbory obou složek hledí s obavami budoucnosti vstříc, neboť tento stav trvá již téměř dva roky a jen krajní obětavosti členek jest děkovati, že tato bašta práv žen nepadla. Je to zajisté zásluhou úzké spolupráce Ženské národní rady s předsedkyní její, paní F. F. Plamínkovou v čele, která svou energií a obětavostí chrání toto středisko žen s nevšední obětavostí a láskou, splácejíc tak za ženy dneška, co Klub ženský jako původní iniciátor ženského hnutí již v minulých letech podnikal před ustavením ŽNR.

A je to na prvním místě ŽNR se svou předsedkyní, která po prvním nárazu osudových dní chápe se v Ženském klubu iniciativy k nové práci národní pořádáním seminářů jarních a podzimních, aby vědomím solidarity a národního cítění posílila pokleslé mysli z malosti k novému úsilí za mravním cílem dalších met.

Účast na těchto seminářích i na výborových schůzích a zvláště valné schůzi ŽNR i na ostatních podnicích jest nejlepším důkazem, že české ženy jsou si dobře vědomy i toho, čím doba dnešní je poškodila, a že potlačením jejich práv utrpí i národ, neboť česká žena stála vždy na místě, když národ potřeboval jejich služeb, a že bez rovnoprávnosti žen, které se už v minulosti tak osvědčila, by těžko se šlo kupředu generacím příštím.

Proto tyto schůzky v Klubu jsou vzpruhou a posilou k nové, neumdlévající práci všech, aby věrnosti zásadám mravního snažení daly ženy české průchod i v těch chvílích, kdy národ jich nejvíc potřebuje. A že tato snaha setkává se s úspěchem, je patrno i ze spolupráce s jinými korporacemi, jež nás o své činnosti uvědomují a k účasti na svých podnicích zvou. Z téhož důvodu i Ženský klub český prohlásil policejnímu ředitelství, že ve své další činnosti setrvává.

Jakousi posilou pro další činnost do budoucna je, jak se zdá, příznivé vyřízení, doufejme, nejvyšším rozhodnutím našeho dlouholetého sporu Stavebního družstva, jenž po léta brzdil a ochromoval činnost našeho klubu, že nemohl rozvinouti se tak, jak původně bylo zamýšleno. Doufejme, že konečné vyřízení tohoto sporu též ukončí stálé napětí nervů funkcionářek, jež s tolika sebezapřeními udržují řádný chod našeho Ženského klubu.

Po léta udržované besídky Ženského klubu podařilo se i letos udržeti v činnosti. Jejich obětavá, vzdělaná, nenáročná vedoucí, která od vzniku je s porozuměním udržovala na výši – paní Teruše Smrčková – odešla do neznáma a díle její osiřelo. Ale neúnavné péči starostky paní Dědinové se podařilo i v této době získati horlivé činovnice v umělecky činných dámách paní Rosenkrancové a paní Brázdové, kteráž poslední se stala pořadatelkou těchto kulturních besídek klubu pro živnostenskou mládež, v nichž však i četní hosté z řad obecenstva nalézají ušlechtilé pobavení a mladé dívky zdroj mravního uvědomění a ušlechtilé zábavy. Našlo se i hojně účinkujících z řad uměleckých kruhů, kteří ochotně tomuto účelu slouží; budiž jim za to dík nás všech.

A dnes se hlásí už i činnost jiných věrných, kteří v místnostech klubu slouží vzdělávací činnosti mezi mládeží i starší generaci horlivých návštěvníků.

Vzdělávací činnosti slouží i početná knihovna s 1179 knihami, vesměs hodnotné ceny, k níž letos přibylo mimo nákup cenných děl v měsíci české knihy i šestnáct knih, darovaných předsedkyní družstva stavebního paní R. Vackovou, vesměs hodnotných jak obsahem, tak úpravou.

Bohužel nedostatek času knihovní paní Fialové, velmi svědomité a pečlivě správkyně této knihovny, znemožňuje častější možnost osobní účasti k vypůjčování mimo jedno odpůldne v týdnu, čímž si vysvětlíme poměrně nepatrný počet výpůjček za plynulý rok, počtem 103. Snad by bylo možno dívkám besídek umožniti výpůjčky, aby tak knihovna splnila své poslání plněji než dosud, neboť knihy mají býti čteny; uloženy v klidu ve skříních, jsou mrtvým, nevyužitým kapitálem. Bylo by to jistě novým kladným přínosem do kulturního poslání klubov. besídek, jež vedle této činnosti vzdělávací ujaly se i soc. pomoci mezi účastnicemi vánoč. nadílkou šatstva nejpotřebnějším ze subvencí hl. m. Prahy, Zemské rady živnostenské a daru jedné z obyvatelek klubu v úhrnné částce 1800 korun.

Jak obsáhlá je hospodářská činnost, zde už po léta obětavě konaná, osvětlí nám jen několik číslic a také ukáže, jaké břímě spočívá na bedrech několika věrných, které ji konají. Zároveň však by měla být pobídkou tisícům českých žen, aby aspoň osobním členstvím a účastí na podnicích Klubu morálně podepřely veškerou tuto práci ve prospěch vlastního domova uvědomělých českých žen.

Jen režie kuchyně za uplynulý rok obnáší skoro 257 tisíc korun, režie domu pak skoro 204 tisíce. Na tuto režii Klub sám zapůjčil 18500 korun, aby mohly být zakoupeny nejnutnější zásoby potravin a pro čištění domu. Za propůjčení místnosti, zejména kuchyně, zaplatil družstvu 11600 korun.

Uvážíme-li, že na anuitách bylo celkem zaplaceno 227 550 korun Ústřední sociální pojišťovně, berním úřadům 25185 korun, vedle celé řady nákladů na udržení a opravy domu, pochopíme, že více jak milionový roční obrat Ženského klubu vyžaduje značné obětavosti těch, které udržují řádný chod tohoto milionového podniku a že zaslouží si, jak výše již podotčeno, aspoň morální podpory těch žen, které nemohou jinak přiložiti ruku ke společnému dílu, aby ztráty, jež jsme utrpěly za poslední dva roky, byly co nejdříve uhrazeny. Aspoň členskými podíly by se měly v Stavebním družstvu účastnit všecky uvědomělé české ženy. Vždyť ženy americké a anglické mají své osobní kluby, proč by ženy české právě v těchto těžkých dobách neměly se solidárně sdružiti v jediném klubu pod heslem „ženy sobě a příštím generacím žen“.

A poměrně nepatrný roční příspěvek Ženského klubu by při početném členství jistě značně ulehčil finanční potíže našich obětavých klubovních pracovnic z dozorčí rady při inspekci domu a hospodářství paním Dědinové a Hlaváčové, které nešetří ani osobního zdraví, aby udržely vše v řádném chodu, o co má i nemenší zásluhu vnucený správce podniku paní F. F. Plamínková.

S povděkem konstatujeme, že Spolek učitelek moderních jazyků a paní dr. Králová své vypověděné podíly darovala družstvu, a zvláště Sdružení učitelek úhrnnou částkou podílů 10000 korun za podmínky umístění své spolkové knihovny v místnostech Klubu. Ovšem vyplacení podílů není možné následkem bilanční ztráty.

Pí Hlaváčová po odchodu trvale churavé správkyně kuchyně pí Jílkové se uvázala sama ve vedení její v těchto tak svízelných dobách, čímž sama na platu ušetřila 8000 korun a dosadila tuto obětavost i značnou ztrátou svého zdraví. Rovněž administrativa kanceláře vyžaduje mnoho času, který ochotně obětuje starostka Klubu paní Dědinová, pokladní paní Hegerová za spolupráce paních Poncové, Vackové a Michálkové, jež za tuto práci nalézají ocenění jen malého kroužku těch, kdo účastní se pravidelných schůzí; jinak však zůstává většině žen neznáma úmorná snaha těch několika základních pilířů naší činnosti. Úřední agendu a účetnictví vede slečna Krajinová, dozor nad personálem po odchodu paní Lízánkové paní Šedivá.

Víme samy nejlépe, že mnoho ještě chybí k tomu, aby byl náš Ženský klub ideálním útulkem všech, kdo sem přicházejí a jak jsme si jej v dobách budování samy představovaly. Ale přes to jsme přesvědčeny, že funkcionářky plně se zasloužily udržeti hospodářství aspoň v rovnováze a řídit jej za jedním velkým cílem; aby se stal radostným útočištěm žen, které v solidaritě a přátelském porozumění hledají klid a víru v lepší budoucnost a vyšší smysl života v práci pro národ a drahou naší vlast. Jest si jen přáti, aby to pochopilo větší množství žen, neboť jen v množství je síla a záruka lepších zítřků.

Proto zveme k účasti na této společné práci všecky uvědomělé ženy české.

Choďte do Ženského klubu a staňte se jeho členkami!


Hana Radoňová 
Zdroj: Ženská rada, r. 1940, s. 96-98