Jacques avizuje odchod, Řápková nástup

V tentýž den se na českých zpravodajských webech objevily dvě na sobě nezávislé informace: poslankyně Kateřina Jacques už nebude v říjnu kandidovat do sněmovny, zatímco chomutovská primátorka Ivana Řápková o poslanecké místo bude usilovat. Pro Jacques jsou důvodem neúspěšné volby do Evropského parlamentu, Řápková si učinila xenofobní předehru, když na zabavování sociálních dávek především Romů pohnala exekutory. Jacques v evropských volbách nabízela mimo jiné ochranu lidských práv a menšin, Řápková naopak v praxi lidská práva romské menšiny pošlapala. Pro koncept Jacques mnoho lidí lístek do volební urny nevhodilo, Řápkové tleskají po hospodách.

O čem to vypovídá? O nás! O naší xenofobii a latentním rasismu. O tom, že mnoho z nás miluje tvrdá a zlá řešení, která opravdovými řešeními nejsou. Že mnoho z nás slyší na hesla, která rozdělují, a naopak odmítá spojování. Že mnozí mají téměř fašoidní reakce, když někdo klopýtne v satirickém pořadu, ale libují si, když kdosi uráží naše spoluobčany tím, že o nich mluví jako o nepřizpůsobivých. Že mnohé nezajímá mravenčí politická práce bez populistického obalu, ale na opatření, která jsou v rozporu s lidskoprávní listinou i obyčejnou lidskostí, slyší.

Je to ku zoufání. Ale čemu se divím? Vždyť mnoho z nás se až nenormálně rozčiluje, když někdo odhodí odpadek mimo popelnici, ale snese, když kdosi jiný vyřvává, že do těch popelnic patří někteří lidé - třeba jen proto, že mají jinou barvu pleti či odlišnou sexuální orientaci. Jinak bychom přece nemohli dospět do stavu, kdy asi tři čtvrtě miliónu korun z našich daní bude nasypáno do kapsy Dělnické strany, která za ně bude pořádat další a další žlučovité útoky na Romy. To je rasismus v plné nahotě, Řápková ho předvádí v podobě latentní.

Nemohu se z toho vzpamatovat: Kateřina Jacques avizovala odchod ze sněmovny a Ivana Řápková naopak nástup. Je ostudou nás všech, že to připouštíme!