Jak zneužít kvóty pro ženy?

Sjezd ČSSD, nejvíce sledovaná politická akce uplynulého víkendu.  Největším překvapením byla nakonec nečekaně volba jediné místopředsedkyně strany. Na té se totiž potvrdilo, že k moderní demokratické straně musí sociální demokraté a demokratky ujít ještě pěkný kus cesty.

Podle delegátů/tek ale i pozorovatelů/lek a politologů/žek probíhal sjezd až do sobotního večera podle předem připraveného scénáře, na improvizace a nepředvídatelné okolosti tu nebyl prostor. V neděli však přišla na pořad dne  volba místopředsedkyně a o překvapení bylo postaráno.

Sociální demokraté/tky mají kvótu na zastoupení žen ve vnitřních orgánech strany. Toto na prní pohled demokratické a vstřícné opatření má zajistit sociálním demokratkám (kterých je více než 30% v členské základně) alespoň 25% vliv ve straně. Kvóta by totiž v ideálním případě měla fungovat jako prostředek, jak pomoci ženám překonat genderové stereotypy a neformální mužské sítě a stanovit jakýsi minimální, v tomto případě (pouze) čtvrtinový vliv ve straně. Kvóta má zaručit ženám minimální, ne maximální hranici, jak to pojala v neděli ČSSD. Na všechny místopředsednické posty měly zcela samozřejmě kandidovat i ženy (třeba v poměru, v jakém jsou zastoupeny ve členské základně). Pokud by kvóta byla míněna opravdu seriózně jako podpora žen, nebude ženám rezervováno pouze jedno křeslo, ale bude jim umožněn v duchu rovných příležitostí přístup na všech 5 místopředsednických křesel!

To, co proběhlo na sjezdu, jeví jasné známky zneužití kvót. Jaké jsou ale důsledky? Ženy nemají šanci obsadit více, než právě jedno křeslo-kvóta tedy nezaručuje minimální ale naopak maximální hranici. Na jeden post kandidují – tedy si zároveň i konkurují ženy navzájem. Na sjezdu tak byla nucena konkurovat Kalistová Benešové a obě dalším pěti kandidátkám. Dochází tedy k jakémusi vyautování žen navzájem, šanci má jen jedna a půjde o to, kdo z koho.

Pokud byla opravdu kandidatura Vaňhové (jako jediné kandátky) oznámena až během sjezdu, nemohly se další ženy na svoji kandidaturu připravit – napsat projev, promyslet politický program, stanovit priority atd. S tím by měl problém i lecjaký zkušený (mužský) politik.  Proto projevy narychlo „vygenerovaných“ kandidátek nemohly působit přesvědčivě ani pro delegáty a delegátky sjezdu.

Ve své roli selhala i ženská frakce ČSSD, kterou jsou Sociálně demokratické ženy. Ty měly (a nevím, v čem je zakopaný pes) mít podle mého názoru v záloze připraveno dalších 3-5-7 kandidátek pro případ, že by Jana Vaňhová nebyla zvolena. Proč tomu tak nebylo, proč jejich názor vedení strany ignorovalo? Ženské frakce mají v moderních a demokratických stranách zpravidla silný vliv a jsou to právě ony, které nominují (namísto předsedů) své kandidátky do předsednictva a dalších orgánů strany. Navíc komunikují s vedením stran takovým způsbem, že je není možné v důležitých otázkách prostě obejít, jak se pravděpodobně během sjezdu ČSSD stalo.

Výhodou takového způsobu spolupráce a komunikace je vítězství na obou stranách tzv. win-win efekt. Paroubkovi by se při takovém modelu spolupráce nestalo, že by Vaňhová (či jiná kandidátka podporována ženskou frakcí) neprošla a ženská frakce by měla záruku, že nová místopředsedkyně bude ve straně hájit zájmy žen, prosazovat rovnoprávnostní politiku navenek a nediskriminační přístup k ženám uvnitř strany.

Pokud však předseda strany nominuje na jediný post místopředsedkyně svou „favoritku“ (bez podpory ženské frakce a dalších žen ve straně), je to další známka zneužití kvót a ze zvolené kandiátky se stává tzv. token. Kvóta je formálně naplněna, ale je jí přínos je nulový, protože došlo pouze k naplnění formální stránky věci nikoli obsahu. Jako tokeny muži často vybírají ženy, které jsou maximálně loajální k mužskému vedení politické strany, poslušné a snadno ovladatelné. Ty se neberou za ostatní ženy, nemají také jejich podporu, ani jim nejsou nikterak zavázány. V důsledku je pak samozřejmě jedno, zda se jedná o osobu pohlaví mužského či ženského, kvóta je naplněna ale změna se nekoná. Bylo právě toto cílem sjezdu? Pokud ano, pak se ho panu předsedovi podařilo dosáhnout.

Lenka Bennerová