Strážník nebo strážnice?

Čeština je jazyk bohatý a umožňuje přesně vyjádřit to, co pisatel (pisatelka) či řečník (řečnice) hodlá sdělit. Ostatně z děl našich literárních velikánů, kteří uměli (či umí) s jazykem pracovat, můžeme stále inspirativně čerpat. Moderní doba si navíc žádá, aby slova vyjadřující ženské profese měla řádnou genderovou podobu. A tak se to v našem životě hemží politoložkami, analytičkami, ministryněmi, plukovnicemi, prezidentkami, chiruržkami, političkami, manažerkami apod. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem na jednom slavnostním aktu, kde byli oceňováni nejlepší příslušníci a příslušnice Městské policie v Praze, zaznamenala, jak byly oceňované ženy „v modrém“, tedy v uniformách Městské policie, titulovány:  STRÁŽNÍK. A tak sálem slavnostně znělo z úst moderátora: „Strážník Andrea Macháčková“ a „strážník Miluše Opletalová“, což byly právě ony ženy z obvodního oddělení Praha 11 oceněné za svou výborně odvedenou práci.

Inu, neznělo to dobře a myslím, že uvedená slovní spojení vzbudila jistý šum v řadách přítomných diváků a divaček. Můj cit pro gender zasignalizoval, že tu něco není v pořádku. Ale jak nazvat profesi,  kterou ony ženy u Městské policie vykonávají? Strážnice? Není snad strážnice zařízení, ve kterém dlí ve službě stráž? Nebo strážnička?

Je to asi tak nejasné jako ženská podoba profese porodník, přestože i ženy pomáhají rodičkám přivádět děti na svět a rozhodně to nejsou jen porodní báby. Holt, do některých částí našeho veřejného života doposud gender nevstoupil. Ale co dnes není, příště jistě bude. A tak doufám, že snad zákonodárci nebo v uvedeném konkrétním případě vedení Městské policie propříště vymyslí vhodnější názvosloví pro své ženské příslušnice.