Ženská konference plná zbytečného vzteku a neoprávněného pocitu ublížení

Texty v této rubrice nevyjadřují stanovisko redakce a jejich uveřejňování je vyjádřením redakční otevřenosti a respektu k pluralitě názorů.

Musím reagovat na článek Andrey Cerqueirové, který vyznívá spíše jako součást PR kampaně pro poslankyni Kateřinu Jacques než jako nestranná reportáž z konference "Rovné příležitosti: zanedbaná priorita (nejen) během předsednictví ČR v Evropské unii?“

Předně, nebudu jistě sama, kdo vnímal jako začátek jízlivé konfrontace právě vystoupení zelené poslankyně Kateřiny Jacques, která místo obhajování své - vládní politiky napadla organizátory slovy o tom, jak si mohli dovolit nazvat tuto konferenci tak konfrontačně, když Vláda se přece tolik snaží.

Vládní úřednice Špondrová uvedla svoje vystoupení tím, že je vlastně na ministerstvu celkem nová a že nikdo povolanější nemohl přijít, tudíž účastnicím a účastníkům konference odprezentuje pouze známá fakta z vládního materiálu týkajícího se českého předsednictví. Poté se vyjádřila k části vládního dokumentu na straně 44 a to tak, že se podivila nad kritikou organizátorek konference, když přece vládní materiál se o rovnosti příležitostí zmiňuje jen okrajově, na několika řádcích, priorit má Vláda pro své předsednictví EU více, a proto je pro ni nepochopitelné, proč se na Vládu snáší kritika za nedostatečnou činnost v této oblasti.

Stručněji řečeno, Vláda přece otázku rovných příležitostí nepovažuje za svou hlavní prioritu, tudíž není srozumitelné, proč se ženské organizace podivují nad danou situací.

Andrea Cerqueirová také pozapomněla ve svém článku zmínit jednu důležitou skutečnost, která z dialogu na konferenci vyplynula. Alexandra Jachanová Doleželová z Gender Studies se totiž přímo paní Špondrové zeptala, jaký by měly vládní akce v oblasti rovných příležitostí mít dopad na veřejnost – pokud vůbec nějaký. Ani na tuto otázku nebyly schopny Kateřina Jacques ani paní Špondrová sto odpovědět. Místo toho se znovu a znovu ohrazovaly proti kritice, která se na ně snesla a přitom nebyly schopny vysvětlit, jak se Vláda v nadcházejícím období míní podílet na skutečném zlepšení situace rovnosti příležitostí mužů a žen v České republice.

Nabízí se otázka do jaké míry lze prosazovat myšlenku rovnosti příležitostí a vyváženého poměru mužů a žen ve Vládě, kde jsou ženy zastoupeny počtem dvě z osmnáctičlenného kabinetu. Ve Vládě, jejíž předseda, Mirek Topolánek, má na svém kontě nezapomenutelné výroky jako například, že „zárukou rovnosti příležitostí není žádná dobře míněná snaha narovnat nenarovnatelné,“ nebo že „je prostě daleko rizikovější zaměstnat ženu než muže,“ a nebo dokonce, že „žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž.“

Nutno také podotknout, že na konferenci 5. listopadu neproběhlo žádné pranýřování Kateřiny Jacques, jak tvrdí Andrea Cerqueirová. Zástupkyně ženských neziskových organizací se pouze chtěly dozvědět od poslankyně zastupující vládní stranu a úřednice ministerstva, kdy se politika rovných příležitostí skutečně začne projevovat v činnosti Vlády a přestane být pouze heslem na patnácti řádcích na straně 44 vládního materiálu.

Ivona Novomestská