Celý život jsem chtěl mluvit německy. Již za komunismu jako dítě jsem rád sledoval rakouskou televizi ORF. Ve škole ale byla ruština a tu jsem nesnášel. Potom na gymplu jsme měli ještě angličtinu. Má vysněná němčina pořád nikde.

Učil jsem se sám, něčemu jsem se naučil i s té televize, to je jasné, ale pořád to nebylo ono. Pak vojna a po té hned do práce. Jsem s těch, co měli brzo děti. Mám syna a dceru. Poté jsem se zdokonaloval v angličtině, protože jsem měl dobrý základ ze školy a můj zaměstnavatel ve firmě je Angličan.

Takže komunikace probíhá anglicky a němčina pořád nic. Jak všichni víme, čas strašně letí a nejvíc je to vidět právě na dětech. Základní škola utekla jak voda a syn už byl na gymplu jako já v jeho věku. Studoval německé zemské gymnázium. Tak trochu jsem mu tu němčinu záviděl. Na každém výletě do Vídně jsem ho nechával objednávat v restauraci a mluvit za nás za oba.

Sledoval jsem jakou má úroveň německého jazyka. Pořád to ale nebylo ono. V posledním ročníku před maturitou se sice zlepšil a odmaturoval. Co dál, ptal se? Tak na vojnu už se nechodí, pracovat to se mu moc nechce a vysoká je moc učení. Tam prý půjdu, ale dám si ještě pohodu.

Znáte dnešní děcka. Přemýšlel jsem, co s ním. Na nějakou brigádu, to je jasné. Pak jsem zjistil, že už nebude mít status studenta a to se mi nelíbilo. Jeden kolega v práci říkal, že děcka chodili na jazykovou školu před tím, než šly na výšku, a že se dost posunuli v úrovni jazyka. Tak a to mě nadchlo. Hned jsem to synovi sdělil.

Budeš studovat jazykovku. Budeš mít status studenta a ještě stihneš i tu brigádu, chlapečku. Jaký jazyk, ptá se, to je jasné němčinu, říkám já. Uděláš si státnici a to bude fajn. Školu jsem mu aktivně hledal na internetu. Ale on se smál, protože měl jasnou představu.

Školu najde sám, stačí zadat pomaturitní studium němčiny Brno a jen tak z hecu, říkal. Pojď se mnou, ta němčina tě přece pořád láká. Je to na čtyři hodiny denně. Jsi moc starý a nechce se ti, co? Tak to ve mně zapálil oheň. Našel si prý „cool“ jazykovou školu PELICAN v centru Brna, na doporučení kamarádů. Když šel platit školné ke konci prázdnin, tak jsem šel s ním.

Škola je na Lidické 9, v centru, ve starém domě, ale má to tam moc dobrou atmosféru. Když jsme platili, tak slečna na recepci školy mě říkala, tak pojďte také studovat, vždyť vypadáte mladě. A cestou domů jsem se rozhodl. Syn se smál, ale měl radost. Tak to jako budeme jezdit spolu, ptal se. No jo, ale co tvá práce?

Můj šéf je hodně chápavý a moje pracovní doba je flexibilní. A tak se také stalo. Od září jsem nastoupil do jazykové školy PELICAN jako student mé vysněné němčiny. První měsíc jsem byl trochu exotický, pak si na mě zvykli. Až nakonec jsme byli jedna parta. Já jsem byl ve třídě začátečníků a syn byl ve skupině pokročilých. Tak jsem měl velkou motivaci, dohnat ho.

Doma se mně smáli, že jsem šprt. Jak už umím dobře anglicky a k tomu jsem ani nepotřeboval žádnou speciální výuku angličtiny v Brně, tak mě to šlo. Přístup lektorů byl moc fajn. Už jsem se těšil, až budu v mých oblíbených Alpách mluvit německy. Vytyčil jsem si cíl, na konci roku si udělám státnici z němčiny B2.

Dobré bylo, že škola PELICAN, jelikož má právo státní zkoušky organizovat, zahrnuje přípravu na státnici do pomaturitních kurzů. A nakonec se mně to povedlo!!! Syn je na tom sice stále lépe než já a už chodí též na vysokou. Tam to v mém případě už vážně nejde, ale přesto se pořád učím. Platím si individuální lekce němčiny v mém oblíbeném PELICANU, který mi dal německá křídla 😉